Recenze: Syberia 2 – královna adventur se vrací

koupit

Pořiďte si nejlepší adventuru poslední doby v našem internetovém obchodě se slevou 15%!Hra je kompletně v češtině! Nabídku dalších titulů s velkými slevami najdete na adrese vltava.doupe.cz.

Platforma: PC
Typ hry: Adventura
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: PII 350 MHz, 64 MB RAM, 16 MB 3D grafická karta
Testovací konfigurace: P4 2,6GHz, 1 GB RAM, 64 MB 3D grafická  karta
Výrobce: Microids (http://www.microids.com/)
Vydavatel: Microids (http://www.microids.com/)
Distribuce v ČR: Cenega (http://www.cenega.cz/)

Cesta vede pořád dál

První díl Syberie patří mezi jedny z nejlepších adventur všech dob a jediným kazem na kráse byla a je její délka, resp. otevřený konec. Ve skutečnosti to však byla jen půlka navržené hry, kterou se autoři rozhodli rozdělit na dva díly, údajně kvůli technické náročnosti. Cesta právničky Kate Walker za geniálním vynálezcem Hansem Voralbergem tak skončila v malém lázeňském středisku na území bývalého Sovětského svazu ve chvíli, kdy se rozhodla připojit se k jeho pouti po stopách přežívajících mamutů na tajemný ostrov Syberia.

Lovecká chata * Youkolská šamanka * Kde jsem sakra nechala klíče?

Druhý díl začíná příjezdem do městečka Romansburg, poslední výspy civilizace v ledové divočině a také posledním místem, na kterém Hans zanechal svými mechanickými hračkami nesmazatelnou stopu na zdejším koloritu.

Změna rukopisu aneb z právníka dobrodruhem

Příběh je příběh a je jedno, jestli je to povídka, film, hra nebo komiks. Jsou věci, které jsou specifické pro každé jednotlivé médium, ale většina pravidel pro vyprávění příběhů je společná. V každém uměleckém „oboru“ také platí, že pravidla jsou jen vodítka, která pomáhají dosáhnout přinejmenším standardní kvality a skuteční mistři si je čas od času dovolí porušit, aby tak vytvořili něco zcela mimořádného, geniálního a dech beroucího. A nebo se to také obrátí proti nim a výsledek je vyčpělý nebo alespoň rozháraný. Bohužel přesně to se stalo i dějové herní složce v pokračování Syberie.

Zatímco v prvním dílu byl příběh zaměřen spíš na postavy a fantastické vynálezy Hanse Voralberga, Syberia 2 je  mnohem více laděna v akčním tónu. Asi po první čtvrtině hry nám Kate začne předvádět, že na dívku zhýčkanou pohodlím civilizace je to docela slušná „drsňačka“ a v nebezpečí rozhodně neváhá jednat. Bohužel v tom vidím jeden z kamenů úrazu, proč tahle hra není tak dobrá, jak mohla být. Nemám nic proti akčnějšímu ději v adventurách, naopak jej vítám a např. Full Throttle patří mezi mé nejoblíbenější adventury vůbec. Bohužel v Syberii 2 je většina adrenalinových scén dost šroubovaná a často je poznat, že je tam autoři zařadili jen „aby tam byly“. Navíc jsou často prezentovány takovým způsobem, že nabourávají jinak uvěřitelný ráz zbytku hry.

Tak jaká je nálada v podpalubí? * Zde jsou dobře vidět realtime stíny * Skal a stepí, divočinou...

Roztřepená nit zlatý valoun neudrží

Příběh prvního dílu byl víceméně striktně lineární, ale přesto dějově velmi bohatý, zejména díky „osobním příběhům“ každé postavy, kterou jste při svém putování potkali. Jak však pouť postupuje stále víc na východ do neobydlených oblastí, logicky ubývá postav, které by funkci „dějové výplně“ mohli uspokojivě plnit. Proto se autoři rozhodli vpravit vedlejší dějovou linii vyprávějící o detektivovi vyslaném Kateniným zaměstnavatelem, aby ji našel. Jeho pátrání je vyprávěno pouze vkládanými animovanými sekvencemi s uniformní podobou telefonátů do právnické kanceláře a vlastně se tak nikdy nedozvíte ani to, jak detektiv vypadá. Ostatně i jeho pátrání vyzní do ztracena a neubráníte se pocitu, že je do příběhu vsazeno bez účelu a tedy zbytečně. Taková postranní mrtvá ulička.

Další novinkou oproti předchozímu, vesměs mírumilovnému, dílu je zapracování hned dvou výrazně záporných postav - bratrů Igora a Ivana. Žádné geniální zločinné mozky ale neočekávejte, protože jeden je hloupý od přírody a druhý náturou - jejich hnacím motorem je obyčejná touha po penězích, které by získali prodejem mamutích klů. V jedné animované scéně je náznak určité Ivanovy přirozené dobrosrdečnosti, systematicky dušené jeho chytřejším bratrem, ale je to náznak téměř nepozorovatelný, až na poslední scénu s Ivanem nijak dál nerozvíjený a tak nakonec obě postavy a jejich vzájemný vztah odezní také do ztracena. Bohužel je to jeden z hned několika nevyužitých šancí na zajímavou zápletku, kterou autoři nakousli, ale nedotáhli. Taková postranní mrtvá ulička číslo dvě.

Naopak zajímavě se uzavře příběh automatona Oskara, mechanického strojvůdce, a jeho vztahu ke svému stvořiteli Hansovi. Je to jeden z mála emotivních okamžiků u hry, jejíž první část byla téměř výhradně na emocích založena, navíc až téměř na konci.

No není to sympaťák? * Sáňkování * Kára na ekologický pohon

Přidejte k tomu všemu ještě pár vyloženě nelogických kotrmelců (Kate se např. ptá Anny Voralbergové, jestli nemá náhodou bratra, i když samozřejmě oba dobře zná již z prvního dílu apod.), neuvěřitelných, bohužel v tom záporném slova smyslu, řešení některých překážek a dojdete neodvratně k závěru, že příběh Syberie 2 se zkrátka moc nepovedl. Možná jako samostatná hra, která by si definovala vlastní rámec reality a nenavazovala na hru s rámcem jiným, by v tomto ohledu obstála, ale v tomto případě to jako nedostatek bohužel brát musím.

Postavy bez osobnosti?

Není to zdaleka tak zlé, jak by se z nadpisu mohlo zdát, ale oproti Syberii je Syberie 2 skutečně mnohem chudší na zajímavé postavy a nemyslím tím jen jejich celkový počet. Zůstal Oskar, který ustoupil trochu do pozadí, aby jeho role vynikla až na samotném konci hry. Hans Voralberg, který byl fascinující osobností v jedničce, kde jsme jej poznávali jen prostřednictvím jeho vynálezů a z vyprávění lidí, je ve své fyzické přítomnosti skoro až nudný a nezajímavý. Obě záporné postavy Igor a Ivan se zoufale snaží zapadnout na své místo a místy se jim to i daří,  to když „převezmou velení“ a posunou děj o kus dál, ale v celku bohužel spíš vyšumí do ztracena.

Slušný potenciál nabízel tajuplný kmen zakrslých Youkolů a jeho nevyužití je to, co mě na téhle hře mrzí asi nejvíc. Zcela cizí kultura žijící v nemožných podmínkách, strážících tajemství života pradávných mamutů a jediné, čeho se od nich ve hře dočkáme, je pár rádoby roztomilých slov „Tooktook“. Něco málo se o nich dočtete v deníku mrtvého mnicha, ale když už se konečně ocitnete v (mimochodem fantasticky vyrenderovaných) ledových jeskyních, kde Youkolové žijí, zjistíte, že se domluvíte pouze se dvěma - málomluvným náčelníkem a klišoidní šamankou, která mi bůhví proč připomínala Subutaje z filmového zpracování Barbara Conana.

Kolonie tučňáků * Rambo v sukních * Svůj k svému

Naopak, zajímavou postavičkou je např. dívenka Malka, se kterou se setkáte hned na začátku. Věřte mi, budete dojati jejím smutným životním příběhem. Patřičně ďábelsky pak působí představený pravoslavného kláštera, který se vám i na malém prostoru vryje nesmazatelně do paměti.

Paradoxně nejvýraznější a mě osobně nejmilejší NPC není člověk, ale zvíře. Youki je  kříženec psa a lachtana, kterého Youkolové chovají jako tažné zvíře i přes jeho problematickou domestikaci. Je sice zapleten hned ve dvou poněkud nelogických puzzlech, ale to mu nic neubírá na jeho roztomilosti, dokonalé animaci a silné osobnosti, ke které nepotřebuje ani umět mluvit.

První krok vpřed

Skladba, originalita i obtížnost puzzlů, nebo chcete-li adventurních problémů, je v Syberii 2 na výrazně vyšší úrovni než u první části. V Romansburgu většina z nich spočívá v komunikaci s postavami, tak jako tomu bylo u minulého dílu, ale s opuštěním civilizace se logicky přesouvají ke kreativnímu používání předmětů a interakci s prostředím. Osobně tento styl „adventuření“ preferuji, pokud problémy a jejich řešení dobře zapadnou do prostředí a jsou skutečně logické. Tu první podmínku Syberia 2 splňuje bezezbytku, druhou až na pár výjimek také.

Obtížnost se místy mírně zvýšila, zřejmě na popud některých hráčů, kterým se první díl Syberie zdál být příliš snadný. Osobně jsem zažil za celou hru asi jen 3 zákysy, takže to s tou obtížností není zase tak horké, ale rozhodně to potěší.

Pro tahle plavidla mám slabost * Ještě jednou loď * Ledová jeskyně

Grafika se překonává

Kromě nádherně emotivního příběhu si Syberia získala fanoušky i díky, nebojím se říci geniálnímu, grafickému ztvárnění, které bylo po technické stránce téměř bezchybné a po stránce koncepční nevídaně originální. Syberia 2 vypadá ještě minimálně o třídu lépe než první díl a není to jen tím, že jsou pozadí kvalitněji vyrenderovaná, použité textury různorodější  a že s bravurností řeší prakticky nejtěžší úkol pro 3D grafika - ztvárnění volné přírody.

Nemalou roli hrají také  propracovanější a hlavně početnější animace v každé lokaci, takže jen opravdu zřídka narazíte na nějakou vyloženě mrtvou. Kromě ptáků se tu prohánějí veverky, u řeky potkáte bobra, ve většině exteriérů nádherně sněží...

Také engine byl v oblasti grafických efektů vylepšen, takže kromě již zmiňovaného procedurálního sněhu se dočkáte např. odrazů v kalužích, stop v blátě, volumetrických efektů, mlhy, dnes již samozřejmostí je pak antialiasing a realtime stíny vrhané postavami. Tedy je to samozřejmostí u většiny ostatních herních žánrů, ale mezi adventurami, které přeci jen nemívají takový rozpočet jako ve zlatých 90. letech, Syberia 2 svou technickou „vypiplaností“ zatím nemá konkurenci.

Animace všech postav je stejně jako u prvního dílu bezchybná a těch pár nedokonalostí jako otáčení se na místě nebo zastavování se před schody je v adventurních enginech celkem běžná a všeobecně tolerovaná chybka, která nijak neruší vizuální zážitek.

Útulný koutek * Blízko... čeho vlastně? * Konečně Syberia

Za herní grafikou nijak nezaostávají videosekvence, které jsou oproti prvnímu dílu sice trošičku kratší, zato však  častější a plynule navazují na herní prostředí. Jedinou výhradu mám k trochu přehrávané mimice Kate, která proti decentním výrazům v Syberii 1 působí místy nepatřičně.

Hudba a zvuky drží krok

Zvuky prostředí i dabing jsou na vynikající úrovni a přispívají plnou měrou k dokonalé audiovizuální prezentaci. Stejně tak hudba se dokonale hodí k prostředí a podobně jako u prvního dílu ani moc nevadí, že je jí tak po málu.

Povedený návrat?

I když jsem byl v odstavcích výše často spíše kritický, stále si myslím, že je Syberia 2 výbornou hrou. Má atmosféru, skvělou prezentaci, při jejím hraní se rozhodně nenudíte a v konkurenci ostatních letošních adventur, které vyšly nebo mají vyjít, si jistě bude stát velmi dobře. Zkrátka jen není tak dobrá, jak být mohla a jak očekávali mnozí z nás, milovníků prvního dílu. Nejproblematičtější částí hry je jednoznačně její příběh, který je nedotažený a zaměřením se moc nehodí k ději v prvním dílu. Nezanedbatelnou slabinou je jistě i ještě kratší herní doba než v Syberii 1, která byla za toto kritizovaná. Ale na druhou stranu je to alespoň zčásti možné přičíst na vrub faktu, že výrazně ubylo prázdných lokací, které mnozí v jedničce nenáviděli.

Příběh: 6/10
Hratelnost: 7/10
Grafika: 9/10
Hudba: 9/10
Zvuky: 9/10

Syberia 2 byla pro mě v mnoha ohledech spíše zklamáním. Pokud si však odmyslím všechno to nadějné očekávání způsobené láskou k prvnímu dílu, je to stále ještě skvělá, zábavná a nádherně zpracovaná adventure, kterou by si nikdo z fanoušků žánru neměl nechat ujít.

Celkové hodnocení: 8/10