Fantasy Wars CZ – HoMaM tak trochu jinak

Možnost taktizovat a ovládat více panáčků, než v jiných hrách, je bezesporu nejčastějším lákadlem většiny titulů spadajících pod roušku strategií. V některých sice „jen“ budujete města či domy, i tak se hry, jež sledujeme z pohledu polního velitele/městského stavitele, těší oblibě. Strategií je mnoho, i povedených, každý hráč si jistě najde tu svou.

Stavitelé mají budovatelské strategie, dobyvatelům ukápne nejedna slina při hraní válečných strategií a typy, jež si rády lámou hlavu, nedají na tahovky. A právě Fantasy Wars je hrou, která spadá do škatulky tahovek. Ačkoliv jste se již mohli setkat s recenzí minulý rok, až nedávno se někdo pustil do překopání textů do českého jazyka a my vám jako správní šílenci přinášíme plnohodnotnou recenzi.

Něco tak nezáživného a špatně servírovaného tu již dlouho nebylo

Chtěl jsem si to nechat až na později, ale víte co? Já vám to řeknu hned – tenhle kousek má přímo odstrašující příběhovou stránku. Něco tak nezáživného a špatně servírovaného tu již dlouhou dobu nebylo. Ostatně zamyslete se jen nad úvodními slovy, jež zaznívají v intru při spuštění hry: „Šest let přešlo od velké bitvy. Generál Markus šel bojovat proti démonu Farrakhovi. Démonovi, který stravoval svět Illis. Mečem, který vykovali kováři lidí, trpaslíků a elfů, démonovi vyřízl duši z těla. Za cenu svého života Markus zastavil zničující válku. Ale plamen války nikdy nevyhasne.“

Kolikrát jsme tu již měli děj, který by vyprávěl o válce dobra proti zlu? Dvakrát? Třikrát? Kdo by to sakra počítal. Pokud tedy nejste zaměřeni na příběh a snesete jeho absenci, klidně pokračujte dál v čtení, poněvadž už to tak hrozné nebude. A kdyby ano, upozorním vás.

Kdo šetří, má za tři

Ve Fantasy Wars se nám totiž sešly hned tři kampaně, což je na takovou hru úctyhodný počet. Jsou každá za jinou stranu a to lidé, orkové a aliance. Líbí se mi precizní systém, který trojici kampaní řídí. Hlavní menu vás bez okolků nasměruje na mapu světa, na které se vám vyobrazí místa všech již dokončených, či právě probíhajících misí. Hráč pak musí jednoduše kliknout na místo, kde se vyskytují dva zkřížené meče a během chvilky (no, podle toho, kterak je daná mise dlouhá) zjistí, který meč je tím vítězným. Na atmosféře přidává i fakt, že struktura menu a všech HUD věciček se mění díky tomu, ve které kampani právě rubete hlavy. Vždyť říkám, perfektně zpracováno!

Principy hraní

Každá kampaň má svého unikátního hrdinu, se kterým musíte vydržet až do konce. Nejedná se sice o žádného slabocha, jeho bojovné srdce se občas roztluče natolik, že je s to rozmetat na kusy celou nepřátelskou jednotku, ovšem vezmeme-li v potaz, že je u nepřátel primárním cílem, jeví se to někdy jako pěkná fuška. Jestliže tedy nechcete svého hrdinu vidět ležet v tratolišti své virtuální krve, radím vám, abyste do prvních řad metali buď nepotřebné, nebo šermířské jednotky.

Pozor, teď bude trocha kritiky! Myslíte si, že principy jednotek jsou ve Fantasy Wars řešeny podobně, ne-li stejně, jako v sérii Heroes of Might and Magic (HoMaM), že ano? Avšak chyba lávky! Mužstvo, ať už vaše, nebo nepřítele, je na mapě zaznačeno stejně jako hrdina a to tak, že je „hmatatelné“. V HoMaM nelze na mapě jednotky zpozorovat – nejspíše se všichni schovávají pod koně hrdiny.

Jestliže si myslíte, že je dobře, že si Fantasy Wars jde svou inovativní cestou, rozhodně nesouhlasím a hned to také objasním. Velkou nevýhodou totiž je, že s každou jednotkou musíte hýbat znovu a znovu, každé nové kolo. Zavání to nudou a frustrací, co? A to jsem ještě neskončil. Nepřítel je na tom totiž ještě hůře, poněvadž se jeho jednotek může na mapě sejít klidně i přes deset a pak si dokážete představit, jak dlouho asi trvá, než se konečně dostanete ke slovu.