Recenze: Red Alert 3 – dvojitá porce

Svět Command and Conquer má v podstatě tři série – nejmladší generálskou, která se snaží válku brát vážně, vtipnější ze světa tiberiových válek a barvami hýřící odnož označovanou jako Red Alert, přinášející vás do světa, kde byl Hitler zlikvidován ještě před nástupem k moci a světový konflikt se tak odehrává mezi dvěma velmocemi – Američany s jejich spojenci a Ruskem. Tedy, tak tomu bylo dříve, nyní narazíte na první dvojnásobek dnešní recenze skrývající se v počtu vašich protivníků.

Hra vás staví do okamžiku, kdy je Rusko téměř poraženo spojenci a v zoufalé snaze zachránit co se dá, se jeho představitelé vydávají strojem času do minulosti. Když si pak jeden ze soudruhů potřese rukou s Einstainem, dochází k časovému paradoxu a stárnoucí profesor se promění v hromádku popela.

Stačilo by jen filmové sekvence nějak rozumně pospojovat a EA dostanou kvalitní celovečerní film, nebo rovnou dva

Při návratu do Kremlu je tak Rusko na druhé misce vah a vytlačuje z Evropy poslední zbytky odporu. Ale nikdo netuší, že zatímco se dva perou, Císařství vycházejícího slunce se směje. Dochází tak k Japonské invazi a příchodu noví strany do konfliktu.

Dvojnásobek filmečků

Série Command and Conquer je pověstná svými filmovými sekvencemi oznamujícími jednotlivé úkoly jak mezi misemi, tak i v jejich průběhu. Teď ale hoši a děvčata tvořící hru překonali sami sebe. Nejen že najali spoustu slavných herců, ale obsadili je do propracovaných rolí, které vás donutí sledovat každý filmový okamžik, který se ve hře vyskytne. A že jich není zrovna málo, na to můžete vzít jed. Stačilo by jen filmové sekvence nějak rozumně pospojovat a EA dostanou kvalitní celovečerní film, nebo rovnou dva.

Množství však není všechno, scénáristům se podařilo vytvořit dílo, které si dělá srandu naprosto ze všeho, včetně sebe samého. Ať mi nikdo neříká, že tvůrci jen dojí hry pro peníze, něco takového se bez zapálení hraničícího se startem rakety Hus 1 na orbitu z Kostnického kosmodromu prostě dělat nedá.

I ten nejposlednější branec rudé armády má hned několik použití

Asi dopadnu podobně, ale nedá mi to, abych neprozradil jeden z pozdních momentů příběhu, kdy se Američané chystají napadnout Japonce. Na tom by nebylo nic zvláštního, pokud by se nejednalo o neohlášený útok proti přístavu Pearl Harbor. S jakou grácií je tato scénka pojata těsně před misí! A přitom se jedná jen o drobný příběhový zvrat.

Samozřejmě, že si podobný přístup vybírá svoji krutou daň zvanou linearita. Nepočítejte s tím, že by bylo možno mimo jednotlivé mise učinit nějaké významnější rozhodnutí, než zda onu misi spustíte teď, nebo až dojíte ten balíček brambůrek pečlivě ukrytých do všech prohlubní klávesnice. Přesto si však dovolím tvrdit, že kampaň budete s klidným srdcem hrát i vícekrát, stejně jako při každé misi budete sledovat klidně poněkolikáté úvodní video.

Dvojnásobek možností

Jakmile se konečně ponoříte do vlastních misí, zjistíte, že i ten nejposlednější branec rudé armády má hned několik použití. Abych byl přesný, opět zde máte jistotu dvojnásobku, díky níž má každá jednotka ještě nějakou alternativní schopnost. Váš úkol tak spočívá nejen ve vhodném sestavení armády, ale také správném využití pokud možno všech specialit vaší armády.

Rusko se jako vždy soustředí na hrubou sílu, ostatně, kde jinde by člověk hledal tak typické tanky apokalypsa a nekonečné zástupy lehce nahraditelných vojáků. Pochopitelně tak přicházejí na řadu zvláštní schopnosti, které vaše jednotky ještě více posílí, klidně i za cenu snížení jejich životnosti.

Tip: Dejte si použití speciální schopnosti na nějakou klávesu, která bude vždy při ruce. Budete to potřebovat.

Američané zase sázejí na odolnost svých vojáků a vzdušnou nadvládu, které se jim jednoduše dostává. Dovednosti jejich jednotek tak spočívají v zabránění ztrátám, ať už prostřednictvím štítů, nebo třeba maskování. A Japonci? Ti jsou jako vždy technologicky o několik úrovní napřed, takže valná většina jejich strojů má možnost změnit se během okamžiku v něco úplně jiného.

Každá armáda má pochopitelně i odlišný způsob, jak staví budovy a dostávají se k jednotkám a technologiím. Rudá armáda staví základnu přímo na bojišti poblíž ostatních svých budov, což činí její právě tvořené budovy zranitelnějšími, ale také po dostavění ihned použitelnými. Spojenci si zato raději všechno pěkně postaví ve své kůlničce, aby se najednou před nepřítelem objevila až hotová stavba, opět poblíž hlavní budovy. Nejvolnější prostor mají progresivní Japonci, kterým z montážní haly vyjede pouze jádro budovy, které se pak dopraví na místo určení a během chvíle danou část základny postaví.