Recenze: The Suffering: Ties That Bind – utrpení pokračuje

Bláhově si myslel, že to útěkem z vězení skončí. Jenže to byl velký omyl, stále je tu spousta nezodpovědných otázek a monster na odstřel. Podařilo se tvůrcům navázat na kvalitní první díl? Přečtěte si recenzi na jednu z nejkrvavějších her všech dob a najdete odpověď.

Typ hry: Akční
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 800 MHz, 128 MB RAM, 64 MB 3D grafická karta, 1 GB na HDD
Testovací konfigurace: Athlon 64 3000+ , 512 MB RAM, GeForce 6600 GT 128 MB
Výrobce: Surreal Software (
http://www.surreal.com/)
Distributor: Midway (
http://www.midway.com)
Homepage: (
http://sufferingtiesthatbind.com/)

Masakr nekončí, masakr trvá

Krev je zajímavá substance. Je lepkavá a červená a v žilách vám jí koluje pěkných pár litrů. Z těla může jen tak pomaličku prýštit, či stříkat jako takový obskurní červený gejzír. Má lehce železitou chuť, osobitou vůni, pro někoho možná zápach, a v The Suffering: Ties That Bind je jí hodně. Zatraceně hodně. Snad pomalu každou druhou stěnu zdobí pitoreskní freska z této drahocenné kapaliny, stříká z ustřelených pahýlů nepřátelských vojáků, či se jen tak poeticky na moment vznáší ve vzduchu jako temně rudý aerosol z rozmašírovaných pekelných stvůr a mimo jiné i hlavní hrdina je jí většinu hry pokryt od hlavy až k patě. A to není žádná metafora.

  

Krev, spousta krve * A tady už jsme na samém začátku * Děsivý monolog na telefonu

The Suffering vás zavedl do věznice na Carnatově ostrově, kde jste coby chlápek jménem Torque čekali na trest smrti. Ovšem místo něj přišla vlna děsivých stvůr, snad vyvržených ze samých hlubin pekla, které začaly pěkně z gruntu masakrovat vše živé v okolí. Jenom Torque úspěšně vzdoroval. Aby taky ne, když jste ho ovládali vy. Postupem času jste odhalili děsivou minulost vězeňského ostrova, dozvěděli jste se něco o svoji vlastní minulosti, ale hlavně se vám podařilo přežít a zdrhnout.

V The Suffering: Ties That Bind se hned na začátku podíváte zpátky do vězení. Přesněji pět let do minulosti, do doby, kdy se Torque poprvé změnil ve své zvířecké já. Ovšem po tomto prequelu, která slouží i jako tutoriál, se vrátíte do současnosti. Hlavní hrdina prchá z vězeňského ostrova na motorovém člunu pobřežní stráže a míří do Baltimoru, domů. Po chvíli vás však ozbrojený vrtulník nutí zastavit a vy končíte v rukách vojáků, které ale po chvíli vystřídá sličná blondýna, jenž má o vás očividný zájem. Bohužel místo na romantiku to vypadá tak leda na kulku do čela.

  

Doufám, že ještě budou lístky * Vypadá to jako oáza klidu,  ale to se změní * Tajemné vize minulosti

V okovech nezůstanete dlouho, protože zrůdy z Carantova ostrova si našly cestu i do města a vás znovu čeká dlouhá pouť lemovaná mrtvolami nepřátel a zkrápěná krvavým deštěm. Vaším primárním úkolem není tentokrát utéct, ale najít pravdu. O tajemné Korporaci, o vaší ženě, synech, tajemném týpkovi Blackmorovi, který se zdá být tím hlavním zřídlem zla… Otázek je i tentokrát dost. A jejich odhalování je zábavné, protože příběh se, stejně jako minule, vyvedl. Celou dobu sledujete několik dějových linek. Co chvíli uvidíte podivný záběr z minulosti, otravovat vás ve vašich vizích bude starý známý doktor, podivná existence jménem The Creeper, jemuž lezou zpod baloňáku torza ženských těl s obrovskými noži v ústech, či vaše mrtvá žena.

Další špatný den pro Baltimore

Atmosféra svojí hustotou může vesele soutěžit se sraženou krví... Sakra, dost bylo krve, radši bude soutěžit s obligátním sirupem. Stejně jako v minulém díle vás stále pronásledují děsivé vize a obrazy, rozhovory s dávno mrtvými lidmi, či jen s výplody vaší mysli. Autoři to do vás cpou jak se dá, což je ovšem místy až na škodu. Hlavně ze začátku střídá jedna vize druhou s razancí rotačního kulometu, až nakonec nebudete vědět, co se vlastně děje; co je skutečnost, kde jste a proč. Možná to byl tvůrčí záměr, ale mě spíše frustroval. Naštěstí postupem času opět začne převládat akční složka, kdy frenetickou vyvražďovačku lehce porcují vizuální psychické útoky na vaše mentální zdraví. A přesně v této fázi skrývá Ties That Bind největší hratelnost. Ta se však ke konci utápí možná až v přílišné, ovšem stále zábavné akci.

  

Asi se někomu spustila krev z nosu * Deníky ukrývají spoustu informací * Co by to bylo za hru bez kanálů, že?

A ta je stejně přímočará, jako v minulém díle, ovšem tentokrát autoři přilili dvě cisterny krve (toho slova na k se dneska ještě párkrát dočkáte) a přisypali náklaďák vnitřností. Celek okořenili tak květnatou mluvou, že slyšet to vaše prudérní babička, tak ji odnášejí v mrákotách. Ještě že je hra v angličtině. Na rozdíl od jenom násilného a provokativního Manhuntu nabízí The Suffering i velmi děsivou atmosféru, čímž nesmírnou brutalitu vlastně vyvažuje do přijatelného celku.

Atmosféra opět hraje prim. Třeba jen samotné prostředí, to se výletem na duhový ostrov rozhodně nedá nazvat. Celou hru dominují temné barvy. Už samotný začátek v šedivém a uniformním vězení navodí správnou depresivní atmosféru a ta vás neopustí až do konce hry. Baltimoru vládnou tma a mlha, později se dokonce rozprší. Pohybujete se zapadlými uličkami plnými odpadků a špíny, zdi hyzdí graffiti, pokud už ne rovnou díra od výbuchu. Scénu osvětlují pouze poblikávající pouliční lampy či hořící ohně ze zdemolovaných aut a domů.

  

Proměněný Torque v akci * Stárý známý z prvního dílu * Klepáním se nezdržujte

Zničené a opuštěné domy střídají kanály a další podzemní prostory, následně továrny a doky, abyste se opět podívali do vězení. Během vašeho putování za pravdou potkáte spoustu lidí, po vzoru prvního dílu setkání s některými ovlivňuje konec hry. Například v jednom opuštěném bytě narazíte na feťáka. Zastřelíte ho, necháte, ať umře sám, či mu pomůžete proti stvůrám? Rozhodnutí je na vás, ovšem počítejte s tím, že vaše činy vám na konci hry budou spočítány.

Pořád stejné zrůdy

Bohužel pomáhání lidem má jednu chybu, umělá inteligence nestojí za nic. Postavy občas zůstanou stát na místě, dost často nedokáží najít cestu a zmateně pobíhají okolo a naráží do zdí. Což mělo pro mě párkrát fatální následky, kdy postava zatuhla na místě a nechtěla mi otevřít dveře, takže jsem musel situaci vyřešit načtením dřívější pozice. Naštěstí se to stává jen velmi zřídka, ale i tak jsem vždy trnul, jestli ten šašek přestane narážet do dveří a konečně projde za mnou. AI monster také nestojí za řeč, ale u nich se to dá ospravedlnit. Co byste taky mohli čekat jiného od zrůdy s baterkou místo obličeje a dvěma kulomety v břiše?

  

Už sem říkal, že je v téhle hře něco krve? * Že by se pořezal při holení? * Bez hlavy a pořád chodí, odolná zrůda

Většina monster byla převzatá z prvního dílu, což je škoda. Jejich vzezření v něm bylo určováno trestem smrti, kterým zemřeli. Takže zatímco prvním díle zrůdička se zabodanými jehlami v zádech vznikla díky trestu smrtící injekcí, zde je to samé monstrum trapně vysvětlováno závislostí na drogách. Slabota, příště trochu víc fantazie, pánové! Ovšem neříkám, že nebylo fajn potkat „staré známé“. Cestu vám v největší míře kříží staří dobří Slayerové, monstra s dlouhými čepelemi místo končetin. Jejich příchod oznamovaný kovovým klapáním po podlaze dokázal navodit mrazení v zádech i tentokrát.

Ale narazíte i na další známá monstra. Hořící humanoidy s dvěma hlavami metající firebally, obří pavoukovité zrůdy s arzenálem zbraní vrostlým do těla, obry s kulometnými věžemi na zádech, stvůry pohybující se jako krtek podzemí, které se bleskově připlazí k vám a zaútočí na vás řetězy s háky na konci a další veselé děsivá stvoření neváhají a vrhají se na vás. Aby však nakonec zůstali jako rozstřílené kusy těl na zemi. V pozdější fázi budete čelit i lidským vojákům. Ti už jsou mazanější něž zrůdy a občas vám dají pořádně zabrat. Třeba když si s sebou nesou neprůstřelný štít. Ovšem i z těch lze udělat pomocí zbraní po chvilce krvavé pyré. Narazíte však na protivníky, které zastřelit nelze a v tu chvíli přichází na řadu Torqueovo zvířecí já.

Torque a jeho zbraně

No, zvířecí já je jenom moje kódové označení, protože proměněný Torque víc než zvíře připomíná spíše monstrum podobné Hulkovi či Frankensteinově obludě. Stejně jako v prvním díle se zabíjením protivníků nabíjí ukazatel, po jehož naplnění se hlavní hrdina mění v zabijáckou bestii. V její kůži vydržíte asi 10 sekund než se ukazatel vyčerpá, ale dalším zabíjením protivníků se mírně nabíjí a prodlužuje dobu přeměny. Vzhled bestie se mění dle vašich morálních rozhodnutí ve hře. Na blízko proti ní nemá nikdo sebemenší naději, ovšem pokud má protivník střelnou zbraň, je to už horší. Naštěstí střelnými zbraněmi disponuje i Torqueovo lidské já.

  

Prostředí občas barvami překvapí * Tohle je krajně nechutné* Řetězy lezoucí ze zad, super!

Zbraní najdete během hry spoustu, ale u sebe můžete mít najednou pouze dvě plus zásobu granátů. Paleta zbraní je bohatá: od coltů a revolverů, přes samopaly, brokovnice a upilované brokovnice, po těžké kulomety, granátomety a raketomet. Použít můžete i oslepovací granáty, normální granáty a Molotovovy koktejly, či zbraň na blízko v podobě hasičské sekery nebo trubky. Na lehkou obtížnost je munice ještě poměrně dost, ovšem na vyšší začíná dost přituhovat. Navíc většina pistolí a samopalů má malou účinnost, takže vysypete do stvůry zásobník a ona stejně nejde k zemi.

Pokud vás první díl minul, určitě vás zmátli okolo rozeseté obrázky. Na některých je vidět akce jako klasická FPS, na jiných to vypadá na 3rd person pohled. Pravda je taková, že si můžete vybrat a to kdykoliv, hru jde v pohodě dohrát v obou pohledech, přičemž každý má svoje výhody. Při 3rd person pohledu máte větší přehled o okolí, při 1st person vám nedělá problémy kamera při pohybu u stěny. Ovládání se podařilo, i když je hra původně z konzolí, kombinace myš plus klávesnice tentokrát funguje lépe, než joypad. Akce tak neztrácí na spádu a je vysloveně radost masakrovat protivníky.

Slumy jako živé

Bohužel zůstala zachována totální linearita z prvního dílu. Tím myslím linearitu v postupu misích. Zabloudit se nedá, vždy máte jenom jednu cestu a ta je jasná. Sem tam musíte někam vyskočit, občas do něčeho střelit či otočit kohoutem. Nejtěžší puzzle zde představuje pustit plyn, odejít z místnosti a zavřít a následně v místnosti, nyní naplněné plynem, rozsvítit světlo. Bum. Jinak už jen střílíte a masakrujete. Na lehkou obtížnost vám potrvá hru dohrát zhruba pět až šest hodin, na vyšší se herní doba vyškrábe výš, ovšem deset hodin nepřekročí. Stále ale můžete rozehrát The Suffering: Ties That Bind znovu a odhalit další z několika možných ukončení.

  

The Creeper je magor * Hodní pejsánkové * Závěrečný boj, bude masakr

Po grafické stránce se jedná o solidní a poctivou práci, sice vám oči na zem nevypadnou, ale je na co koukat. Prostředí je detailní, což v ulicích vyvažuje hodně omezený dohled. To víte, mlha a tma dělají na zlehčení náročnosti své a jako prostředí do hororu fungují skvěle. Všechny postavy jsou vymodelovány velmi detailně, na druhou stranu modely zbraní ve FPS pohledu vypadají tak nějak mdle. Už jsem říkal, že je ve hře hodně krve? No jo, a vypadá výborně, krvavé fleky na zdi jsou opravdu realistické a i efekt zakrvácení hlavní postavy stojí za to. Jen po chvilce poněkud nelogicky zmizí. Prostředí není příliš interaktivní, rozbít jdou nějaké bedny a některá prkna, vybuchující sudy, hasičské přístroje a to je tak skoro všechno. Za zmínku stojí i plynulost hry na ne tak našlapaných strojích.

Zvuková stránka je precizní jako minule a navozuje děsivou atmosféru naprosto bravurně. Narazíte tu na všechno: děsivé výkřiky, duté rány, šílené mumlání, pláč dítěte, zoufalé volání o pomoc, šílený smích, vrzání dveří…prostě vše, co vás vyděsí natolik, že se ještě tři dny po dohrání budete bát jít sami v noci na záchod. Dabing se velmi povedl, Blackmora mluví Michael Clarke Duncan, kterého můžete znát co by černošského vězně z filmu Zelená Míle či nověji z filmů The Island nebo Sin City (tam hrál Malmuta).

Vyděsí a znechutí

The Suffering: Ties That Bind se až příliš podobají svému předchůdci. Původní koncept tvůrci moc nerozšířili, navíc zůstaly zachovány neduhy z prvního dílu. Na druhou stranu se podařilo zachovat vysokou hratelnost, příběh též stojí za to a děsivá atmosféra by se dala krájet a prodávat (půl kila děsu, mám to tak nechat? :)). Pokud se vám líbil první díl, určitě si užijete i ten druhý. Jenže v něm nenajdete nic, z čeho by jste se takříkajíc posadili na zadek (kromě spousty krve). Jedná se o poctivě a solidně odvedenou práci a to je tak vše, co se dá o hře říct.

Světlé stránky hry
  • Atmosféra
  • Solidní grafika
  • Výborný dabing
  • Hratelnost
  • Několik konců
Temné stránky hry
  • Linearita
  • Krátké
  • Moc podobné prvnímu dílu
  • Docela obtížné

Na závěr malá poznámka, hra má umožňovat nahrání pozice z prvního dílu, což by mělo dění upřesnit podle toho, jaký konec jste dohráli v The Suffering. Bohužel jsem tuto vymoženost nemohl vyzkoušet, protože první díl jsem hrál pouze na PS2. Pokud jste to vyzkoušeli, dejte vědět, co se změnilo.

Grafika: 8/10
Zvuk: 9/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 8/10

Děsivá a krvavá akce, která přímo navazuje na první díl. Mix survival horroru a akce, kde postupem času převládá akční složka. Zaujme a nepustí, dokud ji nedohrajete, ovšem materiál na herní klasiku prachbídný.

Celkové hodnocení: 7,5/10

Diskuze (6) Další článek: Další smrt v Číně, Blizzard žalován

Témata článku: , , , , , , , , , , ,