Recenze: Darwinia: vraťme se do jeskyň!

Platforma: PC
Typ hry: Strategie
Multiplayer: Ne
Lokalizace: žádná
Minimální konfigurace: Pentium 3 600 MHz, 128 MB RAM, 32MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium 3 1 GHz, 256 MB RAM, 64MB grafická karta
Testovací konfigurace: AMD Athlon 64 3000+, 512 MB RAM, Sapphire Radeon X800 Pro 256MB DDR3
Výrobce: Introverison Software
Distributor v ČR: Neni

Vývoj jde dnes strašně kupředu. Vylepšuje se grafika, vylepšují se technologie, vylepšují se počítače. Bohužel se v tom kvantu věcí na vylepšení často nevyskytuje hratelnost. Ale to je velká chyba! Vždyť o co jiného než hratelnost by při hraní her mělo jít… Na co překrásnou grafiku, když je titul jinak o ničem? Podobnou otázku si asi položili autoři Darwinie. To je také možná jeden z důvodů, proč grafice nevěnovali tolik času, a soustředili se více na to, aby nás hraní bavilo.

O co jde?

Na hloupou otázku, hloupá odpověď: o záchranu světa. Ovšem ne v takové formě, jak to důvěrně známe z jiných strategií. Tady máš pár jednotek, čtyři druhy surovin a zkus vyhrát... Kdepak! Po vzoru Black and White se stanete bohem, který bude všemu přihlížet pěkně z vrchu a „našeptávat“ ostatním, co mají dělat. Ke všemu ještě nejde o naši planetu, nýbrž virtuální svět vytvořený jakýmsi doktorem Sepulvedou. A kupodivu se celý tento mechanismus nazývá Darwinia a je obýván „Darwiniany“. Poklidný život obyvatel dvojkové soustavy ovšem naruší záhadný virus, na nějž Sepulveda nebyl připraven. A tak jste povoláni do služby vy, abyste s lotrem pořádně zatočili.

  
Grafika je opravdu jednoduchá

Podobu s „hrou na boha“ Darwinia nemůže zapřít. Narozdíl od BaW ale nepřijdou ke slovu žádné bizarní monstra, ani nic podobného. Namísto toho se dostanete do nitra počítačové sítě, k samotnému zdroji viru. Abych byl přesný, tak samozřejmě nebudete operovat prostřednictvím nějaké konzole a hrabat se v tisícovkách jedniček a nul; vir v tomto případě představuje nepřítele. A nepřítel – jak už bývá dobrým zvykem – má většinou po ruce také svou armádu. Ve skutečnosti je tak hra prachobyčejnou strategií, v níž vyrábíte jednotky a děláte vše proto, abyste vyhráli v těžkých bojích.

Obyčejně neobyčejná strategie

Spolu s boji však přichází první překvapení: vašim jednotkám totiž nezadáváte pouze cíl, o který se mají samy postarat... Vy je musíte ovládat i po čas bojů a zajistit, aby nezbyl byť jediný nepřítel! Díky tomu hra nabývá i na arkádovitosti a také se stává mnohem akčnější. Pokud jsou vám ale slova jako „smrt“ a „zabíjení“ cizí, nemusíte zoufat. V Darwinii si na své přijde opravdu každý. Neexistuje sice žádný způsob, kterak se s nepřáteli vypořádat mírovou cestou, zato si ale můžete v tzv. inkubátoru přetransformovat duše padlých nepřátelských jednotek na nové posily vašich armádních složek.

  
Energetická síť * Krásní, hranatí pavoučci * Menší přesila... někdy vám ale ani to nepomůže

Když už jsem nakousl inkubátor, tak by se slušelo podotknout, že se k němu nedostanete jen tak lehce. Každý prvek ve hře má totiž nejen své uplatnění, předem určený cíl, ale musíte jej nejdříve také objevit. Činíte tak prostřednictvím samotného doktora, kterému zadáváte cestu, po níž se má vydat. Zní to složitě, opak ovšem je pravdou: můžete buďto investovat do vynalézání nových přístrojů, anebo třeba vylepšit stávající jednotky. Každý prvek ve hře začíná na verzi 1.0 a postupně si jej můžete vylepšit až na 4.0.

Revoluční ovládání?

Ptáte se, jak jednotky vůbec vytvoříte? Pokud jste hráli BaW, tak jednoduše. V opačném případě budete mít napoprvé asi trochu potíže. Než vojáky přivedete k životu, musíte se dostat do menu schovaným pod klávesou TAB a nakreslit příslušný znak. Stejně jako ve slavném Molyneuxově dílku budete ve výsledku doslova čmárat po bojišti, zmateně trhat myší a snažit se přitom ještě zasáhnout cíl. Chce to chvíli cviku, ale věřte mi, že časem budete za složitější ovládání jedině rádi. Funkcí je totiž takové množství, že by nám jen jejich výčet vystačil na samostatný článek.

Trochu v rozporu s množstvím funkcí je těžba surovin. Člověk by logicky čekal místo klasické trojky, případně čtyřky minimálně dvojnásobný nárůst, jenže boj o zdroje se zde svrhává v bitky o DNA zemřelých jednotek. Nemyslete si, že jste jediní, kdo mohou z mrtvých nepřátel dělat živé přátele – soupeř touto schopností disponuje také. A vzhledem k tomu, že je počet jednotek, které můžete vytvořit, striktně omezen, je vítězství v bojích více než důležité.

  
Obrovská steč na pahorcích hor * Období klidu... * Čtyři bludičky ;-)

Pozorní čtenáři jistě zaregistrovali, že se ke slovu dostanete kupříkladu v jiných hrách nepříliš využívaná klávesa TAB. Nejde o překlep; jste přeci uvnitř počítačového programu, takže si budete muset zvykat na ovládání známé spíše z běžného softwaru určeného pro psaní či programování než počítačové hry. Časem se ovšem boje rozrostou do neuvěřitelných rozměrů, takže je nebudete stíhat ani po našprtání se všech klávesových zkratek. Nebyl by to ale svět Darwinie, aby vás v tom nechal: budete moct využít služeb tzv. velitelů. Název jejich funkce hovoří za vše; přidělíte veliteli úkol a on jej vaším jménem spolu se svou jednotkou vykoná.

Celkově se můžete těšit až na deset levelů, což rozhodně není nikterak vysoké číslo. Musíte však brát v potaz fakt, že každá mise zabere hezkých pár desítek minut. Důvodem je rozdílnost jednotlivých úkolů. Během každé mise budete muset vymyslet originální způsob, jak přeskočit vysoko postavenou překážku a nenabít si při tom nos. A to jsem se ještě nezmínil o skvělé inteligenci počítačových oponentů! Nebál bych se označení „jedna z vůbec nejlepších AI, co se kdy ve strategii objevila“. Opravdu – každá jednotka je soběstačná, má vlastní rozum, ale přesto se ve shlucích chovají uvěřitelně. Žádné narážení do překážek, ovšem ani žádné „zázraky“. Vše vychází ze zákonů fyziky, těžko tak můžete počítat s tím, že by třeba řadový občan mohl létat.

Čas sčítání a odčítání...

Každé plus má bohužel i své minus, a ani Darwinia není výjimkou. Po dohrání desítky misí schází motivace, která by vás přinutila zkusit si projít všechny úkoly od začátku. Ještě citelnější je absence multiplayeru... Živě si umím představit boje roztomilých jednotek, které by ovládal živý protivník... To by bylo něco! Naneštěstí se ale nic takového nekoná. Abych ale nebyl zase úplně kritický: po zvládnutí všech nástrah, jež si na vás hra připraví, se vám zpřístupní editor, takže si můžete vytvořit mise vlastní.

Pochvalu si zaslouží také audiovizuální zpracování. Grafika je laděna do retro-stylu, připomíná osmdesátá léta. Lehce střiženému kabátku ihned přijdete na chuť a vůbec vám nebude vadit, že hra nevyužívá nejnovějších Pixel Shaderů. S audio prvky je to ještě o třídu lepší. Chytlavé melodie po čas hraní navodí pekelné tempo, stejně jako povedené zvuky připraví tu správnou „dvojkovou atmosféru“.

Závěrem vás určitě bude zajímat odpověď na otázku „Jaká ta Darwinia vlastně je?“. Obávám se, že se nezmůžu na jiné slovo než „jiná“. Darwinia je prostě jiná. Není to typicky produkt dnešní doby... Návrat ke staré klasice se však autorům vyplatil. Pochválit je musím už je proto, že by se počet lidí, kteří se na vývoji podíleli, dal ukázat na prstech jedné ruky. Hra dokonce spatřila světlo světa i bez podpory vydavatele; vývoj byl financován čistě z kapes členů Introversion Software. To je ale bohužel špatná zpráva pro české hráče: jedinou možností, jak si hru pořídit, je objednávka přes internet.

Grafika: 8/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 9/10

Zvedá se vám při pohledu na okolní obrázky žaludek? Máte radši grafické hody  s méně možnostmi, anebo naopak The Sims se všemi datadisky? Nic pro vás. Vyznavači hesla „vraťme se do jeskyň“ ale právě našli svou modlu.

Celkové hodnocení: 8,5/10