Z archivu let osmdesátých a devadesátých tentokrát vytahujeme mlácení, vytrhávání páteří a hlavně fatality.
Jak jste již nejspíše z poněkud brutálního úvodu pochopili, tentokrát se nebudu s ničím mazlit, ani házet okem po vzdálených planetách. Naopak se tentokrát ponořím hluboko do lidských vnitřností, do cesty otevřené ruky a vůbec do všeho, co nějakým způsobem připomíná bílá kimona, černé pásky a hlavně bojová umění. Vzestup hraní je totiž nezaměnitelně spojen i s mlácením, brutalitou, kontroverzí a hrdinskými činy. A také nadávkami dvou hráčů, kteří se na jednoduchých arkádových strojích přou o to, kdo je nejlepším zápasníkem na světě.
Praštění kostí virtuálních postav je pak tou nejsladší hudbou pro majitele herny, kde se uhrovití a slabí puberťáci scházejí, protože každá finální rána znamená jediné – další zacinkání mincí vhozených do automatu, u něhož se pomalu tvoří fronta. 
Skoro jako zástup lidí lačnící po prolévání krve ve virtuálním ringu je pak dlouhá exkurze do historie, kde se objevuje první hra, jež podobné mlácení (v té době jen pro jednoho hráče) nabídla. V roce 1976 se totiž z interních studií SEGA vyvalil titul Heavyweight champ.
každá rána znamená jediné – další zacinkání mincí vhozených do automatu
O této hře se moc nemluví, stejně jako se k ní nedá najít příliš informací. I přes usilovné čmuchání se mi pak podařilo vygooglovat jen několik krátkých zmínek, které však přinášejí i několik velmi zajímavých zjištění. Titul totiž nabízel pohled do ringu z perspektivy třetí osoby oproti později obvyklému 2D zobrazení a pohledu z boku, stejně jako vás postavil do pevně dané role boxera Crusher Kida, který musí porazit určitý počet soupeřů na cestě za titulem šampiona v těžké váze. Za zmínku pak myslím stojí i fakt, že se hlavní hrdina nápadně podobá Miku Tysonovi.
Karate Champ – šampióni v žampiónech
Až o celých osm let později přichází hra, která je mnohými chápána jako první v zápasnickém žánru, protože jako první představuje již zmíněný charakteristický náhled na ring a hlavně se stává mnohem populárnější. Zvláštností pak je, že jakkoliv titul vypadá graficky i technicky průměrně, obsahuje jako jeden z prvních také syntetizátorem vytvořenou mluvu – sice se jedná jen o hlášky typu „Fight!“ ale i tak se jedná o celkem velký krok kupředu.
Hra pak mimo již napsaného nabízí souboje dvou hráčů, obrovské množství chvatů a hlavně je občas až neuvěřitelně obtížná. Žádné životy ani souboj na skoré totiž očekávat nemůžete, v drsném světě pravého karate se totiž hraje jen na dva body. Kdo je získá jako první, je vítězem celého zápasu a může si projít některé z bonusových kol, či se jen pokusit porazit dalšího z nebezpečných soupeřů.
V drsném světě pravého karate se totiž hraje jen na dva body
Karate Champ se pak jako jedna z mála her dostala do širšího povědomí i díky televizi, kdy si zahrála malinkatou roli ve filmu Krvavý sport s Jean - Claude Van Dammem. Ten, jak se dá opět chytře uhodnout dle názvu, se zaobírá problematikou krvavých zápasů s různymi druhy bojových umění a patří do zlatého fondu kultovních Bčkových filmů. Pokud se tak budete nudit, zkuste si shenat omšelou a zaprášenou kazetu s tímto snímkem a zjistěte, kvůli čemu se svalnatý Belgičan dostal do povědomí tolika lidí.
Street Fighter – boj v ulicích
Povědomé jméno a hlavně značka, která žije dodnes napovídá, že Street Fighter má v tomto výřadu právoplatné místo, které mu nemůže upřít žádná jiná hra. Začít je možno takřka kdekoliv – ať už se jedná o ovládání pomocí šesti tlačítek, dlouhá komba, excelentní grafiku či tří kolový systém zápasů pokaždé se musí soudný hráč uklonit směrem k Japonsku a odříkat několik manter za bojovky tak, jak je dnes známe.
Jakkoliv byl ale první díl této hry revoluční, nebyl zase až tak populární. Zasloužená vlna poplácávání po zádech a nošení na ramenou tak přišla až později v roce 1991, kdy vyšel druhý díl, jež nabídl to, na co všichni fandové dlouho čekali – rozdílné charaktery s rozdílnými schopnostmi, pohyby a bojovými styly. Ovládání každé postavy pak bylo něčím jiné, originální a přitom vyvážené – nestalo se tak, že by jeden z čínských mistrů byl všemocný masér.
