Recenze: Pro Evolution Soccer 2009 – kam putuje žezlo

Před nainstalováním Pro Evolution Soccer 2009 jsem měl za sebou hodiny hraní konkurenční FIFA 09 a arkádovostí jsem znovu nebyl překvapen. PES by tak měl svoji roli nejlepší fotbalové simulace znovu obhájit, ještě když mu to konkurence ulehčila opětovným nasazením old-gen verze na stolní počítače, ale co kdyby se něco nepovedlo. Takovéto myšlenky se mi honily při instalaci hlavou.

Samotnému spuštění hry předcházelo její samotné nastavení. Trochu mě zklamala, a zároveň udivila, nemožnost zvolit vyšší rozlišení než 1024x768, ale snad to bude stačit, říkal jsem si. Ještě nastavit ovládání a jde se na věc. Jenže na povrch vybafla další nepěkná věc, na kterou jsme ale u fotbálku od Konami zvyklí. Klávesy se přiřazují k tlačítkům Xboxového gamepadu, což trochu mate, když ještě ani nevíte, co ten zatracený křížek vlastně dělá. Nezbylo mi tedy nic jiného, než hru spustit a přečíst si, na co které tlačítko přesně je.

Z lavičky se na trávník dostanete jen na posledních pár minut, v lepším případě na druhou půli

Se slovy jdeme na to a s očekáváním dvakrát poklikávám na ikonku. Jako první mě uchvátilo krásně zpracované intro. Není ani krátké, ani moc dlouhé, ale pěkně zpracované, radost na něj pohledět. PES mě vyzývá k stisku jakéhokoliv tlačítka na své klávesnici, činím tedy tak a dostávám se do základního menu. To je jako vždy přehledné, stále ale zamrzí absence myši, jež ale není vůbec potřeba. V menu se skrývá vše, na co jste byli v minulých dílech zvyklí a dokonce i něco přibylo. Konkrétně česky „UEFA Liga Mistrů“ a „Staň se legendou“.

Legendo, staniž se!

K Lize Mistrů se dostanu později, více mě zaujal mód objevující se v poslední době skoro ve všech sportovních hrách. Staň se legendou je vlastně jakousi obdobou Be a Pro viděného například ve Fifě nebo NHL. Nebojte se, chlapíci od Konami nejsou tak drzí, aby od své konkurence jen hloupě kopírovali a nepřidali něco nového.

Začínáte ale stejně a to vytvořením si vlastního já. Svého fotbalistu si pojmenujete, zvolíte mu národnost, pozici, silnější nohu, jak ho bude oslovovat komentátor, způsob oslavy vstřeleného gólu a samozřejmě si jeho tvář upravíte k obrazu svému. K importaci tváře do hry můžete použít naskenované fotografie nebo webkamery. Fotku jsem si naskenoval, ale výsledná tvář po její importaci vypadala strašně ploše, jakoby 2D. Asi se mě samotná hra lekla.

Pocit při získání ceny za nejlepšího muže zápasu nebo jiné z individuálních trofejí se prostě nedá popsat

Od tohoto okamžiku se ale obě dvě hry začínají lišit. Zatímco ve FIFA jste svého hráče šoupli do základní jedenáctky a hurá na prvního soupeře, tady vás čeká výběr jedné z ligy pojmenovaných jednoduše Liga A, B… a juniorské utkání. Jste teprve sedmnáctiletý mladík a vaším úkolem je ukázat scoutům, co ve vás je. Podle toho, jak si v něm povedete, vás osloví několik týmů a vám nezbývá nic jiného, než si správně vybrat. To ale není stále všechno, sranda teprve začíná.

Páté kolo u vozu

Ne, ne, ne. Nejste v základu, ani na lavičce, nýbrž až v rezervách. Ligová utkání hraje základní sestava, vám zbývají jen tréninková utkání, ve kterých se střetává A tým právě s rezervou. Takovýchto utkání odehrajete zezačátku celkem dost, než si vás trenér všimne a posadí alespoň na lavičku. Nemyslete si, že jde o nějaké sranda mače, do základu se chce dostat přeci každý, a tak se i trénink hraje dosti tvrdě.

Hurá, konečně jsem na lavičce, řeknete si asi stejně, jako jsem si říkal já. Stále není vyhráno. Z lavičky se na trávník dostanete jen na posledních pár minut, v lepším případě na druhou půli. Jestli si své první minuty v ostrém zápase poděláte, nemáte se co divit a končíte v rezervách. Systém je to jednoduchý a jak strašně realistický a návykový. Pokud se vám daří a střílíte góly, trenér vás nechá hrát klidně celý zápas. Daří-li se více, stanete se kapitánem, a co víc si ještě můžete přát, než pozvánku do národního týmu. Zvolit si můžete také, které schopnosti budete trénovat a vylepšovat.

Svému zaměstnavateli chcete opravdu pomoci dostat se na čelo tabulky nebo vyhrát ligový pohár. V případě dobrého umístění se s týmem dostanete třeba až do Ligy Mistrů. Počet sezón je omezen věkem vašeho fotbalisty, do sta let se hrát fotbal opravdu nedá. Do fotbalového důchodu máte možnost odejít o něco dříve, nejpozději však v třiceti šesti letech. Sezón je to ale stejně dost a nemějte strach, že byste byli hnedle hotový. Jedna sezóna mi zabrala kolem 10-15 hodin hraní, což považuji za slušnou délku a co je hlavní, stále mě to nepřestalo bavit.

Cesta do města a zpět

Stereotypu totiž zabraňuje přestupování z klubu do klubu. Uprostřed a na konci každé sezóny dostáváte nabídky na přestup za lepší peníze. Nedaří se vám? Není nic lepšího, než přestoupit jinam, ale pozor, abyste nepřebrali. To se bohužel stává a stalo se to i mně. V jednom klubu se mi začalo dařit, střílel jsem jeden gól za zápas, ale nechal jsem se zlákat lepší nabídkou a přestoupil. To se mi ale vymstilo. Než jsem se v novém klubu dostal z rezerv do základu, uplynula celá věčnost. Když už jsem se konečně dočkal, vůbec se mi nelíbil jejich herní styl a musel jsem přestupovat zase jinam, čímž jsem ztratil skoro celý rok života svého virtuálního čutálisty.

Tím se dostávám k samotnému zážitku ze hry. Každý tým má jiný herní styl a ne každý vám bude vyhovovat. Já hraji za útočníka a mám rád nakopávané balóny a brejky. V klubu, který hraje spíše kombinační fotbal, se mi tak hraje hůře. Umělá inteligence spoluhráčů je dobrá, ale zároveň špatná, přesně jako ta lidská. Odvíjí se od toho, jak dobří spoluhráči jsou a i sebevětší hvězda se někdy špatně rozhodne a vyrazí na zteč proti trojici protihráčů. Jindy zase při malé domů namaže soupeřově útočníkovi, ale to se stává i v normálním fotbale.

Kamera snímá zároveň vás a zároveň míč, při tom se různě natáčí, abyste stále viděli co možná nejvíc a o nic nepřišli. Samotné natáčení kamery je ale na obtíž při střelbě. Směrovými šipkami neurčujete místo v brance, které chcete trefit, ale jakoby směr od vás. Problém nastává například při kličce doprava, při níž se kamera natočí šikmo k brance a vy tedy do pravého horního rohu nezamíříte zároveň stisknutými klávesami rovně a doprava, ale jen klávesou rovně. Trochu to klame, musíte si neustále na natočení kamery dávat pozor, ale za pár zápasů si zvyknete.

TIP: Dobře si přestup do jiného kádru promyslete, nemusí vás tam čekat vždy bohatství a sláva.

Nevíte-li si rady, kde máte na hříšti právě stát, podržením jednoho z tlačítek vás hra sama na správné místo navede. „Staň se legendou“ mě opravdu hodně překvapil, jedná se s trochou nadsázky o opravdovou simulaci kariéry fotbalisty se vším všudy. Pocit při získání ceny za nejlepšího muže zápasu nebo jiné z individuálních trofejí se prostě nedá popsat.