Recenze: The Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay – zachraň se, kdo můžeš!

Platforma: PC (Xbox)
Typ hry: Akce
Minimální konfigurace: CPU 1500 MHz, 256 MB RAM, 64 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: CPU P 2600MHz, 512 MB RAM, 128MB grafická karta
Testovací konfigurace: CPU 2,0GHz, 512 MB RAM, 128 MB grafická karta
Výrobce: Starbreeze Studios
Distributor: Vivendi Universal
Distribuce v ČR: CD Projekt
Homepage: www.riddickgame.com

Hrdiny „mírotvůrce“, jejichž životním posláním je vymítit ze světa vše zlé, jsem nikdy neměl moc v oblibě. Pořád se ženou za nemožným - vždyť pokaždé se objeví někdo nový, kdo nahradí starého padoucha a v dalším díle se tak beztak jede na novo.

Mrštný jak panter * Prostředím nechybí nádech reality * Co vám to připomíná? :o)

Naopak Riddick mi byl sympatický již od prvního momentu; je to typický zloduch. Antihrdina, kterému není svatá ani čest vlastní matky a která si před nikým nebere servítky. Zabíjí na potkání a všichni se ho bojí. Ptáte se kdo všichni? Celý vesmír…

Možná právě díky tomuto profilu přirost před pár lety k srdcím filmových diváků; takže druhé filmové a první herní pokračování tak na sebe nenechala dlouho čekat. Co se týče filmu, i přes celkově horší kvalitu komerčně překonal první díl, a podobný úspěch slavil Riddick i na Xboxu a nyní na PC.

Na první pohled jednoduchý děj hry se začne již brzy zamotávat a náš „hrdina“ postupně ukazuje své světlé a tmavé stránky. Naštěstí převládají ty stinné; vždyť právě díky svému vraždícímu instinktu se dostalo Riddickovi „uznání“ vůbec nejvyššího a na jeho hlavu byla vypsána tučná odměna. I když mnohým jen při vyslovení jeho jména tuhla krev v žilách, tajemnému lovci jménem Johns se nakonec podařilo odměnu zinkasovat a dopravit našeho hrdinu do cel nejdrsnějšího a nejstřeženější vězení široko daleko - Butcher Bay. Jen tak pro informaci - nikdo se odtud ještě nedostal. Schválně hádejte, kdo bude první?

Ve vězení se brzy zorientujete a „kamarádi“ vás naučí, jak to chodí. Korupce je na denním pořádku, stejně jako protekce a pašování všeho možné i nemožného. Je tedy jasné, že  nějaká cesta ven tu být musí; teď jde jen o to překonat všechna úskalí a najít ji – a co víc, úspěšně ji i použít. V žádném případě to ale nebude jednoduché a kdyby se Riddick ven nakrásně dostal, na celé planetě je kromě vězeňského komplexu jen jedno malé městečko. A právě tam vede jediná cesta z vězení cesta – údajně totiž jáma, do níž jsou házeni neposlušní vězni, je onou vytouženou spojnicí se svobodou. Riddick se proto rozhodne vyvolat vzpouru, což se mu povede a spolu s několika „kolegy“ se náhle ocitá na dně jámy, odkud už je to ke svobodě jen co by kamenem dohodil a zbytek došel.

Příběhu v žádném případě nechybí důvtip. Neustále se něco nového děje a vy se musíte vypořádávat se stále dalšími problémy - a na přemýšlení by tak teoreticky neměl zbýt žádný čas. Ale chyba lávky! Nejenže zbyl, ono je to až překvapivě příjemné zpestření jinak vesměs průměrné zápletky. Třebas problém v hangáru (jiná cesta z planety není), kdy se Riddick nemůže dostat přes rentgen sítnice, je toho jasným důkazem. Řešení je totiž hned několik. Napoprvé například může náš padouch zachovat chladnou hlavu a vypraví se přímo do centra věznice za velitelem stráží, od kterého si chce oči „vypůjčit“. Bohužel Abbot jeho prosbu nevyslyší a i přes Riddickovo ujištění, že oči co nejrychleji vrátí, přivolá stráže. Proti obrovské přesile nemáte šanci a jste zatčeni. Podruhé už ale stejnou chybu neuděláte.

„Je tady najednou nějaké teplo“ * Vřelé přivítání * Blok A není zrovna nejpohostinnějším místem

Hratelnosti dále napomáhá i přítomnost hned několika nepovinných, ale o to zábavnějších úkolů; ať už je to sbírání krabiček od cigaret, u nichž vás budou bavit vtipná „varování od ministra zdravotnictví“, či jiné „vedlejšáky“, za pozornost rozhodně stojí; stejně jako Riddickovi hlášky. Kdykoliv jen může, neváhá a způsobem sobě vlastním okomentuje situaci. Při krvavých orgiích z něho vypadne jen „nádhera“, ale třeba po boji s nepřítelem se skloní k mrtvole a pošeptá jí do ucha „Neměl by sis přivolat posily?“.

Když už jsme u hlavního hrdiny, slušelo by se říct, že na monitorech - stejně jako v kině - se v hlavní roli dočkáte Vina Diesela a jeho kulturistické postavy. Ten dokonce Riddicka i nadaboval, což hře jen přidává na podobnosti s filmem.

Dlouhý, hbitý a bystrozraký

Díky Riddickovým schopnostem není pro vás pražádný problém vylézt strmou šachtou či skákat z obrovských výšek. Zvláštní pozornost si zaslouží i speciální pohyby, jimiž náš hrdina disponuje. Často je využijete, hlavně  v situacích, kdy nemáte po ruce žádnou zbraň napadne vás například stráž. V příhodný okamžik stačí použít správnou klávesu a už vám Riddick ukazuje, co mu bylo dáno do vínku; jako nejlepší příklad poslouží třeba možnost zastřelit stráž její vlastní pistolí.

Logicky by ruku v ruce se skvělými Riddickovými schopnostmi měl jít i fyzikální model, který by umožňoval vše zničit a reálně by zobrazoval úroveň poškození atd. - prostě jak jsme v jiných hrách zvyklí. Bohužel tomu tak není a fyzika je do značné míry omezena. Zdaleka ne všechno se dá zničit a ještě méně je vidět, co a jak bylo poškozeno.

Butcher Bay v celé své kráse * „Mě neutečeš...“ * Mr. Riddick a jeho šroubováček  

S puškou a šroubovákem

Z předchozích slov by se vám TCoR mohla jevit jako klasická FPS, jenže by to není tak úplně pravda. Ano, vše je podřízeno co možná největšímu počtu zabitých nepřátel, ale jinak se herní postupy podobají spíše stealth akcím typu Thief či Splinter Cell. Zbraní je nedostatek, nepřátel přehršel a nemůžete důvěřovat snad ani vlastnímu stínu.

Samotný pohyb po lokacích občas připomíná spíše vyděšeného králíka než nebojácného zločince třetího tisíciletí; musíte se plížit, plazit po zemi a využívat každého temného místa. Díky zmíněnému nedostatku zbraní se vaším nejvěrnějším společníkem stane nůž. Ale i ostatních kousků výzbroje si užijete dosyta – nechybí pistole, brokovnice či puška, ale zdaleka nejhojnějšího využití se dočkají po okolí rozeseté předměty všeho druhu. Doslova vše, co najdete na zemi, je možné využít k zabíjení nepřátel; skalpelem počínaje a šroubovákem konče.

Vaší hlavní zbraní je ale tzv. „neviditelný“ mód, tedy ukazatel, který se spustí vždy, když se schováváte - ukáže se spektrum, jenž se postupně zbarvuje dle toho, jak jste dobře kryti. Není to zbraň v pravém slova smyslu, ale jelikož jí nepřátele nedisponují, mnohdy se stane platným pomocníkem. A když už nic, tak alespoň konečně vím, proč se říká, že modrá je dobrá…

Chudák * Vyrovnaný souboj... *  Automat na hamburgery :o)

Není nepřítel jako nepřítel

TChoR je hrou mnoha tváří; ovšem velmi brutálních tváří. Ač se na první pohled tváří jako mírumilovná hříčka, postupem času se začne ukazovat v stále krvavějších barvách. Začnete objevovat různé zlepšováky a odhalovat slabiny nepřátelských jednotek, mezi nimiž jsou obzvlášť markantní rozdíly. Základního hlídače zvládnete i se zmiňovaným šroubovákem, ale členové speciální jednotky, jejichž jedinou slabinou je horší ochrana na zádech, jsou problémem i pro těžké kulomety. O umělé inteligenci všeobecně nelze mluvit jinak než v superlativech. Stráže se v žádném případě do bojů nehrnou, čekají na sebe a na vhodnou chvíli k útoku.

Na konci každé mise vás k tomu všemu ještě čeká boss, na nějž neplatí výše zmíněné a časem ověřené postupy. Pokaždé musíte najít nějakou novou fintu, jak jej dostat a můžete mi věřit, že to vůbec nebude jednoduché.

Kdo by čekal, že po skvělé hratelnosti přijde zklamání v podobě grafiky, má smůlu. I vizuální zpracování je na tom více než dobře a nabízí skutečnou pastvu pro oči; dynamická světla, mlha – to jsou všechno drobné věci, které však společně vytváří neuvěřitelně vypadající celek. Přidejte ještě skvělé modely, kdy není problém už z dálky rozpoznat, co se k vám blíží za nepřítele, dechberoucí zpracování kulek a není co řešit. Škoda jen toho chybějícího modelu poškození...

Zvuky a hudba jsou na tom podobně. Na audio složce se podíleli přímo lidé z holywoodské produkce a nutno říct, že je to znát. Každé prostředí je unikátně ozvučené, stejně jako zbraně. Celkovou atmosféru už jen dotváří skvělý dabing.

Sýr! Vyletí ptáček * Ne zrovna pohodlné místo pro schůzky * Co je šeptem, to je čertem

Když ho miluješ, není co řešit

The Chronicles of Riddick je pro mne neuvěřitelným překvapením. Bez jakýchkoliv velkých řečí přišel a ohromil. Autoři nevypouštěli do světa žádný zbytečný hype, a i díky tomu je výsledek jejich práce příjemným překvapením. Počáteční rozpaky nad tím, jestli bude PC verze stejně dobrá jako ta Xboxová, tak nejsou na místě. Jsem ochotný přehlédnout i absenci multiplayeru. Pro mě je prostě Riddick jednoznačně nejlepší akcí loňského roku. Nejlépe na hru asi sedí rčení kdo neuviděl, neuvěří… Jděte se klouzat Doome a Half-Life!

Grafika: 9/10
Hratelnost: 9/10
Zvuky: 9/10
Hudba: 9/10

Přišel, utekl, ohromil… 

Celkové hodnocení: 9/10