Preview: Final Fantasy VII: Advent Children

CG Film, 101 minut, Japonsko 2005
Square-Enix/Sony
Režie: Tesuya Nomura
DVD premiéra USA: 13. září 2005
DVD premiéra Japonsko: 14. září 2005
DVD premiéra Evropa: neoznámeno
UMD premiéra: neoznámeno
Homepage: http://na.square-enix.com/dvd/ff7ac

Pro ty, kdo milovali tento svět již tenkrát a strávili čas s jeho přáteli

Přijďte znovu a věnujte svůj čas…

Final Fantasy byla vždy věrná svému jménu a překonávala hranice fantazie způsobem, z nějž zůstávala hlava stát. V každém díle této výpravné herní ságy se odehrávaly věci, posouvající představivost hráčů dál a dál. Hrdinové s nadlidskými schopnostmi (ale dokonale lidským chováním a duší) vedli apokalyptické bitvy za využití destruktivní magie, z níž přecházely oči. Obrovští démoni brázdili oblohu i hlubiny oceánů. Vášnivý vír dobrodružství míchal fantasy, sci-fi, horor a drama do neuvěřitelné koláže barev a emocí. Bytosti, na které jsme zůstávali hledět s otevřenými ústy, ničily celá města nebo rovnou planety.

A to vše bylo od sedmého dílu umocněno filmovými pasážemi, dalece překonávající technické i estetické schopnosti jakéhokoliv jiného tvůrčího týmu na světě. Japonci jsou zkrátka mimozemšťané a Final Fantasy je derivátem jejich kultury i nespoutané vášně pro umění ve všech jeho podobách. Na aktuálních dílech FF pracují stovky lidí několik let a jejich vydání se pokaždé projeví v celém Japonsku jako alternativní státní svátek (všichni si vezmou dovolenou, poté co prospali noc na ulici ve frontě před obchodem s hrami). Byla jen otázka času, kdy se tento audio-vizuální umělecký uragán transformuje do masovějšího média – v tomto případě filmu (na hudební koncerty FF chodí lidé již od začátku ságy).

První film Final Fantasy byl uveden do kin v roce 2001. Stalo se tak po dlouhých letech nákladného vývoje, kvůli kterému autorská Square založila ve spolupráci se Sony nejpokročilejší filmové studio zaměřené na počítačovou grafiku, jaké kdy vzniklo. Megalomanský projekt přinesl své ovoce v podobě revolučního snímku, v němž hráli digitální herci prakticky nerozeznatelní od živých lidí (dobovou Doupěcí recenzi naleznete zde). Bohužel obří náklady na výrobu (technologie na animaci každého vlasu postav zvlášť a další vychytávky nakonec stály vývojáře dobrých 200 milionů dolarů, takže se jedná o jeden z nejdražších filmů všech dob) způsobily, že Sony a její Hollywoodský management odmítl riskovat. Film tak prošel mnoha úpravami, aby lépe sednul „světovému“ (rozuměj americkému) publiku.

Final Fantasy: Spirits Within tak ztratil to hlavní, co vždy tvořilo srdce a duši FF fenoménu: nespoutanou fantazii, posouvající vizuální zážitek a představivost diváků za veškeré hranice. Zklamáni tak paradoxně byli především skalní fanoušci (i když FF:SW byl hodně dobrý film, nebyla to zkrátka „ta pravá FF“). A právě pro ně začal již před třemi lety vznikat projekt druhého filmu, jehož cílem bylo přinést přesný opak: nulovou snahu o zavděčení se komukoliv mimo skalní fanoušky hry (na světě jich je pár desítek miliónů, což je slušné cílové publikum).

Film Final Fantasy VII: Advent Children je vystavěn na fanoušky nejzbožňovanějším sedmém dílu herní série. A jeho cílem není nic jiného, než dát jim to nejlepší ze hry ve formě vizuálně (- i hudebně) naprosto extatického šílenství, jaké ještě nikdo neviděl. A jen tak mimochodem přitom autoři posouvají hranice počítačové animace/grafiky do další dimenze. O to ohromnější je, že technologie vyvinuté pro tento film se již nyní využívají pro přípravu Final Fantasy hry na PlayStation 3. Představa že takhle budou již brzy vypadat Final Fantasy hry je zkrátka úžasná.

Kromě toho, že je FF7:AC technickým zázrakem, napomáhá výjimečnosti tohoto díla také onen fakt, že je jednoznačně určeno Japoncům nebo fanouškům japonské kultury. Takže žádné realistické akční scény. Místo nich je zde létání bojovníků vysoko po obloze, mnohem divočejší než bojové scény z Tygra a draka. Obří draci se zhmotňují z temných oblak, planeta má vlastní vůli a její síla se objevuje v podobě zářících pramenů energie. Hrdinové během soubojů sekají meči na kusy celé bloky domů a jen tak mimochodem vrhají vizuálně nepopsatelná kouzla kombinovaná s hi-tech zbraněmi (nano-technologický meč, pneumatický posilovač zápěstí nebo cyber-paže s rotačním kulometem apod.).

Protože všechno to apokalyptické akční šílenství zabírá většinu filmu, není příliš času na vysvětlování příběhu. Fanoušci jej znají ze hry a jelikož ta patří k příběhově nejsilnějším v historii (k tomu má herní doba minimálně 50 hodin), tvůrci se ani příliš nesnaží příběh nebo postavy ve filmu nějak uvádět pro ty, kdo hru nehráli. Upřímně, pokud nemáte FF rádi (nebo nejste fanoušek pokročilé počítačové grafiky), velmi pravděpodobně vám hlava nebude tento film brát natolik, abyste jej ustáli do konce. V lepším případě takový divák odejde s pocitem, že nic megalomanštějšího v životě neviděl a měl by zjistit, jak tohle proboha funguje v té hře.

Pro fanoušky je to ovšem docela jiná káva. Příběh navazuje přesně tam, kde skončil (s úvodními záběry shodnými se závěrem hry, totiž Nanaki se svými potomky vyje nad troskami Midgaru). Dva roky po odvráceném dopadu meteoru trpí lidé nemocí, způsobenou nerovnováhou v životní esenci planety. Bolestivý mor, přezdívaný Geostigma nebo „Hvězdná jizva“, napadá stále více lidí a především ty nejmladší. Zbytky genetického materiálu mimozemské Jenovy stačí na to, aby ovládly hrstku lidí způsobem, jako se to kdysi stalo Cloudovi. Tyto loutky se snaží docílit nového shromáždění, které by umožnilo díky vysoké koncentraci mimozemské energie zrození nové Matky. Cloud se ale potácí od smrti milované Aeris v nejistotě („…myslím že nemohu nikomu pomoct, nemohu nikoho ochránit“) a pokud mají mít lidé šanci, bude muset porazit nejen své vlastní vzpomínky (což se nedaří do něj nešťastně zamilované nejlepší kamarádce z dětství, půvabné a obětavé Tifě), ale především: odpustit sám sobě. „Reunion“, sjednocení lidských služebníků Jenovy, se blíží a pokud jim v tom nikdo nezabrání, mohou tyto loutky společnými silami opět přivést na svět ničitele světů, anděla s jedním křídlem, nového Sephirota.

Všechny oblíbené postavy se vrací a dělají přesně to, co byste od nich čekali (možná přijde i Sephirot a Aeris!). Akční scény jsou zcela podle hry, včetně hudby (místo pípání ale hraje orchestr a roková kapela), speciálních útoků, hlášek nebo vyvolávání Bahamuta. Všechny lokace poznáte a celý film působí jako jedna obří pocta a připomínka toho nejlepšího z Final Fantasy 7. A když už si myslíte, že lepší a velkolepější to být nemůže, tak se autoři ještě překonají. Z toho, co jsme zatím mohli vidět a podle recenzí na světovém internetu je Final Fantasy VII: Advent Children jedním velkým splněným snem celé FFFF (Fanatický Fanoušek Final Fantasy) komunity (zklamán bude pouze ten, kdo bude čekat příběh na úrovni původní hry – prostor dvou hodin na to zkrátka nestačí, tím spíše že jde o dvě hodiny vizuálních orgií a akce za hranicemi fantazie).

Pro ostatní je tento film jedna velká lekce o tom, jak ohromující díla v Japonsku vznikají. Pokud jste se ještě nepřidali k fanouškům jedinečného FF fenoménu, třeba vás tato mimořádná kulturní událost posune správným směrem. Tak nebo onak, FF7AC si zaslouží čestné místo na oltáři jedinečných uměleckých děl, která herní průmysl zrodil. Rozhodně lze prohlásit, že je nádherný a nemá v moha směrech žádnou srovnatelnou konkurenci.

Jak se těšíme: 100%