Recenze: Area 51 – Mars útočí

Platforma: PC
Typ hry: FPS
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: P3-1.2, 256MB RAM, 32MB grafická karta
Doporučená konfigurace: P3-1.4, 512MB RAM, 64MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon 2.6, 512 MB RAM, Radeon 9600
Výrobce: Inevitable Entertainment
Vydavatel: Midway
Distributor v ČR:
Homepage: http://www.area51-game.com/

Naneštěstí byl tento titul vyvíjen současně pro několik platforem, což se bohužel projevilo na celkové kvalitě grafiky, pozornosti věnované detailům a herní době. Snad se zapracovalo na příběhu? Zase vedle, ten se drží starých neměnných tradic a nepokouší se vnést do hry žádné nové nápady.

Ehm, bez komentáře * Hvězdná pěchota? Half-Life 2? Ne, tentokrát Area 51 * Emzáci nemají absolutně žádnou šanci

Jako hlavní hrdina zde vystupuje Ethan Cole, který se jako člen speciálního komanda HAZMAT vydává na tajnou americkou vojenskou základnu Area 51. Úkolem týmu je najít předešlou skupinu vojáků, kteří se vydali dovnitř komplexu a z nejasného důvodu se už nevrátili. Není těžké si domyslet, že rutinní úkol se záhy mění v noční můru, ze které se podaří dostat pouze Colemu. Během dění se navíc ukáže, že celé místo přímo překypuje všemožnými anomáliemi. Fox Mulder by měl opravdovou radost. I když, vlastně tu aspoň nepřímo byl – herec David Duchovny totiž propůjčil svůj hlas Ethanu Coleovi. O tom ale až trochu později.

V průběhu osmnácti singleplayerových misí (multiplayer ale nechybí), běhajíc po labyrintech ventilačních šachet a laboratořích nejzáhadnější světové organizace, Cole naráží na létající talíře a dozvídá se pravdu o jisté katastrofě, zkouší si utajené prototypy zbraní, prozkoumává mrtvá těla mimozemšťanů, potkává se se zmutovanými lidmi (nakaženými podivným virem), prochází kolem pavilonu, kde se natáčela procházka Američanů na Měsíci dokonce bojuje s ozbrojenými žraloky.

Několik prvních misí vás doprovázejí členové oddílu a bojovat s nimi je slušná zábava; škoda jen, že je jejich chování předem ohraničeno připravenými skripty. Až už budete začínat tu samou misi podruhé nebo potřetí, vždycky narazíte na ty samé situace. To nevyhnutelně vede k tomu, že vaši společníci budou postupně “snězeni”, a Coleovi nezbude než se postarat o zástupy mutantů na vlastní pěst. Aby toho nebylo málo, jedna z příšer ho nakonec zákeřně kousne a po zbytek hry se tak hledání protijedu stane prvořadým úkolem; samozřejmě pokud nepočítáme zničení vesmírné lodi a celé podzemní základny mimozemšťanů, kteří si (překvapivě) usmysleli ovládnout Zemi.

Na tomto screenshotu vypadají modely a textury vašich spolubojovníků možná hezky, ale nenechte se zmást. Takový obrázek je spíše vyjímkou * Bráníme strategickou pozici, jeden z nás už má ale zřejmě bránění dost * Šlověče, nevidíš, že jsem nesmrtelnej?

Když už jsme u toho, procházka po území mimozemšťanů zanechává pocity mnohem lepší, než skromné katakomby a vědecké prostory, kde fantazie autorů značně pokulhává. Ještě štěstí, že jsou nepřátelé opravdu agresivní, díky čemuž se přestřelky ani na vteřinu nezastavují, tudíž nedovolují věnovat přílišnou pozornost zkoumání prostředí. Jinak by totiž hodnocení muselo klesnout výrazně  níž. Ani hádanky nebo zajímavé hlavolamy zde nenajdete - a ty si o místo přímo říkají. Ale ne, autorům se zřejmě zdály jako zbytečné komplikace a tak všechno svedli k banálnímu běhání a bezhlavému střílení.

Maximum, co budete řešit, by mohlo být hledání “klíčů” pro přístup (například urvanou ruku nebo hlavu pro scanner), či tlačítko k dalším dveřím. I když ti zvědaví se navíc mohou věnovat v každém levelu hledání několika schovaných předmětů, které pak speciálním přístrojem nascanují a tím jakožto odměnu získají přístup k novým materiálům (kartičkám, popisům, videonáhrávkám).

Vzhůru do boje proti emzákům

Někdy se dostanete i k větším dělům a po zmíněném kousnutí dostane Cole možnost se kdykoli dle přání proměnit v mutanta (i když jen na chvíli) a poté zpět v člověka. Za koho je hra zajímavější – mutanta nebo člověka - si může každý vybrat sám podle sebe, na dějovou linii to totiž nemá absolutně žádný vliv. Rozvíjet toto téma, bezesporu slibné a zajímavé, se už vývojářům podle všeho nechtělo. Obrazovka se po proměně rozmazává a naplňuje se zářivými, teplými barvami, živé objekty jsou znázorněny zřetelně červenou. V podobě mutanta může Ethan používat několik různých typů útoku, ale střelba z běžných zbraní je mu znemožněna.

Boje v potemnělých prostorách společně s (teměř) kompletním týmem. Jedna z hezčích pasáží hry * Je vidět, že někde se designéři na prostředí skutečně vyřádili. Škoda jen, že jim elán nevydržel do konce * Elitní komando totálně zmateno. Není divu, takový hezoun se každý den nevidí

Arzenál bojovníka proti mimozemšťanům se ani při vší vůli nedá nazvat bohatým. Pistole, útočná puška, brokovnice, odstřelovačka, automatická zbraň vetřelců nepotřebující náboje, další jejich tajná zbraň střílející jakousi sférou - a granáty. Na pohled nic moc, na poslech už mnohem lepší. Většina zbraní má možnost zapnout/vypnout světlo, což se ve všudypřítomných temných zákoutích obzvlášť cení. Ale hlavně – z kulometu a brokovnice se dá střílet naráz oběma rukama. Z pistolí už ne. Podivná logika, že ano?

Ani nějakým větším množstvím různých nepřátel se nemůže hra pyšnit: hlídači, mutanti, genetický hybrid člověka a mimozemšťana, pavouci, “šediví panáčci” kteří sami neútočí ale přivolávají si armádu služebníků - a nakonec jediný svého druhu – boss. Toť celý vyčerpávající seznam.

Balzám pro uši, paseka pro oči

Úroveň grafiky se pohybuje mezi známkami tři mínus až čtyři, sledujíc stopy valné většiny konzolových portů, které dnes na počítačích předvádějí standart včerejších dnů. Poloprázdné prostory, slabé textury s nízkým rozlišením, jednoduché modely lidí a obzvláště mimozemšťanů - to všechno můžeme jen ztěží nazvat přednostmi novodobých her.

Dívat se dá snad jenom na občasné videosekvence, postavené podle všech pravidel správného animátorství. Jen si to představte: vycvičené komando ve speciálních oblecích, opatrně se ohlížejíc po stranách, pomalu postupuje hluchým temným tunelem, osvětlujíc baterkami, připevněnými na útočných puškách, dveře výtahu, ze kterých náhle vyskakuje nepopsatelná zrůda a započíná svůj smrtelný tanec. Celkově vzato, je se na co dívat. Nepotěší jen jejich počet, navíc jednu ze sekvencí jednoduše vystřihli ze hry a strčili k bonusovým materiálům. Pochopit motiv autorů se nám v tomto případě nepodařilo.

Nakřivo máme ruce, či oči? Netrefit se z takové vzdálenosti, hanba * Hm, osazenstvu základny by určitě prospěl nějaký delší pobyt na čerstvém vzduchu * Ano, přejete si?

Zvuk se celkem vydařil. Šťavnaté výstřely z kulometu lahodí sluchu a hudební témata skvěle navozují atmosféru podezření a strachu. Šum pracujících počítačů a mechanismů, dialogy přes vysílačku, řev útočících bestií a spousta dalších, do celku příkladně vpletených detailů.

Hlavního hrdinu, jak už jsme se zmínili, namluvil David Duchovny, avšak ten se svého úkolu nezhostil s potřebným úsilím. Jen si představte, všichni kolem pobíhají ve zmatku, Zemi každou chvíli potká definitivní konec - a tenhle týpek, soudě dle hlasu, se zrovna nachází v příjemné meditativní náladě a o nějaké ty krvelačné vetřelce nejeví sebemenší zájem. Dostavuje se pocit, že by herec měl každou chvíli usnout, bezvládně se bouchnuv hlavou o stůl, na kterém leží výtisky s textem.

To nikoho nenapadlo mu pro povzbuzení přinést aspoň šálek kávy? Kromě “speciálně pozvané hvězdy” se ozvučení účastnili i další známé osobnosti. Kupříkladu herec-veterán Powers Boothe, jenž se nedávno blýsknul v Sin City, věnoval svůj hlas majoru Briggsovi, povzbuzujícímu Coleho, aby pokračoval dál do hlubin komplexu bez ohledu na ztrátu celého týmu. A hlasem mimozemšťana Edgara, v těle kterého se nachází Coleův antivir, mluví samotný Marylin Manson. Naštěstí se všichni neřídili Davidovým příkladem a většina dabérů se ke své práci postavila s náležitou poctivostí.

Area 51 je poměrně slušný shooter, bohužel s viditelnými nedostatky. Svižný, místy dokonce velmi kvalitní gameplay jen tak tak zvládá zakrýt tunami emzáckých mrtvol nepříliš povedenou grafiku. Chybějící možnost si hru kdykoli uložit a jiné konzolové stopy se brzy budou pokládat za standard. Ale ospravedlnit krátkou herní dobu se už jen tak nedá, a téma přeměny v mutanta by se také dalo rozpracovat lépe. Projektu příliš nepomohlo ani pozvání “hlavního mezi talíři”. I když opravdovým milovníkům žánru, kteří stále hledají nové zážitky v přestávkách mezi Doomem a Half-Lifem, může tento titul klidně sednout.

Grafika: 5/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 7/10

Ačkoli předělávka známé “střelnice” nedopadla přesně podle našich představ, stále se jedná o poměrně dobrou FPS a nemá smysl ji zatracovat. Podruhé se k ní však už vracet nejspíš nebudete.

Celkové hodnocení: 7/10