Recenze: Split/Second – výbušná podívaná

Vítejte u televizní události roku, na místě, kde se fyzikální zákony střetávají se silou motorů a kde stopy pneumatik často končí u hromady šrotu. Pokud máte rádi extrémně rychlá auta a výbušnou akci, jste na správném místě. Trať samotná je bojová zóna, kde se strhávají mosty, budovy končí v mračnech prachu a za žádným rohem není bezpečno. Pohodlně se usaďte, přichází Split/Second!

TV show, vážně?

Vážně. Split/Second se nechalo řádně inspirovat u televizních obrazovek a jako správný seriál se vám servíruje po epizodách. A to není vůbec špatný nápad! Před každou z celkových dvanácti epizod vás vtáhne do děje upoutávka na aktuální díl, kde se dozvíte, co můžete od příštích závodů čekat. Naznačí největší taháky té které trati spolu s komentářem moderátora a beze zbytku plní účel. Pak už stačí jen vybrat auto a prokousat se šesticí závodů až do konce, kde na vás jako u každého správně vychovaného seriálu čeká sneak peek na další epizodu. Dobře, tak já teda půjdu spát až po této epizodě. Ale fakt.

Zapomeňte na stereotypní ježdění po okruhu, Split/Second rozebralo závodní žánr na kousky a složilo úplně novou skládanku. Opustilo boje o co nejrealističtější jízdní model nebo co nejvíce licencovaných vozů a vyjelo z garáže jako čistá arkáda.

Split/Second rozebralo závodní žánr na kousky a složilo úplně novou skládanku

A to explozivně zábavná. Absence odpočítávání do startu i možnosti manuálně řadit dává na vědomí, že tu nepůjde tolik o hráčovy přesné reakce nebo sílu auta, ale o znalost mapy. To podtrhuje i decentní HUD, kde byste minimapu hledali marně, dokonce ani tachometr si na obrazovce svoje místo nenašel, setkáte se jen s pořadím, zbývajícím časem/počtem okruhů a zvláštními 3 políčky.

Tento trojukazatel neboli power meter umožňuje odpalovat takzvané power plays a nejrůznějšími způsoby řidičům (především tedy cizím) ztěžovat pohyb na trati. Můžete je odpalovat postupně, anebo počkat, až se vybarví komplet a vzít to při jednom. Přičemž červené zabarvení posledního políčka dá vytušit, že kompletní power play umí způsobit o mnoho větší paseku, konkrétně asi čtyřnásobnou. Věřte mi, stojí za to počkat a vychutnat si celý pálivý koktejl na ex. Nehledě na to, že se power plays dají využít i jinak.

Jako po výbuchu

Jednotlivě můžete odpalovat mosty, kusy skály, menší budovy, přistavené autobusy, benzínky, ale i velmi efektní ramena se zavěšeným závažím na laně, která doslova smetou cokoliv z cesty. Můžete využívat nejrůznějších zkratek, obvykle vedoucích právě skrz benzínky a další výbušné alternativy, nebo si na pár sekund otevřít opravdovou Zkratku, což stojí jeden dílek power metru. Ty vás ušetří projíždění obvykle hodně ostré zatáčky a navíc máloco potěší soupeře za vámi víc, než když mu zklapne brána dovnitř těsně před nárazníkem.

Ale opatrně s trojitou power play, ta nejenže je schopná strhnout leckterou budovu nebo loď v přístavu, dokonce na vybraných místech můžete změnit celou mapu! To třeba na letišti necháte shodit kontrolní věž a rázem se vám otevře cesta po runwayi, kde čas od času startují letadla.

TIP:  Jste-li v úzkých, protože vedle vás vybuchuje power play a jdete do svodidel, zkuste přiškrtit ručku a vysmykovat se z problému (navíc získáte close call).

Některé tratě mají i 4 různé scénáře průjezdu a v jedné z posledních je možné dokonce zbourat celou přehradu, což je hotová pastva pro oči. Nemluvě o tom, kolik aut můžete podobným úkonem smazat z dráhy, mně se najednou podařilo takto překvapit i víc než půlku závodního peletonu.

Power plays se dají nabít ne jedním, jak se mnozí domnívají, ale rovnou šesti způsoby. Nejklasičtější možností je drift, kdy se stačí prosmykovat nějakou zatáčkou (po nárazu se vám přestane počítat, ale body zůstávají), zrovna tak velmi používanou je draft, tedy jízda v závěsu za některým se soupeřů, další je celkem logicky air time, který vám přičítá body za pobyt ve vzduchu, a poslední tři způsoby není tak lehké ukořistit.

Close call se počítá, když o vlásek uniknete power playi, kterou proti vám použil někdo z okolních řidičů, drift pass provedete předjetím soupeře driftem a konečně poslední jump pass je totéž, jen provedené vzdušnou cestou.

Ani škrábanec

Je jednoznačně ku prospěchu, že tvůrci neexperimentovali s power-upy nebo dalšími druhy schopností a nechali herní koncept u jednoduchých power plays. Rozhodující je totiž znalost mapy a jejich načasování; rozhodně jsem neměl pocity, že by byla hra nefér, protože naprosté většině se dá bezpečně vyhnout. Záleží jen na zkušenostech s jednotlivými tratěmi. A máloco vás zahřeje u srdíčka víc, než dobře načasovaná traverza na protivníkově kapotě, nebo ne?

A co kolize samotné? Dostávám se k prvnímu závažnějšímu prohřešku proti hráčské etice. Nevadí, že ve hře není realistický model poškození a existují jen dva stavy – nablýskaná kára nebo kus šrotu, ale kolizní systém se chová velmi nepředvídatelně.

Některé tratě mají i 4 různé scénáře průjezdu

Když vás někdo smete z trati, objevíte se po nutné animaci o kousek nazpátek (nebo dopředu, což mě nejednou katapultovalo i o dvě pozice blíž k cíli) a takto můžete vystřídat kolik aut chcete. Jenže srážky se zdí jsou ve většině případů o náhodě. Jednou se odrazíte jakoby nic a jednou skončíte na dva kusy, i když většinou se stačí stočit k překážce bokem, ale ani to vás nemusí zachránit. Ve střílečkové terminologii bych to smetl s tím, že haprují hitpointy.