Ne každá deskovka musí mít stostránková pravidla, mraky figurek a záplavy žetonů. Zabavit se dá i s málem. Třeba s plastovými vagónky.
Ticket to Ride je už sice pár let na světě, ale to ji neubírá na atraktivitě, spíš naopak. Zkoušku časem absolvovala na výbornou, vždyť jinak by přeci nevznikla celá řada datadisků, spin-offů, fanouškovských doplnění a dokonce i digitálně herních adaptací! Ticket to Ride si můžete zahrát jak na PC i Macích, tak dokonce i na Xboxu 360 jako hru určenou pro Xbox Live Arcade.
Ale zpátky k původní pramáti, deskové hře. Krátký pohled na krabici dává jasně najevo, že tady by si na své mohli přijít hlavně příznivci Českých Drah a večerníčku o mašinkách. Jenže Ticket to Ride není jen pro černokněžníka Zababu, ale díky svým jednoduchým pravidlům, průhlednému systému a úžasné zábavnosti dokáže zaujmout naprosto všechny.
Méně je někdy více
Už samotný obsah balení napovídá, že tady půjde spíš o kratší a intenzivnější zábavu než třeba jak u nedávno recenzovaného Age of Empires 3, kde osidlování Ameriky zabere pěkných par hodin. Ve zdejší škatuli kromě pravidel kompletně v češtině najdete velký plán Spojených států někdy kolem roku 1900, s vyznačenými a obdélníčky propojenými nejznámějšími městy.
Ticket to Ride není jen pro černokněžníka Zababu
Herní plán lemují i číslice od jedné do sta, což naznačuje, že hrát se bude o body. Mimo plánu dostanete i pár pytlíků s plastikovými vagónky diferenciovaných do pěti barev a pěti žetony určenými k zaznamenání skóre.
Připočtěte si dva paklíky karet a máte vše potřebné ke hře. První balíček obsahuje karty se sedmi druhy různobarevných vagónků a duhově podbarvenou lokomotivou. Druhé karty zobrazují vždy dvě města a jejich pozici na mapě, plus bodový zisk, který získáte za jejich propojení. A to je právě hlavním principem celé hry – propojovat města a vytvářet svoje vlastní kolejové impérium.
Na začátku hry si každý ze dvou až pěti hráčů vybere oblíbenou barvu plastových vagónků, kterými bude na herním plánu vyznačovat svoje vybudované tratě. Následně obdrží 4 náhodné karty vagónů a 3 karty cílových měst, ze kterých si 2 musí nechat. Naposledy se vytvoří bank 5 odkrytých karet vagónů a už může začít první hráč pomalu lakovat pražce a brousit kolíky.
Kolejemi přes Ameriku
Jakmile se hráč dostane na tah, má 3 možnosti: 1.) vzít si dvě karty z banku vagónů (či balíčku) 2.) postavit trať 3.) líznout si 3 karty z balíčku cílových měst (minimálně jednu si musí nechat). Postavit trať znamená odevzdat tolik karet vagónů, kolik je obdélníčků mezi dvěma vybranými městy. Důležitá je pochopitelně i jejich barva, na šedé tratě vám sice stačí daný počet libovolné barvy, ale na zbytek potřebujete vagónky specifické, jak naznačuje herní plán.
Ještě je tu však žolík, ona zmiňovaná karta s lokomotivou. Můžete jej použít na místo libovolného vagónku, ovšem pozor, sebrání lokomotivy z banku se rovná 2 obyčejným vagónkům. A tím začíná naplno taktizování a rozmýšlení. Sáhnete po lokomotivě a ochudíte se o další kartu? Zkusíte si vzít kartu z neodkrytého balíčku doufajíc, že tam bude ta správná barva? Anebo tenhle tah nebudete vůbec lízat karty a postavíte trať (za předpokladu, že máte dost karet)?
Sáhnete po lokomotivě a ochudíte se o další kartu? Zkusíte si vzít kartu z neodkrytého balíčku? Je to na vás
Vždyť právě tratě jsou to, co vás posune na ukazateli bodů. Jenže i tady se vyplatí přemýšlet, neboť čím víc obdélníčků mezi městy, tím sice víc karet stejné barvy potřebujete, ale zároveň získáte víc bodů. Co tedy dělat? Škudlit karty na ty nejdelší tratě? Nebo naopak sázet na jistotu a stavět rychlé krátké úseky? A to jsou tu ještě karty s cílovými městy, pokud vyznačená města spojíte, obdržíte počet bodů znázorněný na kartě. Jenže pokud se vám to do konce hry (jakmile některému z hráčů dojdou plastikové vagónky) nepodaří, stejný počet bodů se vám odečte.
Nesmíte zapomínat ani na vaše protihráče, ti také mají svojí taktiku a dost často se stane, že vám postaví svoje koleje na místo, kam jste je chtěli umístnit vy ve svém tahu, protože jste zrovna naškudlili těch zatracených 6 černých vagónů. Pak už nezbude, než to vzít oklikou, či v případě pozdější fáze hry a více hráčů jen vrzat zuby a v duchu nadávat, protože všechny cesty do toho cenzurováno cenzurováno Los Angeles nějakej cenzurováno už zabral.
Zababa by zaplesal
A vy se můžete rozloučit s bodíky. Na druhou stranu, pokud se vám podaří města propojovat, můžete v závěrečném zúčtování získat převahu na svoji stranu, i když by tomu situace na hrací ploše nemusela přímo napovídat.
Ticket to Ride spadá do té rodiny deskových her, které mají jednoduchá pravidla, poměrně krátkou dobu na jednu hru, ale přesto se jen neohraje. Možnosti taktizování jsou bohaté, hra si udržuje tempo a nikdy nemusí být rozhodnutá až do samotného závěru. Navíc se dá výborně hrát jak při v minimálním (2), tak i maximálním (5) počtu hráčů. Jedinou nevýhodou je tak cena na úrovni jednoho tisíce korun, což ovšem při pohledu na průměrné ceny deskových her u nás není až tak nic neobvyklého.
