Recenze: Stranglehold – asijské akční bistro

Objednejte si na shop.doupe.cz
Stranglehold  PC: 1 250 Kč PS3: 1 699 Kč X360: 1 799 Kč

Platforma: PC. Xbox 360, PS3
Typ hry: Akce
Multiplayer: Ano
Minimální konfigurace (PC): Dual Core procesor, 2 GB RAM, graf. karta Nvidia 7800 / ATI x1300, 15 GB na HDD
Výrobce: Midway (http://www.midway.com/)
Distributor: EA Czech (http://www.electronicarts.cz/)
Homepage: http://strangleholdgame.com

Východ proti západu – odvěká bitva táhnoucí se historií již od dob, kdy si jeden soupeř uvědomil druhého. Dnes se již neválčí pouze na poli militantně politickém. Jedna strana protěžuje materiální kvalitu, druhá levnou pracovní sílu, Amerika má svůj zdřevnatělý Hollywood považovaný za kolébku filmu, zatímco celá Asie kontruje desítkami talentovaných režisérů. Řeč není pouze o dobou profláknutém anime, ale o dílech umělců jako Akira Kurosawa (Sedm samurajů, Ran) nebo Chan-wook Park (u nás uvedený Oldboy jakožto druhý díl velké Trilogie pomsty). Zatímco oba tvůrci se zabývají přemýšlivější stránkou filmů, v Hongkongu se zrodila legenda celuloidové akce. John Woo vdechl život snímkům jako Hard Boiled, Killer nebo Lepší zítřek, jež udělaly z žánru reklamu na dárcovství krve a spojily jej s primitivní pocitovou stránkou nutící diváka nad potoky krve slzet. Woo se nyní prostřílel na LCD obrazovky a jeho jméno na krabici se hrou Stranglehold není pouze marketingovou nálepkou. Ať se již režisér podílel na vývoji v jakémkoliv stupni, stříbrná placka zachytila jeho ducha jako neprůstřelná vesta letící kulku.

Maxův hongkongský bratranec

Stranglehold se měl dle tiskových prohlášení stát duchovním pokračovatelem filmu Hard Boiled pojednávajícím o drsném detektivu Tequilovi na jeho cestě za vybitím hongkongského podsvětí. Autoři mohli do dokumentů zároveň připsat skutečnost, že svým konceptem hra následuje Maxe Paynea. Stejně jako on je i Tequila vržen do světa vyznávajícího svou fanatickou vírou pantheon krve, násilí, destrukce, výbuchů a přímočaré akce. Před hraním je nutné přijmout několik dogmat, z nichž ta o nevyčerpatelných zásobnících, nesmrtelném hlavním hrdinovi a několika dopravních letadlech střední velikosti plných padouchů k odstřelení zaujímají přední pozice. Tequila prolétává hrou jako průrazná kulka, zatímco tvůrci mu stavějí do cesty klasické kulisy akčního žánru – možnost rozstřílet všechno, co není z titanu, úrovně inspirované koridorem a kontinuální příval protivníků.

Hra boduje dovedností pospojovat všechny uvedené prvky do jednolité masy zběsilé hratelnosti, která nemá takřka žádné trhliny, které by dovolili prosáknout nudě na povrch. Již na počátku, kdy se hráč prohání ulicemi hongkongského tržiště, jsou odhaleny všechny herní principy, které se až do konce příliš nezmění. Tequila se v pohledu třetí osoby chápe dvojice zbraní, a aby byl schopen postřílet všech pět po zuby ozbrojených gangsterů (přibližně tento počet návrháři před hráčem konstantně udržují), spěchá mu na pomoc zpomalení času nazvané Tequila Time. To zde pracuje odlišně od jeho herní premiéry ve finské akci Max Payne z roku 2001. V ní a v kterékoliv další musel hráč zpomalovat dění manuálně. Stranglehold přepíná na automatiku, čímž nabírá akce nových obrátek.

Praxe je taková, že hra rozeznává tzv. Tequila Moves. Nejde o mistrovství v uměleckém klopení oblíbeného mexického nápoje do hrdla, nýbrž o speciální pohyby, kdy se detektiv Tequila vyhoupne na zábradlí, letí vzduchem v plavmém skoku nebo třeba jen přeskakuje stůl. Kdykoliv se v takovém okamžiku objeví v zaměřovači nepřítel, dění je zpomaleno, přes obraz se přetahuje rudý filtr a kulky si klestí svou pomalou cestu k cíli. Automatická aktivace Tequila Time funguje na jedničku a není kupodivu otravná. Ačkoliv je stále možné zpomalovat čas manuálně, Tequila Moves šetří průběžně se doplňující energii k tomu určenou a především úspěšně eliminují stereotyp pramenící z nekonečné klikací rutiny „zpomal čas – zabij protivníky.“ Nyní hráč vskočí do místnosti, bleskově se rozhlédne, Tequila Time je po zamíření na gangstera samostatně spuštěn a jede se plynule dál.

Provádění Tequilových pohybů je jednou z rovin, ve kterých Stranglehold protíná woovské filmy. Herní postava nechodí, ale proplouvá prostředím – tu padá v plavmém skoku k zemi, onde se přehoupne přes stůl nebo vyskočí odrazem ode zdi a během salta sestřelí dva padouchy. Akrobatické eskapády dokazující, že i dobře živený polda dokáže to, co vnadné archeoložky a perští princové, nejsou naštěstí výsledkem prsty lámajících klávesových kombinací, nýbrž stejně jako Tequila Time je hra provádí více méně samostatně. Je zde jedna klávesa pro výskok s tasenými pistolemi kupředu, jinak je vše maximálně zjednodušeno. Stačí se přiblížit ke stolu a Tequila na něj automaticky vyskočí, dostat se do blízkosti jídelního vozíku a postava jej osedlá, odrazí se a projede celou místností – vše poplatné maximálnímu prožitku z akce. Ačkoliv myšlenka autonomně se chovající postavičky někdy vede ke komický situacím, kdy Tequila akčně nasedá na pojízdné stolky a hrdinsky projíždí již vystřílenou místností, aniž by hráč chtěl, tyto přehmaty snadno vyrovná výsledná plynulost celé hry. Stranglehold je popcornovou zábavou ve své nejsyrovější formě. „Usedni, procvič jediný prst a střílej!“ hlásá.

I’ll smoke, you’ll talk

Proč se Tequila rozhodl pro esteticky brilantní snížení populace Hongkongu olověnou cestou? Pro přátelství, lásku, zradu a pomstu! Příběh v sobě recykluje většinu prvků typických pro Woovu starší hongkongskou tvorbu a v tomto ohledu je skutečně příkladným pokračovatelem filmu Hard Boiled. Z něj si bere pouze hlavního hrdinu, samotného Johna Woo v kameo roli virtuálního barmana a především stručnou osnovu boje osamoceného detektiva proti všem. Tequila zakopává o vypravěčskou nit, když se navzdory přímým rozkazům nadřízených rozhodne zachránit parťáka. Marně. Za vším stojí víc než jen vyřizování účtů mezi lokálními mafiánskými gangy. O vládu nad hongkongským podsvětím se začíná zajímat ruská mafie se sídlem v Chicagu, což po první třetině jednak definuje Tequilovu novou destinaci, stejně jako nasává do dění několik dalších postav včetně detektivových nejbližších. Zápletka čerpá z klasického repertoáru zlých bossů, proradných (ne)přátel a dívek v ohrožení, jež společně dávají smysl hernímu snažení, ovšem payneovské komiksové cestě peklem se nevyrovnají. Autoři vsadili na dlouhé enginové sekvence snažící se napodobit woovský režisérský rukopis, což se jim daří – při pohledu na Tequilův drsný škleb licencovaný pomstou a hořkostí se i klávesnice mění ve smirkový papír, a když promluví, padají perly.

Při střelbě létají třísky. Stranglehold byl proto nucen odhodit některé moderní součásti použitého enginu Unreal 3, aby mohl představit zničitelné prostředí, v němž jdou vyhodit do vzduchu objekty od jídelního servisu až po mramorový obklad stěn. Ústupky jsou vidět především na kvalitě textur. Zvrásněné povrchy mapováním nerovností si vzaly dovolenou a místo nich nastupuje funkční a účelová grafika dovolující fyzikální hrátky ve velkém. Je-libo ohlodat sloup až na samou ocelovou výztuž? Stačí do něj vypálit pár ran z pistole, brokovnice, samopalů či útočné pušky, jež se stanou hráčovými pomocníky po většinu doby. Nebo se jen Tequila za pilířem přikrčí a protivníci se o destrukci postarají sami. Toho je využito i při soubojích s bossy, kdy neexistuje pevný úkryt, ale prostředí se pod náporem těžkých zbraní padoucha postupně rozkládá. Čím déle s jeho likvidací Tequila otálí, tím více snižuje své šance na přežití. V kontextu se zoufalou nenápaditostí bossů, jež hráč musí bez výjimky prostě a jednoduše natvrdo ustřílet, jde o zajímavý prvek.

„Překrýt jednoduchost“ je mottem celé hry. Dosahuje toho jak prostřednictvím strhující akční podívané podpořené hudbou měnící svůj styl podle toho, zda se hráč nachází v muzeu plném elitních zabijáků nebo v rozverném kasinu, tak formou doplňkových miniher. Tequila se několikrát za hru dostane do obklíčení a ve stylu Nea z Matrixu musí bleskově uhýbat prolétávajícím kulkám a přitom se snažit sám zlikvidovat protivníky. Primitivní, krátké, ale oživující stejně jako schopnosti shrnuté pod názvem Tequila Bombs.

Pumpujeme krev

Zabíjením protivníků ve zpomaleném módu se relativně rychle plní kruhový ukazatel v levé dolní části obrazovky. Když se naplní, může hráč vyměnit nastřádanou energii za rychlé vyléčení, pokud se v okolí nenachází jinak poměrně vzácná lékárnička, nebo si našetří na jednu z pozdějších útočných dovedností. Nejpoužívanější je precizní zamíření, které přiblíží obraz a udělá z Tequily elitního ostřelovače – jinak se pokus odpravit vzdálený cíl rovná snaze trefit knoflík výtahu popelnicí. S odstřelováním jsou spojeny brutální animace dokumentující jateční krvavost celé hry. Stranglehold dovolí soupeře trefit do oka, aby se chytil za hlavu a v proudu kluzké tekutiny klesl k zemi. Co na tom, že v podání titulu někteří tvrďáci vydrží přímý zásah mezi oči, po němž se otřepou a útočí dál? Další schopností je přívalová palba, jež na určitou dobu zpomalí čas a zbraně přestanou spotřebovávat munici. Použitelnější je nicméně až smrtící pirueta, jež roztančí Tequilu s jeho věrnou partnerkou puškou a společně zlikvidují všechny nepřátele v místnosti.

Příjemně překvapily úrovně. Omšelé variace na šedou chodbu, šedou chodbu s hydrantem a šedou chodbu s hydrantem vedle hořícího medvídka jsou tatam. Stranglehold představuje sedm kousků odlišných v každém detailu. Z hongkongských ulic se hráč přesouvá do přímořské osady, jejíž dřevěné chatrče demonstrují chabou odolnost bambusu proti střelným zbraním, rozstřílí pár desítek automatů v pestrobarevném kasinu, a pak se vydá do interiérů chicagských sídel mafiánských bossů. Hlaveň na kámen padá při zjištění, že každá ze sedmi úrovní přibližně po hodině vyplivne závěrečnou obrazovku se statistikami, kde se hráč například dozví, za kolik miliónů udělal ve virtuálním světě škodu. Pouhých sedm hodin intenzivní akce? Inu Stranglehold má s Maxem Paynem společného více, než jen pozitiva frenetické akce. Alespoň se tvůrci pokusili mise zpestřit prvky, jako když Tequila hledá cestu dezolátním přístavem a musí odpalovat skryté sudy s benzínem nebo je mu dovoleno připravit si v kasinu před lítou přestřelkou na strategická místa kufry pro doplňování munice. Na ostří ztřeštěnosti pak balancuje scéna s ochranou hudební skupiny, jež tupě dudá svůj song na stupínku uprostřed místnost, do které zhruba pět minut plynule nabíhají po zuby ozbrojení gangsteři. Tomu se říká pracovní nasazení!

Zápal pro práci a morálku lze závidět i Tequilovi. Přestože hráčům představil nanejvýš lineární akce ve své nejsyrovější podstatě inspirované Maxem Paynem, ve které jde pouze o to, jak co nejrychleji vytížit pohřební služby celého světa, Stranglehold si zaslouží pozornost. Byť je detektiv Tequila takřka nesmrtelný, neumí vyměňovat zásobníky a dokonce ani blbuvzdorně padat ze zábradlí, rozpoutal na obrazovce destruktivní orgie, takže přes létající trosky hráč nemá šanci zažít nudu. Ovšem pouze v případě, že od hry očekává popcornovou zábavu s nulovým záběrem mozku a ničím víc než základním deathmatchovým multiplayerem.

          Grafika: 7/10
          Hudba: 8/10
          Zvuky: 8/10
          Hratelnost: 8/10

Střílečka stavějící na starých základech žánru narýsovaných již Maxem Paynem. Je rychlá, řízná, krátká a balancuje na pokraji kýče, ovšem obří porcí destrukce a krvavosti dokázala zakrýt svou jednoduchost. Dnes jsi nás bavil, Tequilo, ale příště si přibal do kufru víc nápadů!

          Celkové hodnocení: 8/10