Recenze: Ceville – když se po trůně stůně

Ceville je možná urozený, rozhodně ne ale vzrostlý majitel pohodlného trůnu ve velkém korunním sále středověkého hradu s vlastní mramorovou napodobeninou v měřítku 50:1 za zády, vlastní hierarchií... a vlastně mu patří všechno kolem dokola. Hradní ochranka střežící vstup do tohoto hnízdečka sice nepatří k nejoddanějším a bylo by bláhové tvrdit, že jí to budete mít za zlé, ale nedávejte na první dojem a časem se možná ten morous na trůnu vybarví v úplně nových odstínech.

Jeho lid ho příliš v lásce nemá skrze chamtivou povahu a ne úplně vstřícný přístup k poddaným. Svědčí o tom hurónský smích při prvním herním rozhodnutí v úvodních sekundách hry, kdy se vybíráte, zda za vlkův fučící akt na slaměný domeček Vendelína v pohádce o třech prasátkách potrestáte prasátko, autora nebo oba dva.

Grafický kompromis mezi ručně kreslenou a nahusto opolygovanou variantou hře přesně sedne

Hned záhy ale přijde zrada z vlastních řad, kdy se panství rozhodne svého krále sesadit a v této chvíli se ujímáte ovládání našeho pana krále vy.

Půl království fuč

Od začátku je hra prošpikovaná úsměvnými situacemi, to, jak moc úsměvnými, záleží spíše na vašem věku nežli intelektu, ale ani tak není zaručeno, že se mladší publikum pobaví. A spíše ne, protože valná většina komentářů je trapných a mají čistě frustrační efekt. Názornou ukázku hned zkraje zprostředkují dva kusy stráží, z nichž druhý je hloupější než první a kvalita jejich vzájemných narážek se dialog od dialogu snižuje. Potkávat je navíc budete poměrně často.

O moc lepší to není ani s příběhem, jeho hloubka zůstane na stupínku plytká po celou dobu a sloužíc jako kulisa se v podstatě nikam nepohne. Král usiluje o návrat na vlastní trůn a cestu mu dláždí všemožně překážky, ať už v podobě fyzické, zákonné nebo ve formě poddaných a bývalých podřízených. Příběh se na rozdíl od vtipu nedá přeskočit, a ani změnit, a skoro nemáte pocit, že na něčem stojí. Jediné štěstí je, že hra stojí i na jiných pilířích.
   
Herní situace a puzzly vždy mají své logické místo v herním konceptu a nenechají nikoho na pochybách o správnosti svého postupu. Samozřejmě zde funguje zaběhnutý adventurní systém používání a kombinování předmětů a nestane se vám, že byste museli zkombinovat prací prášek s jízdenkou na vlak. Snad až na jednu výjimku, kdy by vás zřejmě nenapadlo, že petržel slouží jako zázračné uspávadlo – hlásá o tom jeden z hintů naspodu nahrávací obrazovky; a kdo ví, co všechno si tenkrát do uší strkali.

Množství a zaměření předmětů ve hře je přehledné, zbytečné kousky nenacházíte a těch přebytečných se obratem rychle zbavíte (zlomí se, prasknou, vaporizují nebo vám sejdou z očí jiným zajímavým způsobem). Jejich hledání je občas oříškem, protože v ovládání neexistuje klávesová zkratka pro podsvícení aktivních míst, takže pixelhuntingu si občas užijete až až, a nezbývá než spoléhat na změnu kurzoru myši.

Senzory hlasí pohyb

Horší je to s herními animacemi a pohybem postav. Nad občasným prolínáním polygonů bych přimhouřil očko, ale táhlost veškerého pohybu hráče a okolních individuí je značná. Chtíc prohodit pár slov s další postavou stojící opodál znamená chůzi na pevně daný bod, častokrát zprvu zmateně na opačnou stranu, a o bolavé překliky taky není nouze. Dvojklikem se dá sice přechod mezi obrazovkami přeskočit, případně rychlost pohybu zvýšit asi na jedenapůlnásobek (což není moc), ale to nejde vždy a když druhým klikem přeskočíte příběhovou animaci…je to minimálně mrzuté.

Nepatřím mezi pamětníky textových adventur a ani se neřadím mezi hltače next-genových efektů, možná proto mi grafický kompromis mezi ručně kreslenou a nahusto opolygovanou variantou přesně sedl. Grafika není nejnovější a ani úplně optimalizovaná, ale hra vypadá kouzelně i na nejnižší rozlišení, ve kterém se hranatost už tak hranatých objektů mírně zvelebí. Ale živé barvy a pohádkové prostředí svou majestátností působí často přirozeněji než mnohé jiné pseudopokusy o fotorealismus. Hra vypadá přesně tak, jak byste si svůj výlet do pohádky představovali. Možná až na trochu tradiční, po školácku přefouknuté deph of field, vyskytující se v každé druhé hře, což dojem z pohádkového světa mírně mlží.

Vymodelování postav nepředbíhá standardy vytyčené zbytkem hry, takže nečekejte perfektní mimiku ani rag doll animace, ale kvalitní dabing vám pomůže se do chodících panáčků vžít. Vzhledem k dialogům se hodí vypíchnout jedna perfektní featurka: titulky postav se tváří jako objekt a jejích pozice je značně relativní, to znamená že pokud se mluvící postava hýbe, titulek se pohybuje spolu s ní a stejný efekt má i pohyb kamery. A protože česká verze se dodává v otitulkovaná v originálním znění, užije si této vychytávky do sytosti.

Seznamte se, Ceville

Co se týče postav samotných, tak nejblíže se poznáte s zpočátku zlomyslným králem Cevillem; jeho elegantním namyšleným a vyparáděným protějškem Ambrosiem, kteréhož princovská výsost majiteli brání v rozhledu; prostou, důvtipnou a dobrosrdečnou Lilly, která má na svůj jednociferný věk slušnou řádku peprných poznámek (po sebrání páčidla zazní „Mám si teď nechat říkat paní Freemanová?“) a Cevillovy negativní poznámky vždy komentuje v přepólovaném podání. Pak je tu celá řada nehratelných postav, které významnější role nemají.

Pokud čekáte na komplexnější spolupráci než předávání věcí mezi inventáři a pomáhání v rámci jedné herní obrazovky, dočkáte se

Ve hře se dá mezi postavami přepínat, ale toho si užijete hlavně až v druhé půlce hry, kdy vyplují na povrch úkoly z těžšího soudku, takže pokud čekáte na komplexnější spolupráci než předávání věcí mezi inventáři a pomáhání v rámci jedné herní obrazovky, dočkáte se. Všechno v souladu s cílovou skupinou hráčů, která by měla pořád odpovídat věkovému omezení, a to většinou sedí…ostatně špatný krok vedoucí k zacyklení hry se mi nepovedl a správná kombinace předmětů se po vyzkoušení všeho v inventáři najde.

Cesta příběhem se klikatí přes Cevillův hrad, středověké město konfrontující se se současnými trendy, neživý hřbitov, elfský i trpasličí kraj nebo bydliště víly; všechny se svébytnou atmosférou, všechny z nějakého důvodu, všechny kvůli příběhu. Obvykle zde platí, že jakkoli jednoduchý úkol vás potká, k jeho vyřešení bude potřeba provést tolik úkolů dílčích, že vám ani hra nebude na konci připadat krátká. Nejspíše budete mít za necelých 20 hodin hotovo.

Ceville je sympaticky vyhlížející hra cílená pro mladší publikum. Pokud nebudete mít přehnaná očekávání, naleznete v ní příjemné zpestření volného času s logickým příběhem a líbivou grafikou, s nekomplikovanými charaktery a svižným průchodem, s minimem chyb a za přijatelnou cenu sedmi stovek. Pokud čekáte brilantní hádanky pro malého geeka a příběh plný zvratů, poohlídněte se po nějaké alternativě.