Recenze: Infernal – nebe, peklo, ráj

Pokud máte při pouhém pohledu na sníh zmrzlé tlapky, pak by se vám Infernal mohl líbit. Jak je již z názvu patrné, jedná se o pekelný titul – a po dohrání dokonce můžeme směle prohlásit, že nejen kvůli tomu, že se děj odehrává v pekle a hlavní hrdina je Satanův poskok. Infernal totiž dokáže zahřát nejen na těle, ale i na duši.

Platforma: PC (Xbox 360)
Žánr: Akční střílečka
Výrobce: Metropolis Software
Vydavatel: Playlogic
Minimální konfigurace: Procesor 1,7 GHz, 512 MB RAM, 128MB Grafická karta, 2 GB na HDD
Homepage:
www.infernal-game.com 
Lokalizace: Titulky
Cena: 999 Kč

Polsko je naší maličkosti ve srdci Evropy podobné v mnoha ohledech. Pomineme-li nyní společný jazykový základ, podobné rysy mentality a budeme se věnovat podobnosti pouze z pohledu světa her, měla by být řeč především o tom, jak se polští vývojáři po vzoru našich v poslední době stihli etablovat na světový trh. Stačí jen vyslovit jména jako Painkiller, Call of Juarez a Earth 2160 – jasné příklady, že polská produkce plodí perly. Přidá se po jejich bok i Infernal? Kladná odpověď asi nikoho nepřekvapí.

   

Hlavní rdina bojuje kdekoliv, kde to je potřeba

Infernal v sobě kloubí řadu zdánlivě nesourodých prvků. Už v prvních minutách příběhu budete svědky toho, jak se hlavní hrdina Ryan Lennox ze strany dobra (původně šlo o nebeského „agenta“) obrátí ke zlu. Příčina náhlé změny zaměstnavatele? Alkohol, drogy, lehké dívky – Ryan byl z nebe na Zemi často vysílán, aby lidi za podobné neřesti trestal, nakonec jim ale sám podlehl. To se samozřejmě v nebi líbit nemohlo, a tak se jej pokusilo zabít. Na(ne)štěstí se nepovedlo. Náš hrdina tak může v klidu naplánovat pomstu a následně ji i vlastnoručně zrealizovat. Začíná vzrušující cesta, na jejímž konci bude buďto vaše mrtvola, nebo zničené nebe.

Ohnivě pekelná zápletka

Ačkoliv příběh na první pohled může znít trapně a klišovitě (podobný dojem jsem měl také), už po pár minutách se naplno rozjede a ukáže se z té lepší stránky. Překvapivě jde o tahouna celé hry – děj je skvělou motivací k dalšímu hraní, především díky častému přísunu stresujících pasáží, které vás staví do netradičních situací. O život jde každou minutu, ba i každou sekundu.

Ona už jen první scéna dává tušit, že o žádné pohádky nepůjde. Začátek je pojat nefalšovaným wow efektem, kdy musíte utíkat skrz mrakodrap plný nepřátelsky naladěných vojáků. Nicméně to je taky nadlouho konec. Následuje zasněžená německá vesnice (zavítáme ještě do temných koutů místní továrny, nepřáteli ovládaného přístavu a mnoha dalších), kde na nepřátelé často nenarazíte. O poznání děsivěji to navíc zní po uvedení faktu, že každá mise trvá klidně i dvě-tři hodiny. A nemusím doufám zdůrazňovat, že místy je to až PŘEHNANĚ dlouhá doba a hratelnosti příliš nesvědčí. Naopak, po první hodině zavládne nechutný pocit stereotypu, který postupem času sílí a sílí. A zkuste se vžít do situace, kdy například hodinu neukládáte pozici a najednou nějakým nedopatřením zahynete. Hrát celou hodinu znovu? Nikoliv; přiznám se, že hře jsem již poté šanci nedal. A to že jsem u ní vydržel pořádně dlouho…

   

Tiše, tiše! * Neschováš se! * Tu máš...

Díky bohu za to, že Infernal obsahuje nebývale velké množství originálních nápadů, které mnohdy velice příjemně překvapí. Nezapomínejte, že coby novodobý čert máte k dispozici spousty vymožeností. Výčet začíná u nejrůznějších ohnivých střel, brzy se však naučíte také teleportovat (není lepší způsob zabití nepřátel než ten, že se jim teleportujete za záda a efektivně je odpravíte „zezadu“ aniž by cokoliv tušili) nebo vysávat ze zabitých protivníků zdraví a munici – podesáté je toto „vysávání“ zajímavé, posté už ale ne. A co víc; zemřít je díky tomuto faktu takřka nemožné.

 

Masařky kam se podíváš

 

Problémem o dost palčivějším jsou však nepřátelé, konkrétně jejich umělá inteligence a myšlení obecně. Chování protivníků je bohužel omezené pouze na podivné pobíhání sem a tam, většinou ani to ne – standardem je pak tupý postoj na místě a čekání na smrt. Navíc ani nemají potřebu se někde krýt či uhýbat. Nebýt kvalitních bossů (jejich AI měl na starosti někdo jiný?), byla by hra dohrána snad bez jediného nutného restartu.

 

  

 

Hoooořííí mi ruka * Jen nespadnout * Kdo je to tam nahoře? 

 

Mám-li hovořit o zbraních, budu nadšen o něco víc než u ostatních vlastností hry. Autoři totiž vyrukovali s pořádným arzenálem, před kterým by se zřejmě ani Lucifer nezalekl. Mimo obligátní pistole (nepočítám vylepšené verze) a o něco málo účinnějšího samopalu jsou k dispozici kousky jako například hvězdice, kulomety střílející ohnivé náboje a nebo třeba plamenomet. Každá z těchto zbraní má navíc svůj sekundární režim, kdy při dostatku many (sbíráte jí od nepřátel) můžete i z obyčejné pistole udělat pořádnou ničivou sílu.

 

Technické zpracování ostatní závidí

 

Vcelku pošramocenou reputaci hře zpátky navrací technické zpracování. Grafika je skutečně perfektní (zároveň však také hardwarově dosti náročná) a textury, postavy, exteriéry i interiéry zkrátka nemají chybu. Podobné ódy se týkají i hudební kulisy a zvuků – obojí je totiž zvládnuto na jedničku.

 

Světlé stránky hry
  • Originální prvky
  • Grafika
  • Dějová linie
Temné stránky hry
  • Stereotypní
  • Umělá demence
  • Zbytečně dlouhé mise

Přesto to však nestačí. Infernal je jen lehce nadprůměrná střílečka, která sice nabízí dlouhé hodiny vcelku kvalitní zábavy, nicméně není to přesně to, co jsme si všichni přáli. Důvody? Stereotyp a hratelnost s křivkou směřující shora dolů. A to je problém. Grafika a vše ostatní pěkné, to ostatní ale stojí za starou bačkoru.

Grafika: 9/10
Zvuk: 7/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 4/10

Průměrný titul, který nezachrání ani technické zpracování, ani pár hodin kvalitní zábavy. Snad příště.    

Celkové hodnocení: 6/10

Diskuze (20) Další článek: Představena kompilace EverQuest: The Anniversary Edition

Témata článku: , , , , , , , , , ,