Recenze: Call of Juarez : Bound in Blood – akce na divoko

Časy se mění. Místo koltů se už proklatě nízko nosí leda kalhoty, Clint Eastwood vyměnil špagety za asijskou stravu (viz Gran Torino), a proslavené spojeni „obávaný kolenní výstřel“ používám jen v případě, kdy mi bolestivě křupne v noze. I děti si nejspíš v současnosti místo na indiány a kovboje hrají raději na manažery a bankovní makléře, nebo něco podobného. Prostě ta gloriola Divokého západu plného desperátů, saloonů a dostavníků notně vybledla.

Naštěstí tu jsou polští vývojáři z Techlandu, aby už podruhé naservírovali whiskou a střelným prachem provoněný western.

Call of Juarez: Bound in Blood navazuje na předchozí díl zasazením na Divoký západ, ale nikoliv už dějem. Místo pokračování totiž dochází na prequel, tedy příběh zasazený před původní hru. Díky tomu se můžete seznámit s bratry McCallovými ještě předtím, než se z Raye stala „pravá ruka Boha“ a z Thomase otec denně mlátící mladého Billyho.

I děti si nejspíš v současnosti místo na indiány a kovboje hrají raději na manažery a bankovní makléře

A že k tomu vedla dlouhá cesta. Příběh začíná v průběhu války Severu proti Jihu, kdy oba bratři v šedých uniformách brání rodnou jižanskou hroudu.

V okamžiku, kdy se však mají stáhnout a přesunout do Atlanty, dezertují, protože nechtějí nechat svůj dům a matku napospas. Jenže když už se domů dostanou, matka je mrtvá a na místě zůstal jen třetí bratr, reverend William. Společně opouštějí město, protože jejich bývalý nadřízený plukovník Barnsby viní dezertéry, jako je ústřední dvojice za to, že Atlanta padla a on v ní ztratil rodinu. Hlavní zápletka je tak nastavena, záporák představen a nic nebrání tomu, aby se rozjela klasická story o utíkání před spravedlností, hledáním pokladu a souboji o sličnou Mexičanku.

Ty kolty patří níž!

Vývojáři museli nakoukat spoustu klasických westernů, protože se jim podařilo dokonale podchytit esenci romantického Divokého západu. Hlavní hrdinové nejsou žádní andílci, ale dvojka stále drsnějších desperátů, kteří si jdou cílevědomě za svým. Společně s hrstkou zajímavých a uvěřitelných vedlejších postav tvoří pevný základ pro poutavý příběh vyprávěný ingame animacemi a stylovými naskicovanými pasážemi zobrazovanými v průběhu načítání misí.

A právě mise dokonale doplňují příběh a navozují jen těžko překonatelnou atmosféru času kovbojů. Úvodní úroveň seznamující hráče s oběma hrdiny sice trochu vypadá jako Call of Duty: American Civil War, ovšem další už vás zavedou pro western na daleko typičtější místa. Ať už se jedná o jižanský domek hrdinů, ke kterému musí zákonitě vést široká cesta lemovaná vzrostlými stromy, či klasické městečko se saloonem s lítacími dveřmi, farmu s dobytkem nebo vysídlené městečko duchů, vše tu najdete. Fantazie tvůrců je bohatá, což dokazují v každé z patnácti příběhových misí.

Navštívíte nejen pískem zaprášená městečka, ale i hluboké lesy s vodopády, doly, či vysoké skály, ze kterých budete šplhat po rozvrzaných dřevěných konstrukcích a vratkých výtazích. Přestože většina úrovní jsou více či méně uzavřené lineární koridory, narazíte i na pár okamžiků, kdy budete moci volně nasednout na koně a vyrazit splnit některý z mála vedlejších úkolů.

TIP: Jak na střelecké duely? Důležité je mít vždy protivníka ve středu obrazovky, zrcadlově tedy kopírujte jeho pohyby. Zároveň je třeba držet ruku co nejblíž zbraně, korigujte po každém pohybu. Jakmile zazní zvon, stačí rychlý pobyb myší vlevo, a jakmile se v zaměřovači ukáže sebemeněší část protivníkova těla, střílejte!

Ty přinášejí tradiční westernovou zábavu, jako je například naháněni bankovních lupičů v kaňonech, pronásledování zlodějů dobytka, bránění farmy před dobyvačným sousedem či neodmyslitelné chytání „živý nebo mrtvý“ zločinců.

Už jen díky příběhu a misím by si žádný fanda westernu rozhodně neměl nechat Bound in Blood nechat ujít, protože jak jsem zmínil, je tu prostě všechno – souboje v pravé poledne, jízda dostavníkem, přestřelka v zaplivané putyce, indiáni, mexičtí obchodníci se zbraněmi, a tak dále. Věčná škoda, že to tvůrci nedokázali podpořit trochu variabilnější náplní.

Hlavním tématem hry je totiž akce – adrenalinem prosáklá, střelným prachem vonící, takřka nonstop akce

Bratři, které hnát bičem patří

Hlavním tématem hry je totiž akce – adrenalinem prosáklá, střelným prachem vonící, takřka nonstop akce. Příznivci Billyho Candla mohou začít brečet do kapesníků (nebo sprostě nadávat), ovšem stejně se žádného plížení, lovení králíků ani ničeho podobného nedočkají. A to navzdory tomu, že ve hře nechybí dvě hratelné postavy, přičemž jedna z nich svým vybavením k podobnému laškování svádí.

Thomas na rozdíl od svého bratra Raye ovládá neslyšné vrhací nože a luk, je rychlejší a pomocí lasa se dokonce dokáže vyšplhat na jinak nedostupná místa (podobně jako v jedničce jsou objekty ke šplhání označeny ikonou).  Bohužel hra vás kradmý postup využívat takřka nenutí a prostřílet se zástupem protivníků funguje efektivněji, stejně jako u Raye.

A ten je k tomuto způsobu hraní uzpůsoben trochu víc, protože díky kyrysu (stejný pancíř nosí i v prvním díle) snese o trochu větší olověnou pozornost protivníků, i když se kvůli jeho váze na některá nedostupná místa musí nechat vytáhnout Thomasem. Ray sází na brutální palebnou sílu, dokáže střílet ze dvou revolverů zároveň či jednou rukou házet dynamit. Po laně sice nevyšplhá, ale proč by to dělal, když dokáže vykopnout dveře? Navíc ve svých silných rukách unese ničivý gatling.