Recenze: Europa Universalis Rome – kostky jsou vrženy

Řím. Na jedné straně zde sice najdeme překrásné památky, monumentální fóra a můžeme i obdivovat antickou demokracii, na straně druhé však musíme spatřit i spoustu válek, intrik a vražd. Ať už vás zajímá jedno či druhé, jedním si můžete být jisti – nudit se nebudete.

Platforma: PC
Typ hry: realtimová strategie
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 1,9 GHz, 512 MB RAM, 128MB grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 2.5 GHZ, 1 GB RAM, 256 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Intel Q6600 3 GHz, 2 GB RAM, 8800 GT
Výrobce: Paradox Interactive (
http://www.paradoxplaza.com/)
Vydavatel: Paradox Interactive (
http://www.paradoxplaza.com/)
Distributor v ČR: Neoznámen
Homepage:
http://www.paradoxplaza.com/rome/

Jednotlivé díly Europy Universalis si vždy žily svým vlastním životem – na počátku jen stanovily několik skutečných historických bodů a od nich už jste si s historií dělali, co jste uznali za vhodné. Dodnes mám někde schované uložené pozice a screenshoty, na nichž České království zabírá území od Francie až po Ural. Tvůrcům se v minulých dílech povedlo nevídané – ať už jste začínali jako malá zemička či rozvinutý gigant, vždy šlo ovládnout obrovské území. Jestli ocelovým mečem, nebo stříbrným jazykem diplomata, jste už ale museli rozhodnout sami. Jednoznačným pozitivem ale vždy nakonec bylo, že jste se výborně zabavili, ať už jste hráli jakýmkoliv stylem. Rome pak kráčí v zaběhnutých tradicích a sem tam něco změní nebo přidá.

  
Jak už je u EU standardem – nádherný artwork v menu * Vzkvétající říše * Nový vládce

První novinkou, kterou zaregistrujete už při čtení názvu, je přesunutí série o pár set let nazpět – přesněji řečeno do období rozmachu římské republiky. Antiku jste tu ještě neměli a nutnost vypořádat se s nájezdy barbarských kmenů či rabovat okolní civilizovanější říše zní velice lákavě. Jenže zrovna s tím rabováním to není tak úžasné. Samozřejmě, že můžete zneužít několik rozvíjejících se zemiček ke svému obohacení, či je rovnou anektovat, ale přímo za barbary hrát nejde. Nečekejte tedy žádné spanilé jízdy a drancování bohatých měst.

Vzestup impéria

Peníze se zde získávají jinak než krádeží u sousedů a rovněž i drobátko rozdílněji než v minulých dílech. Základ ekonomiky státu tvoří sice daně, ale neméně důležitou složkou jsou nyní obchodní stezky. Ty nejenže generují nezanedbatelné zlaťáky do státní pokladny, ovšem stojí a padá na nich kvalitní správa provincií. Pokud se na jednom území pěstuje víno a vy ho směňujete za pšenici, získává první část populační přírůstek a druhá strana obchodu snížené riziko revolty. Pozitivní je, že nemusíte jen vyvážet k sousedům, ale dokonce je možné využít i směného obchodu uvnitř vaší říše, přičemž i ten kouzelně generuje profit do státní kasy. DPH tudíž asi bylo známo už v antice. Jenom nevím, jak se z obilí dělaly peníze.

  
Práce už se trochu kupí * Přítel, nepřítel, tam nahoře si je přeberou * Naostřit gladius

Zvyšování množství žlutého kovu v pokladnici dále napomáhají i speciální stavby. Fórum dokáže otevřít další obchodní stezku z provincie a zavlažování zvýší daňové výnosy až o 50 %. Takové výdobytky moderní techniky však musíte nejdříve vynaleznout – na to jsou třeba takzvané body výzkumu, které generují jednotliví občané a jejichž využití znásobují významné osobnosti. Ty můžete (nebo spíše musíte) přiřadit k jednotlivým vědám a podle jejich chytrosti se pak těšit z plodů jejich práce. Ani po objevu důležitých technologií však nemáte vyhráno – stavby se neodemykají přímo, daný vynález pouze dává šanci pro to, aby se v průběhu dalších let objevily plány. Malinko divně pak působí fakt, že přestože máte plné hlavní město důležitých staveb, jsou pro vás stále neznámé.

Přátelé, zrádci, otcovrazi

Významné osobnosti, jež jsem v předchozím odstavci trošku nakousl, pokračují v tradici generálů z ostatních her série. Mají určité (horší či lepší) statistiky, zahrnující zejména chytrost a strategické umění + spoustu různých vlastností. Od nemocí přes sobeckost, lásku a statečnost až po originální nápady na bitevním poli. Jejich správné dosazení do čela jednotlivých provincií, armád, vědních oborů a diplomatických emisarů je zcela klíčové – bonusy, které jednotlivým vojskům a oborům přidají, rozhodně nejsou zanedbatelnými čísly. Pozor si také musíte dávat na to, zda jsou přátelé současného vládce či naopak jeho rivalové. Člověk, který nesouhlasí se současnou státní politikou a stojí v čele armády dokáže dokonce rozpoutat i občanskou válku. Problémem větších státních celků pak je pocit, že neustále někdo umírá. Dosazování jednotlivých guvernérů už při počtu 20 území přestává bavit.

Velké území se snadno dá získat silou. Je sice pravda, že nejen bojem živ je člověk, jenže ona nám ta mrška expanze nedá a ego potřebujeme řádně namasírovat. Ve válce rozhoduje disciplinovanost a technická vyspělost armády a – bohužel – také náhoda a to v míře větší než malé. Každá provincie totiž obsahuje určité typy terénu. Pokud tvoří terén z 50 % hory, máte přibližně 50 % šanci, že se na nich bude bitva odehrávat. Nemilé ovšem je, že si místo střetu nemůžete zvolit – je opravdu na hlavu bojovat na poli, když se může vojsko schovat v lesích a pak nepřítele zničit.

  
Precizní 3D mapa Evropy * Politické rozložení sil * Jednotlivé stavby se nejdříve musí objevit

Další rozšíření říše je možné i skrze kolonizaci. Ta se tentokráte neodehrává v Americe, to pravé podhoubí pro zcivilizování poskytují právě barbarské kmeny Evropy. Šanci na šíření té správné kultury pak máte ve chvíli, kdy vaše provincie sousedí s tou barbarskou a zároveň má úroveň civilizovanosti přes 50%. Suchý popis asi moc neřekne, důležité je tentokrát to, že proces je nezáživně pomalý a hra nehorázně ztrácí spád. Proto doporučuji vybírat si spíše pozdější období dějin, kdy je politická mapa přeci jen pestrobarevnější a plná vznikajících státních celků. A on i ten táhnoucí Hanibal má něco do sebe. Třeba útočné slony.

Veni, vidi, vici

Hra za supervelmoc, jakou je od začátku Kartágo či Římská říše, přináší zcela jiný zážitek než snaha přivést k vrcholu malý státeček. Navíc, pokud špatně odhadnete moc a pozici toho menšího státu, může se stát, že těžce pohoříte i přes veškeré umění a snahu. Osobně jsem hned při první zkoušce neměl příliš šťastnou ruku a zvolil jsem za svou domovinu oblast na jihu apeninského poloostrova, která tak úplně nepodléhala Římu. Během několika let jsem byl sužován neustálými ataky svých nepřátel a příliš malá rozloha území mi nikdy nedovolila vybudovat armádu tak silnou, abych měl šanci aspoň na ubránění své hlavní provincie. Možná by bylo nejlepší tuto stranu označit jako nehratelnou a nepoukazovat na středně vysokou obtížnost.

  
Významné osobnosti dějin * Modleme se a budeme vyslyšeni * Populár

Po technické stránce je Rome opět trošku rozporuplná. Minimálním požadavkům vyhovuje v poslední době snad každý stroj, otázkou je optimalizace 3D mapy, kterou však již nemohu na novém stroji plně posoudit. Hra ale na mém stoji vypadá a hýbe se skvěle, nevšiml jsem si nejmenšího zaškubnutí :) Standardem je už tradiční rozdělení režimů map, kdy si můžete volit z fyziogeografické, politické, diplomatické a náboženské. Hudební i zvukové podbarvení pak pokračuje v příjemných ambientních tónech s tím, že není problém hudbu i zvuky vypnout a pustit si na pozadí Winamp.

Světlé stránky hry
  • Systém obchodních cest
  • Jednoduchá a přehledná grafika
  • Diplomacie
Temné stránky hry
  • Repetetivnost
  • Prakticky nemožnost hraní za některé národy
  • Pořád někdo umírá

Pokud se přeneste přes drobné chybky a přistoupíte na styl hry, který Rome diktuje, budete takřka chrochtat blahem. Při pohybování se po mapě, domlouvání aliancí a křehkých příměří nejednou zapomenete na čas a zjistíte, že už jste dávno měli odevzdat slíbenou recenzi, ale skutek utek – pořád sedíte a pilně testujete, místo psaní textu. Pro mě, jakožto recenzenta špatně, pro vás, hráče, naopak velmi dobře. Hra, která takto udrží pozornost se hledá těžce a troufám si tvrdit, že pokud vás baví takovýto žánr, strávíte u Rome i několik desítek hodin. Jako celek se tak hra drží vysokého standardu interně vyvíjených her Paradox Interactive a hrdě se může postavit vedle ostatních Europ a řadě druhoválečných strategií Hearts of Iron.

Grafika: 7/10
Hudba: 7/10
Zvuky: 7/10
Hratelnost: 8/10

Opět solidní realtimová simulace velkého vůdce. Změna prostředí i herních mechanismů udělala svoje a přináší něco nového se zachováním zábavnosti starších her. A tak to má být.

Celkové hodnocení: 8/10

Váš názor Další článek: Galerie: Street Fighter 4

Témata článku: , , , , , , , , , , , , ,