Malý, modrý a rychlý – takový je Sonic. Známý ježek má nyní namířeno PSP. A my máme pro změnu namířeno na něj – premiéra jeho dobrodružství na kapesním Playstationu patří mezi události, které by neměl minout žádný hráč.
Platforma: PSP
Žánr: Závodní plošinovka
Výrobce: Backbone Entertainment
Vydavatel: SEGA
Distributor v ČR: CD Projekt
Sonic už to zkoušel v mnoha žánrech, pokaždé však se střídavými úspěchy. Troufám si tvrdit, že závodní mu slušel asi nejvíce – i proto jsem s nadšením očekával PSP verzi, říkající si Sonic Rivals. Ani po vložení UMD s hrou do mechaniky nadšení neopadlo. Naopak: Sonic je zpátky ve formě, kterou v posledních letech pomalu ztrácel. Rivals je příjemné překvapení, které musí potěšit nejen fanoušky série s modrým ježkem v hlavní roli, ale i náhodné hráče. Titul v sobě totiž kombinuje všechno, co byste od dobré hry očekávali. Skvělá a příjemně návyková hratelnost je samozřejmostí, stejně jako vynikající grafické zpracování.
Hra se sice zpočátku tváří jako klasická plošinovka (i pohled z boku by tomu nasvědčoval), většina hratelnosti se však odehrává v čistě závodním duchu. Modrý ježek změří síly s jezevcem, liškou, roboježkem a dalšími známými postavami. Všechny hrdiny žene směrem k cíly dr. Eggman, potažmo jeho ďábelský plán na zničení světa. Namísto aby se proti hlavnímu záporákovi spojili, se však hrdinové předhání v tom, kdo ho zastaví dřív. Logiku to nemá, stěžovat si ale nemůžeme – čekat od závodní hry propracovaný příběh nelze. Vystačíme si tak s faktem, že je o co bojovat a že se za každý neúspěch tvrdě platí.
Ani tentokrát není Sonic ušetřen sbírání zlatých prstenů. V tom spočívá ona podobnost s plošinovkami – narozdíl od jiných závodních titulů je zde dbáno nejen na pořadí na stupni vítězů, ale i na to, jak budete úspěšní ve sbírání a jak se poperete se záludnostmi tratě. Lokace ve hře sice byly výrazně upraveny tak, aby byla hratelnost co možná nejsvižnější a bez záseků, některé charakteristické rysy Sonic-her však zůstaly. Na každém rohu vás čeká looping či nějaké jiné zpestření. Nechybí dokonce nepřátelé, které likvidujete klasicky stočením do klubíčka a skokem na hlavu.
Celkově by se dalo říct, že je hratelnost podstatně jednoduší. Na vině je tomu výše popisované zpracování tratí. Ostatně na rovince toho moc vymyslet ani nejde – sem tam nějaká nová překážka, jinak pořád to samé: hop na nepřítele, běh, uhnutí před překážkou, proběhnutí loopingem, další nepřítel, další překážka a tak pořád dokola. Kupodivu to ale nevadí. Nízko nasazená laťka obtížnosti má na hratelnost naopak velmi pozitivní vliv. Hrou projdete bez větších problémů na jeden nádech (i když je často nutné opakovat některé závody) a budete se bavit po celou dobu jejího trvání.
Za trvalou zábavu můžeme poděkovat také neustále se měnícímu okolí tratí a akurátní délce každého ze závodů (ani moc, ani málo – autorům se přesně podařilo vystihnout momenty, kdy je správné skončit, aniž by výrazně trpěla zábava). Velkým přínosem jsou také power-upy a zbraně. Po tratích jsou důmyslně rozmístěny prostředky, které vám mohou buďto pomoct, nebo naopak výrazně uškodit. V čemž je logicky skryto kouzlo, které vás neustále drží v napětí.
Nikdy předem nevíte, jestli se vám podaří uzmout zbraň a následně protivníka dostat do stavu (třeba ho můžete zmrazit), v němž ho budete moct obrat o prsteny a zároveň si vytvořit potřebný náskok, nebo uděláte po cestě chybu a zmrazeni budete vy sami. Můžete si být jisti tím, že je pro chyby prostoru dostatek. Zběsilé tempo, které protivníci nasazují ihned po startovním výstřelu, se sice stíhat dá, ale opakování téhož závodu není nic nevšedního. U protivníků ještě chvíli zůstaneme – musím pochválit jejich chování na trati. Jsou vám po čas závodění stále za zadkem a snaží se o co nejlepší umístění. Běží při tom docela agresivně – ne že by přímo vytlačovali z dráhy, ale aspoň vás nutí k manévrování.
Sonic Rivals si ponechává infantilnost svých předchůdců. Závodníci v hlavních rolích jako by vypadli z některé pohádky Kouzelné školky; jsou přeplácaní a často také bizarně zbarvení. Tímto nevytýkám, ale naopak chválím – i po letech je Sonicův svět dostatečně atraktivní a ani sekundu nenudí. Jde o kompromis pro všechny. Děti se v infantilním prostředí budou cítit jako doma, starším se zase bude zamlouvat jeho nevšednost. Může se ovšem stát, že někomu hra prostě nesedne – ani v tomto případě však není nic ztraceno. Tempo nasazuje Sonic opravdu ďábelské a když si někdo okolí všímat nechce, tak prostě nemusí.
| Světlé stránky hry |
- návyková hratelnost
- působivé grafické zpracování
- docela inteligentní nepřátelé
|
| Temné stránky hry |
|
|
Sonic Rivals je plně v 3D, což má (výjimečně) samá pozitiva. Nejenže zůstalo zachováno kouzlo původních her – zároveň máte na trati díky nové kameře daleko větší přehled. Technické zpracování všeobecně dopadlo na jedničku. Stačí se podívat na okolní obrázky – grafika je výborná, překvapivě detailní a ani po čase neomrzí. Kvalitu hudby a zvuků z obrázků bohužel nevypozorujete, takže se musíte spokojit s mým tvrzením, že hudba nezklame a zvuky vhodně doplní již tak vynikající atmosféru. Bohužel nic není dokonalé. V tomto případě to odskákala hrací doba. Sice jsem doposud jen chválil, pro získání lepšího hodnocení by však Sonic musel nabídnout víc než jen pár hodin zábavy…
Grafika: 8/10
Hudba: 7/10
Zvuky: 7/10
Hratelnost: 9/10
Skvělá hra, která má jedinou chybu - dohrajete ji až příliš rychle.
Celkové hodnocení: 8,5/10
