Red Orchestra: Heroes of Stalingrad – pod rudou hvězdou

Pod palbou ze Špaginů v mrazivých ruinách moc dlouho nevydržíte a když spustí Stalinovy varhany, můžete rovnou začít volat havrany.
Kapitoly článku

Druhá světová válka je ve střílečkách skoro stejně výjimečná událost, jako když si jdete ráno koupit rohlíky. Stejně běžné je pak i zasazení na západní frontu, kde většina hráčů důvěrně zná skoro všechna zrnka písku na obligátní Omaha Beach. Naštěstí se však čas od času najde titul, který sice nejde proti proudu v historické epoše, ale snaží se najít aspoň pár oblastí, jež ve hrách nejsou zpracovány tak často. Jak již název napovídá, tentokráte se vrátíte do válkou zničeného Stalingradu.

 

Právě v tomto městě se obrátila rozšklebená tvář Smrtky z tarotové třináctky směrem k Německu a vzala na sebe podobu nekonečných davů mladých ruských vojínů, kteří se neváhali obětovat za stranu a za lidi. V rámci reálného života by jistě nebyla procházka po Stalingradu v letech 1942-1943 vaší vysněnou dovolenou, ale pokud se má atraktivita převést do multiplayerové střílečky, asi se v žebříčku dostane nad rozpálenou a prosluněnou pláž plnou opalujících se turistů.

Na nástupišti zastavil vlak a z dobytčáků vyskákala spousta Ruských mladíků s písní Kaťuša na rtech

Turisté totiž narozdíl od Wehrmachtu neopětují palbu, a také je nějaké to válčení moc nezajímá. Pro ty, kteří místo roztírání krému po hebkých zádech místních krasavic upřednostní cinkot nábojnic, zpocené vojáky a cákance krve, je přichystáno několik počítačů, k nimž sluneční paprsky nedosáhnou. A pokud si svou dovolenou vyberou příští rok, dost možná nainstalují Red Orchestra: HoS, která mi byla detailněji přiblížena a ukázána v hratelné verzi na Kolínském veletrhu.

Bez milosti, milosti

Před očima jsem viděl zašlé, černobílé filmy, kdy na nástupišti zastavil vlak a z dobytčáků vyskákala spousta Ruských mladíků s písní Kaťuša na rtech. Bohužel tentokrát to, vzhledem k zaměření hry, nebyla spousta, ale pouze pár vojínů, kteří byli ochotní položit život za Stalina. I přes to ve mně vyvolaly neutěšené kulisy rozbořeného nádraží pocit úzkosti a přikovaly mě do novinářského gaučíku. Když se k zašedlému a rozmlácenému exteriéru přidaly první výstřely, měli vývojáři z Tripwire Studios mou plnou pozornost.

redorchestraheroesofstalingrad_art1.jpg

Pod deštěm kulek se hlavní designér hbitě přesunul za kus zdi, aby předvedl první z velkých novinek druhého dílu Red Orchestra – systém krytí podobný tomu v Gears of War. Normálně bych u prezentování tohoto prvku jako velké novinky ohrnul nos a pod vousy poznamenal něco o rok starém nápadu, ale protentokrát jsem musel nahlas pochválit. Skok za překážku a pomalé vykukování není v herním světě nic nového, pokud ovšem nezmíníte, že Red Orchestra se hraje z pohledu první osoby.

Stejně jako v reálné bitvě toho jeden voják moc nezmůže

Je to tak vůbec poprvé, kdy je slepá palba skutečně slepá a kdy skákání za překážky není ultimátním cílem hry. Ono by to ostatně ani nesedělo k realistickému zpracování celého titulu, kdy jsem v některých případech jen kroutil hlavou, kam až jsou tvůrci ochotni zajít. Počínaje opravdu minimalistickým GUI, jehož pomocí mohou zkušení harcovníci dokonce úplně pohrdnout, přes realistickou balistickou křivkou druhoválečných plivátek až po zbraň, která ani náhodou nemíří pokaždé do středu obrazovky.

Prosím, odložte si

K tomu, abyste něco trefili na větší, než pětimetrovou vzdálenost, je potřeba použít mířidla a ideálně si zbraň nejen zapřít o rameno, ale rovněž i o pořádný kus betonové zdi. Až pak se střelba výrazně zpřesní a je nutno upozornit i na fakt, že pokud si do rukou vezmete kulomet, tak bez této vymoženosti netrefíte nepřítele možná ani na těch pět metrů. Pokud však oněch pět vteřin vydržíte, odmění se vám zbraň svým šíleným staccatem a vy se budete moct kochat bezmocně se svíjejícími nepřáteli, kteří se budou marně snažit skrýt za lehce prostřelitelným nábytkem.

redorchestraheroesofstalingrad_03.jpgredorchestraheroesofstalingrad_04.jpg

Kdybyste však byli sami a pokoušeli se dát nepříteli na frak nekoordinovaně, tak byste se se zlou potázali. Hra se totiž soustředí právě na prožitek celého týmu a stejně jako v reálné bitvě toho ani tady jeden voják moc nezmůže. Proto je nutné postupovat obezřetně, navzájem se krýt a co je možná nejdůležitější – poslouchat příkazy velitele. Ten jako jediný zůstává poněkud stranou dění a místo realistické multiplayerové akce má z Red Orchestra malou strategii. Autoři pro tuto roli slibují speciální taktické GUI, které však prozatím neukázali.

Dostupné pro: PC
Žánr: Akce | Válečná akce
Výrobce: Tripwire Interactive | Webové stránky hry
Začátek prodeje: 2010

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , ,