Neopakujeme se, další deskovka ze světa Warcraftu je zde. Tvůrci převedli to nejlepší z předlohy a přidali hromadu vylepšení.
Není tomu tak dávno, co jsem dostal do pařátků stolní World of Warcraft jako hru s miniaturami. Když přidusalo kurýrní kodo s českou verzí klasické deskové hry, těsně po jejím vydání na našem území, měl jsem trochu strach. Přeci jen, bitva miniatur se neukázala jako dokonalá zábava.
Zatímco anglicky mluvící hráči si již čtyři roky mohou užívat deskovky ze světa Warcraftu, stejně jako i dvou rozšíření, na českou lokalizaci bylo potřeba si počkat. Musím ale uznat, že čekání se vyplatilo, a to nejen ve formě výrazně nižší ceny české hry v porovnání s originálem. Zpočátku jsem samozřejmě slyšel nejednu nadávku na české názvy herních lokací, schopností a dalších částí, nenarazil jsem však přitom na nějakou výraznější chybu.
V obou rukách zbraň a ještě jeden štít
Hra je určena až pro šest hráčů, přičemž existují i možnosti, jak hrát s nižším počtem. Každý ovládá jednoho až dva hrdiny, přičemž ti jsou rovnoměrně rozděleni mezi dvě klasicky znepřátelené frakce - Hordu a Alianci. K dispozici je vám přitom devítka povolání, kdy šaman patří pouze k Hordě, zatímco Aliance se místo něj musí starat o loladina, nebo spíš on se postará o ně. Postavy totiž poměrně dobře odpovídají svým virtuálním protějškům včetně různých schopností a talentů.
Postavy odpovídají svým virtuálním protějškům včetně různých schopností a talentů
Jak bude váš avatar postupně nabírat zkušenosti, můžete jej vybavovat různými dovednostmi, výbavou, ale také s každou úrovní i některým z celé řady zlepšujících talentů. A protože jste omezeni pátou úrovní, z výběrů vhodných talentů se stává rázem klíčová záležitost. Přitom všech dvanáct, postupně sílících s vaší úrovní, je tak lákavých. Podobně jste limitováni i ohledně dovedností a výbavy, když vaše postava může mít připravených pouze několik věcí, zbytek je buď v knize kouzel v případě schopností, nebo v omezeném batohu pro věci.
Jen pro srovnání velikosti krabice
Správa postavy je přitom jednoduchá, skoro až intuitivní, když máte jednotlivá políčka pro různé druhy zlepšení. Pochopitelně na sobě můžete mít jen jedno brnění, navíc podle povolání omezené typem, stejně jako většina postav bojuje s jednou zbraní. Občas sice narazíte na vtipný paradox, kdy talent výcviku se štítem přidá na obraně válečníkovi, jenž v každé ruce drží zbraň a štít v tu chvíli ani nemá, ale to se může stát.
Hrr na ně!
Víš hrdina se přitom bude potulovat po severní části východních království, čili po zbytcích zpustošeného Lordaeronu. Herní mapa je přitom rozdělena na regiony, v nichž se mohou vyskytovat různá monstra vyvolaná hlavně prostřednictvím úkolů, nebo také spojenečtí a nepřátelští hráči. Zajímavostí je, že hra probíhá čistě týmově, ve svých kolech se střídají Horda a Aliance, kdy na základě domluvy dělají dvakrát jednu z pěti možných akcí v libovolném pořadí všichni hráči dané strany.
Spolupráce samozřejmě pokračuje za hranice určení, kdo pohne svým hrdinou dříve. Zmínil jsem již úkoly, které umisťují na herní plán příšery několika typů. Modré nestvůry jsou náhodná setkání, takže hráčům většinou jen zavazejí. Zelené a červené pak představují úkolové zrůdy některé strany, za jejichž poražení si dělí účastnící se hrdinové určitý obnos zlata, zkušeností a vybírají si za odměnu i ze zajímavých předmětů.
Je pak tedy jasné, že hlavní částí hry je boj, k čemuž směřují i jednotlivé akce. Po boji totiž můžete mít úbytek zdraví a energie (nahrazující manu a vztek u některých postav), ale často je výhodnější vydat se hned na další úkol s vidnou obnovení obého po dosažení další úrovně, než se věnovat odpočinku. Navíc se pro souboj podařilo tvůrcům vyvinout dostatečně zajímavý systém, který sice zpočátku působí lehce zmateně a neprůhledně, ale po jeho pochopení i složitější souboje rychle odsýpají.
A co ostatní postavy?
Na základě vaší výbavy totiž naberete nějaký počet modrých, červených a zelených osmistěnných kostek, s nimiž pak házíte podle hrozby vašeho protivníka na dosažení alespoň určitého čísla na každé. Na řadu pak přicházejí přehozy a další schopnosti, než se kostky podle barev přemění buď na zásahy, nebo zbroje, v určených chlívečcích. Modré kostky přitom způsobují přímé zranění před možností soupeře zaútočit, červené vám nejprve pomohou v obraně, aby se pak přesunuly ke zraněním soupeře, zatímco zelené pouze zabraňují ztrátě vašich životů.
Jedna z možností je nazývána všimnutí si. Ale hlavně zpočátku si jí prostě v záplavě jiných věcí nevšimnete
Takhle napsané to možná vypadá děsivě, ale pravidla hry poskytují nejednu ukázku, stejně jako vše občas možná až moc rozebírají. Zkušenějším hráčům by stačil klidně i poloviční rozsah textů a dokonalé vysvětlení může nováčkovi někdy zamotat hlavu. Ani se nedivím, že jedna z možností, jak vytěžit ze svých schopností více, je nazývána všimnutí si - pokud hodíte nějaké konkrétní číslo na konkrétní kostce, nastává další příjemný efekt. Ale hlavně zpočátku si této možnosti prostě v záplavě jiných věcí nevšimnete.
Samozřejmě, že boj může probíhat nejen proti různým nestvůrám, ale také s postavami jiných hráčů. Pokud se však nejedná o výrazný rozdíl mezi oběma aktéry, může se takováto bitva protáhnout, protože podobně jako u příšer boj probíhá až do porážky druhé strany. Samozřejmě je možné si pravidla i upravit, myslí na to i tvůrci a rovnou dodávají i smrtící vylepšení pro souboj hráčských postav. Ztratí tím sice něco ze své strategičnosti, ale výrazně oživí dynamiku celé hry.
Nekecat a hrát
Podle základních pravidel pak hra končí ve dvou případech - je poražen předem vybraný overlord (jeden z trojice Kazzak, Nefarian a Kel'Thuzad), nebo obě strany odehrají patnáct svých kol a pak dojde k rozhodujícímu souboji mezi avatary obou znepřátelených frakcí. Do toho všeho se ještě motají schopnosti vybraného overlorda, úkoly obou stran a speciální události, jako třeba objevení se nějakého bosse, nebo válka o věže. O různá překvapení není nouze a vzhledem k velké odlišnosti jednotlivých povolání může být každá hra unikátní.
Lehce mne však trápí řemeslné zpracování celé hry. Je sice krásné, že je zabalena do obří krabice, ta se však poměrně rychle začne viditelně opotřebovávat, navíc neumožňuje nějak pohodlně hru otevřít, nebo naopak schovat. Navíc neobsahuje téměř žádné vyhrazené místo na jednotlivé součástky, což při sto třiceti miniaturách, více než stovce různých žetonů a několika balíčkům karet rozhodně nezaručuje příjemný start hry. A to, že čerstvě po vybalení na mne vypadl démon bez rukou a hlavy, které se potulovaly někde po krabici, mi taky na náladě nepřidalo.
Pokud překousnete tyto drobnosti, nebo je nějak podomácku vyřešíte, čeká vás sice složitější, ale skvělá hra. Není určena pro každého fanouška World of Warcraft, spíše pro zkušenější hráče deskovek, kteří očekávají větší možnosti a slušnou výzvu. Jen si před hrou vždy najděte dostatek času, není žádná výjimka, když se z herní sešlosti budete vracet výrazně později, o čemž svědčí i ukončení poslední redakční hry těsně před svítáním. Holt, syndrom "Ještě jedno kolo a jdu spát" může fungovat i u deskovek, pozor na to.
