Recenze: Dante's Inferno – Kratos může být v klidu

Dante býval pěknej kanec. I když měl doma ženskou, jejíž vnady způsobují slintavku, koktavku a vzedmutí jistých partií, rozhodl se, že si v rámci křižáckých výprav zpříjemní toulky krvavými dálavami a vyzkouší všechno, co křesťanská církev považuje za smrtelných hřích. Smilnil, byl lakomec, vraždil... no znáte to, kdo by se ovládl. Po návratu domů ho však nečekala náruč milované a téměř svaté ženy, ale pouze její mrtvola. Nebo není vše, jak se na první pohled zdá?

Každopádně, jeho milá Beatrice se i přes svojí čistotu dostala do pekla. Ženská to naivní se totiž upsala tomu rohatýmu šéfovi, kterýmu šlehají ze zadku plameny.

Věřila, že jí Dante nikdy nezradí, nesesmilní. Nestalo se. I pro milého Danteho si nakonec přijde zubatá.

Dante cestou do pekla smrtce solidně rozhází ciferník a ukradne jí fešnou kosu slepenou z kostí

Ten však cestou do pekla smrtce solidně rozhází ciferník, ukradne jí fešnou kosu slepenou z kostí a rozhodne se, že pomocí ní Beatrice vysvobodí. Ať si Lucifer vezme jeho a jí nechá napokoji. Najednou si bude hrát na správňáka.

Rozjezd jako z pohádky

Dante se tak pod vaším vedením vydává na strastiplnou cestu peklem. Kdo alespoň trochu zná knižní předlohu od Alighieriho ví, že se bývalý voják musí očistit od svých hříchů. Postupně proto prochází peklem za doprovodu básníka Vergiliuse, potkává různé usmažené zloduchy, aby nakonec dosáhl vykoupení.

No a taky že jo. S Dantem budete postupně procházet tématickými sekcemi pekla. Jednou to bude onen chtíč, kdy všude ze země trčí kůly ne nepodobné tomu, co se zakrývá suspenzorem, a skákat na vás budou jakési divoženky, kterým ze slabin trčí podivné chapadlo. Jindy to bude zase lakomství. V této části teče zlato proudem a všude jsou rozmístěny „vyčůrané“ hádanky, které musíte obelstít. V zemi vzteku pak teče krev proudem, všichni jsou hrozně agresivní a chtějí se prát. Každý svět je jiný, graficky i stylem hry, ale pouze prvních pár je opravdu dobrých a zábavných.

Hra vás ze začátku opravdu dostane a pohltí, stejně jako například první God of War. Scéna, kdy se z obyčejného zemského povrchu po rozpadu stane peklo nastartuje nádhernou jízdu. Následuje onen chtíč, kdy se vás obrovská dominantní polonahá královna snaží dostat a vy si tak říkáte, že tvůrci skutečně mají plnou mísu nápadů. Urážíte hlavu obrovi, která se následně zapíchne do skály a pořád ještě blbě kecá. Asi dvě hodiny to takhle epicky pokračuje, ale skončí to zhruba někde v kruhu obžerství. Z kreativního a zábavného světa se rázem stane naprosto generická a nudná hra, kdy jde pouze o to někam dojít, doskákat, pomlátit pár pekelných kozlů a vyslechnout si část příběhu podanou statickými obrázky, duchem Vergilia a flashbackovými videi. Nůůůůůůdáááááá.

Zhruba od půlky hry se začnete poměrně nudit, nebo minimálně procitnete z onoho prvotního rozčarování. Ani skvělý námět a různé formy pekla tenhle koridorový kolotoč nepřebijí. Dokonce ani kompletně převzatý koncept dodnes geniálních dvou dílů God of War z PS2 nedokáže pomoci. A víte proč? Protože není ani pořádně okopírovaný.

Nic není dotaženo do konce

Dante umí sekat ukradenou kosou a dokáže s ní dělat různá komba – na zemi i ve vzduchu. Umí rovněž sbírat duše z mrtvol či různých fontánek. Ty mu dobíjí manu, zdraví nebo přidají bodíky pro upgrade jeho dovedností.  Ty jsou rozděleny na dvě strany – stranu pekelnou, která čítá různá komba týkající se oné kosy, a stranu nebeskou. Ta je mnohem zajímavější, můžete si totiž zlepšovat zdraví, manu a díky kříži, který s sebou Dante neustále tahá, jsou tu zajímavá komba co mají co dočinění s bílou magií. Na obou stranách pak nabízejí dovednosti několik úrovní, které si odemykáte svými rozhodnutími – buď zabité potvory osvobodíte a pošlete do nebe, nebo je ztrestáte. Získané body se rozlijí na dobrou, nebo špatnou stranu.

Postupem času narazíte i na různé relikvie, kterými se budete moci osadit a získat tak bonusy navíc. Třeba lepší obranu, útok a takové ty klišé věci. Z počátku máte sloty na osazení pouze dva, v rámci upgradů je však možné počet navýšit. A jsou tu i kouzla. Různé létající světelné bumerangy, ledové nárazy, otřesy země a další srandičky. Právě kvůli nim je potřeba mana a je s něma největší bžunda.

Zní to jako zábava, ale není. Tam, kde je vše v God of War skvěle vyšperkované, Dante pokulhává – nemá nic vyvážené a upgrady nepřidávají nic zásadního. Soubojový systém ale není špatný, i když po celou hru (narozdíl od Kratose) Dante nedostane jinou zbraň než kosu a kříž. Komba, blokování, úskoky – vše tak, jak znáte z GoW. Po čase narazíte na dva zásadní problémy – kosa nemá prakticky žádný plošný damage, často tak sekáte do země a pekelníkovi to nic nedělá, i když stojí o milimetr vedle.

Tam, kde je vše v God of War skvěle vyšperkované, Dante pokulhává

No a pak je to nevyvážená obtížnost. Na tu nejlehčí vlastně nemáte šanci za celou dobu hraní umřít a ukazatel zdraví je pouhá formalita. Potvory nic nevydrží a jejich útoky nic nedělají. Druhá obtížnost je naopak příliš těžká, resp. výdrž potvor je zbytečně moc veliká a po čase začnete být hrozně otráveni z toho, jak jsou souboje strašně utahané.

Generické hraní čas od času naruší nějaká jednoduchá hádanka. Nikdy není nijak sofistikovaná ani zábavná jako v God of War a většinou jde o nějaké trapné přesouvání bedny odněkud někam. Po půlce hry ale i tyto prvky zmizí a jediné, co vám zbyde, je repetetivní porcování smradlavých vyvrhelů pekla v lokacích tak šedivých a nudných, až hanba.

Dante’s Inferno berte jako ukrácení času před vydáním God of War 3 (pokud tedy máte nebo plánujete PS3). Ani po grafické stránce totiž nebudete uneseni, některé textury vypadají hrozně placatě a málo detailně, polygonů hra do vínku rovněž příliš nedostala. O hnusnou hru určitě nejde, takovýto AAA titul by si však kulervoucí zpracování jistě zasloužil. A ze začátku to skutečně vypadalo, že dostal všechno – od skvělé grafiky, přes nápady až po geniální level design. Ne ne, nic nebude.

Kdo četl Božkou komedii, jistě ví, že se skládá ze tří částí. Kromě Pekla (Inferno) je to ještě Očistec (Purgatorio) a Ráj (Paradiso). Slova „To be continued“ na konci herní variace Dantes Inferno jasně napovídají, že v EA mají zálusk na všechny tři části. Nevím, jestli v tuto chvíli další dvě části chceme, to ale rozhodnou spíše prodeje. A když už jsme u čísel – za cenu vysoko nad tisíc korun opravdu nechci dostat zhruba 6 hodin hraní, přičemž 4 z toho jsou hrozná otrava.

Takže ne, Xbox nedostal vlastního God of War a zase se budou mít jenom ti s PS3.