Recenze: Numen: Contest of Heroes – řečtí bohové a hrdinní reci

Když jsem poprvé spustil Numen, čekal jsem akční RPG, nebo lépe řečeno klon Diabla. Po chvíli hraní jsem ale musel uznat svůj omyl, protože to, co jsem nakonec dostal, bych se klonem neodvážil nazvat, stejně jako bych se neodvážil o Numenu říct, že je revolučním a novým smícháním akce s RPG. Co mě k těmto dvěma lehce protichůdným tvrzením vede? To, že česká hra zkrátka není ani ryba, ani rak a občas jsem měl pocit, jako by ji vařil pejsek s kočičkou, kteří si nějak nebyli jistí tím, co chtějí uvařit, a ještě k tomu jim do chutné polévky občas spadl nějaký ten brouk.

Vezmu to ale pěkně postupně, od jednotlivých ingrediencí, abyste si mohli sami udělat názor na to, jak chutná výsledná krmě. Jak ví každý malý kuchtík, hlavní náplní akčního RPG je masakrování stovek a tisícovek nepřátel, až se doklikáte k orgasmu, resp. lepší výzbroji, pokoření hlavního bosse nebo podobně bohulibé chvíli.

Až se doklikáte k orgasmu, resp. lepší výzbroji, pokoření hlavního bosse nebo podobně bohulibé chvíli.

Klíčem ke správnemu užití této ingredience pak je dávkovat přesně, zajímavě a s nápadem – zkrátka tak, ať konzumenta designér pokud možno příjemně překvapí a sladce ho za zmasakrované šiky odmění.

Problém nastává ve chvíli, kdy je hráč odměňován nedostatečně a skutečně nedostává žádný zajímavý loot nebo je jím naopak zahlcen naprosto šíleným způsobem. Malé odchylky ke každému extrému sice ničemu neublíží, ale velké vykročení na jednu stranu vah může způsobit zničení celého zážitku. A hned zde musím bohužel prohlásit, že Numen na jednu z těchto misek šlápnul takovou razancí, jako by od začátku chtěl použít misku druhou jako katapult.

Já mám mulu nákladní

I z toho nejblbějšího pavouka totiž něco vypadne a místo, abyste se z nových předmětů radovali je jen útrpně ukládáte do příliš malého inventáře a snad posté porovnávate, zda nejsou přeci jen o nějaké to čísličko lepší než vybavení, jež máte na sobě.

TIP: Vracejte se často ke knězi, který vás učí nové schopnosti - hra počítá s tím, že si skoro každou úroveň půjdete radostně dingnout.

Když postopadesátéprvní zjistíte, že ne, máte chuť provést promptní likvidaci média se hrou, stejně jako se pomiliónté zeptat okolního vzduchu, proč designéři nepřidali klasickou vychytávku z MMO her – při najetí na předmět na zemi se vám zobrazí jak jeho statistiky, tak statistiky odpovídajícího kusu zbroje, který máte právě na sobě. Je to jednoduché, pohodlné, přehledné a hlavně to jde celkem jednoduše udělat. Tak proč ne zde?

Bez jednoho zajímavého a chuť zjemňujícího koření by se pak dalo nějak přežít, pokud by byly předměty rozlišené aspoň zajímavě graficky. Jenže ony nejsou. Na první pohled sice poznáte vzácnější předměty, ale jednotlivé mezistupně těch menších pouhým okem nemáte šanci rozlišit, což už doopravdy zamrzí. Přehlednosti pak nepomůže ani malý inventář, který se sice dá rozšířit, ale filozofie „jeden druh lektvaru zabere stejně místa, jako jedno celé brnění“ v jeho přehlednosti rozhodně nepomáhá.

Boje mají dynamiku, jsou zábavné a v případě silnějších nepřátel dokonce vyžadují i jistou míru taktizování

I přes to, že jeden z prvků zážitek za hry lehce kazí, nemusí český guláš dopadnout tak zle, pokud je zabíjení nepřátel zábavné, inovativní a v každém ohledu nové. A zrovna zde naštěstí nemohu pouze dštít oheň a síru, ale i celkem výrazně chválit – boje mají dynamiku, jsou zábavné a v případě silnějších nepřátel dokonce vyžadují i jistou míru taktizování. Jejich výsledek pak záleží na zkušenostech hráče i na náhodě, tudíž ani hardcore RPG hracovník nemůže polevit ze střehu.

Kde není palcát, ani smrt nebere

Výhodou také je pozvolné odemykání nových schopností, které již od začátku působí zábavně a sestavování jednotlivých komb se pak doslova rozplyne na jazyku. Problémem však je, že i přes nové skilly se systém poměrně rychle zajídá a vůbec působí jako jakýsi crossover mezi ovládáním známým třeba z World of Warcraft a klasickým využíváním skillů z jiných akčních RPG. Ano, není to apriori špatné, ale rozhodně to není to nejzábavnější, co se mohlo objevit a pokud bych v současné chvíli brakoval soubojový systém z MMORPG, vybral bych si osobně Age of Conan.

MMORPG ostatně nahrává i jakási soutěž mezi hrdiny, kdo dříve splní hlavní quest, spousta turnajů, které vypadají, jako by původně byly stvořeny pro PvP souboje a vůbec se zdá, že se pánové z Cinemaxu pokusili udělat offline verzi některé z populárních onlinovek.

To vše sráží vcelku slibnou hru do vod průměru

Bohužel se jim povedlo okopírovat i neduhy – lehký stereotyp, celková prázdnota světa, kde se vše důležité nachází jen v dungeonech a hlavně poněkud nemotivující příběh a jednotlivé úkoly. To vše sráží vcelku slibnou hru do vod průměru, kde by skutečně být nemusela.

Na jídle i na hře je pak důležitá rovněž prezentace, která se u Numenu upřímně příliš nepovedla. Grafika i zvuky ve hře ještě ujdou, dokonce mohu říct, že textury vytvořené umělci ze Cinemaxu se mi moc líbí, ale to, proč se tvůrci rozhodli hru nedabovat, je mi stále větší záhadou, než mizení lodí a letadel v Bermudském trojúhelníku. Hra totiž jen na absenci těchto základních funkcí ztrácí obrovské množství atmosféry a to ji rozhodně nijak nepomáhá.

Přesto však hra dokáže zabavit a pokud od ní nevyžadujete perfektní příběh a bezchybnost (několikrát se mi například stalo, že jsem si musel pro odškrtnutí splnění určité fáze questu odpočinout u ohně a načíst uloženou pozici), určitě se u Numenu obstojně odreagujete. Nejde sice o žádnou bombu od níž se nebudete moci odtrhnout – naopak bude bohatě stačit hodinka denně – ale přesto se jedná o vcelku zajímavý a nenáročný titul. Jestli koupit nebo nekoupit je na vás, já osobně bych počkal, až cena spadne na adekvátních pár set.