Galactic Assault: Prisoner of Power – ať polnice troubí

V poslední době se stále více a více setkáváme s hrami podle knih a filmů. Adaptace příběhů stříbrného plátna i zažloutlých pergamenů se potápí spíše do hladin průměrnosti a autoři her povětšinou jen těží ze známého jména a značky. Výjimkou poslední doby se stal snad jedině Zaklínač a velmi volně inspirovaný S.T.A.L.K.E.R. Ne náhodou zmiňuji hru, za jejíž předlohou stojí Arkadij a Boris Strugačtí. Galactic Assault vychází rovněž z příběhu těchto dvou ruských velikánů, protentokrát se jedná o novelu Obydlený Ostrov.

Ti, kdož se těší na zašmodrchanou zápletku plnou nečekaných zvratů, ale zapláčí nad výdělkem. Ukazuje se, že tahová strategie doopravdy není vhodným médiem pro vyprávění příběhu a celá zápletka inspirovaná románem se omezuje na pouhé „My jsme ti hodní, oni ti zlí, znič je.“

Po poražení znepřáteleného národa automaticky přezbrojíte na jeho jednotky

V průběhu hraní vám sice dochází, že se nejspíše jmenujete Max a na ostrově probíhá válka, do níž se postupně zapojují čtyři různé frakce jejichž jednotek se postupně ujmete, ale to je samo o sobě dost málo.

Problém je ten, že prakticky netušíte, proč po poražení znepřáteleného národa automaticky přezbrojíte na jeho jednotky. Ano, lze to pochopit, pokud jsou výrazně lepší, ale nechápu, proč jsem v druhé kampani musel nahradit polovinu svých tanků slabším typem. Asi si vrchní velitelé řekli, že válka by byla moc jednoduchá, a tak mi opět museli do ruky vrazit nějakou nevýhodu. No co, hráč už si nějak poradí a bez výzvy by to nebylo ono, jenže nepochopitelný princip prostě zamrzí.

Vpřed, zpátky ni krok!

Co však autorům jde, je válka se vším všudy. I z onoho pomyslného stanu daleko za frontovou linií slyšíte burácení děl a když pomalu zjišťujete, že jedna z vašich jednotek je ztracena, vztekle mlátíte pěstí do stolu. Pokud necítíte za padlé vojáky, tak vás minimálně rozezlí ztráta důležité palebné síly. A ještě více naštve, pokud byla jednotka zkušená – staří veteráni vydají, jak je u strategií obvyklé, za dvě jednotky zelenáčů. Povýšené jednotky se tak přenášejí mezi misemi a jejich obětování si hodně rozmyslíte, protože si tímto krokem můžete hodně ztížit následující úkoly.

Bohužel vás však lidé z Wargaming.net občas nutí postupovat skrz nepřátelské masy s poměrně velkým spěchem. Ve hře jsou bohužel přítomny tahově omezené mise, jež občas nedávají jinou možnost, než se vyloženě probít a nechat si pálit od ustupujících protivníků do zad.

I z pomyslného stanu daleko za frontovou linií slyšíte burácení děl

Mise omezené časem samozřejmě uznávám, ale zrovna v případě Galactic Assault jsou limity většinou docela šibeniční a není tak výjimkou hrát danou misi několikrát. Při dalším hraní si totiž pamatujete základní rozestavení sil protivníka a jste schopni jej rychleji zdecimovat.

Nevím, možná jsem jen neschopný břídil, ale obtížnost těchto misí mi přišla nastavená až směšně vysoko. Jiné mise mi však sebemenší problém nepůsobily a tudíž se přikláním k variantě, že autoři při opakovaném betatestingu pouze přestřelili. Jeden malý škraloup však nedokáže zničit pečlivě odladěný systém strategických soubojů. Tomu rychle přijdete na kloub a nebude vám dělat problémy hru ovládat, ale abyste se stali skutečnými mistry, budete muset projít mnoha a mnoha bitvami.

Nic nepodcenit

Občas si skutečně budete připadat jako armádní generálové. Nepřátelé se například mohou skrýt v takzvaném válečném oparu. Logicky tedy neznáte jejich pozici, a tak musíte před útokem provést důkladný průzkum, abyste vůbec měli nějakou šanci. Ani v případě, že přesně víte, do čeho jdete, nemáte zdaleka vyhráno. Nepřátele při napadení jen tupě nestojí, ale rovněž opětují palbu, nezřídka jsou i podpořeny vzdálenějšími dělostřelci. Každá operace tak musí být předem naplánována ve snaze minimalizovat vlastní ztráty.

Významným činitelem ve válce je také morálka, u níž se rozlišuje několik stupňů a všechny mají docela velký vliv na bojovou připravenost. Při drastickém snížení počtu jednotek je daný oddíl v tak velké mizérii, že dokonce přestává opětovat palbu. V obranných misích tak není nutné zaměřovat se na ničení nepřátel, ale jen na jejich cílenou decimaci a demoralizaci, jež má za následek hromadný ústup. Pokud však má protivník své jednotky kde doplnit, rozjíždí se další kolo útoku a vy musíte přehodnotit priority.