Vzpomínám na doby Richard Burns Rally, kdy závodění bylo otázkou přibližně stejného počtu vyvolených hráčů na světě, jako je opravdových rally jezdců. A ihned po zapnutí GM Rally jsem vzpomínal dvojnásob, když mi volant málem vyliskal. Ne, proto, že jsem jej nějakou chvíli nechal odpočívat, ale ovládání této nové hry je poněkud zvláštní.
První nadávky začaly už v menu, kde samozřejmě volant použít pořádně nešel a natahovat se přes něj k myši bylo lehce nepohodlné. V rychlosti jsem vytvořil svoji identitu a vybral jednoho ze světoznámých jezdců s lehce zkomolenými jmény, abych se o chvilku později málem posmál při výběru závodu.
Klacík, co by závodní speciál v realitě ani nezaznamenal, nejen že zastaví a otočí můj virtuální vůz, ale navíc mi rozbije úplně jinou část vozu
Tvůrcům se nevyvedla lokalizace, nebo možná lokalizovali až příliš, když peníze získáváte za první, druhou a třetí lokaci v závodě. Jste zmateni a ztraceni? Samozřejmě, že hra ocení vaše místo na pódiu, ne lokaci.
Něco takového mne nedokáže samozřejmě rozházet na dlouho, a tak jsem se za chvilku nacházel na okruhu spolu s dalšími závodníky. Rally sice vypadá jinak, ale přítomnost konkurence na trati může být nějakým zpestřením. S reklamním hlášením o realistickém systému kolizí jsem vyrazil ostře vpřed, abych se čumákem zabořil do první tyčky u trati, až se skoro vysypalo zadní sklo. Co to má být? (samozřejmě, že hlavou proběhlo kratší WTF?) Klacík, co by závodní speciál v realitě ani nezaznamenal, nejen že zastaví a otočí můj virtuální vůz, ale navíc mi rozbije úplně jinou část vozu.
Hromada součástek
Rozsvítilo se pár ikonek s rozbitými součástkami a bylo načase zkusit dohnat konkurenci. Rychlý pohled na mapu ukázal, že se motají opodál, slovo motají však musíte vzít vážně. Chápu sice, že volant vozů WRC má menší rozsah, ale aby během vteřiny dokázal jezdec dvakrát vystřídat obě krajní polohy kol mi přišlo zvláštní.
Měl jsem sto chutí poslat blýskavou placku vstříc nejbližší zdi, ale tak bych překonal nejvyšší rychlost hry
Protivníci se nekontrolovaně klouzali po trati, čímž se zřejmě snažili vám zabránit v předjíždění. S nápomocí všudypřítomných svodidel se jim to málem povedlo, ale jakmile jsem se dostal před ně, byla cesta k vítězství volná.
Po předjetí nejrychlejšího ze soupeřů totiž stačí pomalu na setrvačnost projet zbytek trati. To asi abyste někde nerozstřelili své drahocenné auto, musíte projíždět serpentinami a jednou zatáčkou za druhou v nízkých rychlostech. Možná už jsem starý a podobný trend se v moderních závodech nosí, ale vždy mi přišlo zábavnější prohánět se ve vyšších rychlostech. Paradoxně však hra i po dlouhé rovince přináší pocit rychle se sunoucího hlemýždě, spíš než nadupané mašiny prohánějící se s pěti stovkami koní pod kapotou.
Co je pak platné, že hra se snaží dodávat zajímavý systém oprav a vylepšování vozu, když vaše motivace s novou hračkou jezdit upadá při představě další protrpěné etapy za volantem. Musím uznat, že jsem si s různým výběrem nových součástek a jejich nastavování vyhrál výrazně lépe, než na trati, což ale není kdo ví jak hvězdná pochvala. Na jednu stranu je příjemné, že všechny součástky jsou dostupné od začátku, ale po chvíli jsem dvojnásob ocenil jejich postupné otevírání v jiných hrách, kde se jen tak v množství neztratíte.
Otázky, samé otázky
Nestává se tomu často, abych se u hry pozastavoval nad grafickou stránkou. Zde se však tvůrcům povedl husarský kousek - nejen že hra vypadá špatně, ale navíc ještě ani neběží plynule. Hbité vozy mají vzhled neohrabaných kolosů, co se líně kolíbají podivnou krajinou s kýčovitými pozadími. Když projíždíte vesnicemi, vidíte kolem sebe ošklivé paneláky, ve volné krajině je to aspoň o něco lepší. Nic nezachrání ani hudební doprovod, který se příliš často opakuje na to, jak jsou jednotlivé skladby slabé.
Nejvíc mne však zarazila utkvělá potřeba autorů nechat vás stále na něco klikat. Když jsem se konečně z menu probojoval na trať, musel jsem nejprve odklikat, že opravdu chci závodit, abych následně reálnými kolizemi vytvořil pojízdnou ohnivou kouli a po vítězství vyřešil několik nabídek - od pořadí, přes záznam jízdy až po možnost přesunout se s poškozeným vozem do garáže. V tu chvíli jsem měl sto chutí poslat blýskavou placku vstříc nejbližší zdi, ale naštěstí jsem si uvědomil, že bych tak překonal nejvyšší rychlost hry, což by nemuselo být správně.
K čemu jsou reálně vypadající tratě ze středomoří, když je závodění na nich nekonečná nuda? K čemu je výběr různých vozů tří značek, když každý z nich na trati klouže po asfaltu jak na náledí. K čemu je potřeba sledovat slabou grafiku, když se hra stejně zadrhává? Na odpovědi narazíte v GM Rally sami, já budu teď řešit poslední otázku: K čemu mám GM Rally ještě na disku, když už je recenze dopsaná?