Recenze: Vampire Rain – upíři na tahu

Zapomeňte na Bladea, zapomeňte na Van Helsinga! Nový postrach upírů se jmenuje John Lloyd. Bohužel se jej budou bát pouze ti krvelační tvorové, kteří doma mezi upíjením z tepny krásných panen hrají na konzolích Xbox 360 a PS3 a omylem vloží do mechaniky Vampire Rain.
Objednejte si na shop.doupe.cz
Vampire Rain
  • Xbox 360: 1799 Kč
  • Platforma: Xbox 360, PS3
    Žánr: stealth-akce
    Multiplayer: ano
    Výrobce: Artoon (
    http://www.artoon.co.jp/)
    Vydavatel: Microsoft (
    http://www.microsoft.com/)
    Distributor v ČR: Microsoft (
    http://www.microsoft.cz/)
    Homepage:
    http://www.microsoft.com/xbox/vampirerain/

    Her s upíří tématikou je poskrovnu a těch kvalitních ještě méně. Není se čemu divit, že titul vzniklý pod rukama šikovných tvůrců ze země vycházejícího slunce na sebe připoutal tolik zvědavých párů očí. Vampire Rain měl být kvalitní stealth-akcí, která klade důraz na příběhovou linii, hutnou atmosféru a samozřejmě brilantní hratelnost. Povedlo se mu to? Prostá otázka, na níž žel neexistuje prostá odpověď. Dnes recenzovaný titul není hrou veskrze špatnou, avšak do dokonalosti mu chybí setsakra kilometrů. A to i přesto, že se mu některé předsevzaté body podařilo vyplnit na jedničku. Ale nepředbíhejme a rozeberme si Vampire Rain postupně.

    „Krevní banka? Ta je támhle na rohu!“

    Hra před vás rozprostře rozsáhlou mapu virtuálního Los Angeles, které se stalo domovem i pracovištěm desítek chudokrevných násosků, jež nad ním pomalu začínají přebírat kontrolu. Situace je každým dnem (nebo spíše nocí) horší a horší, a tak se do záležitosti vkládá podivná organizace AIB (American Information Bureau), která má za úkol vyhladit noční příživníky a nastolit ve městě znovu pořádek. Zdánlivě jednoduchý úkol se však nedaří splnit, takže ke slovu přicházíte vy, hráči. Do vašich rukou bude svěřena postava Johna Lloyda, elitního vojáka a pravděpodobně jediného žijícího člověka, jenž přežil střet s upíry (ve hře přezdívanými všeobjímajícím názvem Nightwalkers).

      

    Za podpory perfektně vycvičeného týmu, který čítá dva další vojáky (Hank Harrison, Duane Hanson) a jednu sexy vojandu (Claire Kelly) se vydáváte do nočních ulic rušného velkoměsta, abyste dělali to, za co jste tak mizerně placení. Ve vašem nelehkém a mnohdy krvavém poslání vám krom parťáků a rozličných zbraní bude nápomocen i déšť, který, jak se na začátku dozvíte, otupuje smysly upírů, a dává alespoň mizivou šanci na jejich eliminaci.

    Ti z vás, jež jsou odkojeni Bladem a jemu podobným magorům s drsným výrazem a širokou paletou postříbřených a počesnekovaných udělátek, které z vašich nepřátel udělají kvalitní hnojivo, budou zklamáni. Ne že by byl Vampire Rain ochuzen o slušivý arsenál moderních zbraní, avšak jejich vysoká kadence je tvrdě vykoupena mizerným účinkem. Kupříkladu se základní pistolkou, s níž budete donuceni projít několikero úvodních misí, své soky maximálně polechtáte, načež se stanete příjemným zpestřením již tak bohatého jídelníčku. Věřte mi, až vám podesáté prokousnou krční tepnu, zjistíte, že tudy cesta nevede.

    Autoři se totiž rozhodli klást mnohem větší důraz na stealth prvky, díky čemuž titul aspiruje na prvenství v kategorii hororových mutací her typu Splinter Cell. Místo frontální akce budete nuceni hledat alternativní cesty přes střechy domů a potemnělé garáže, které vás s trochou štěstí zavedou až ke kýženému cíli. Přestože to minimálně zní zajímavě, již zde se objevuje první vráska na doposud dokonalé tváři. Prostor, v němž se můžete v té či oné misi pohybovat je striktně vymezen ošklivou červenou čárou, jež hyzdí už minimapu. Strašidelný klon GTA se tedy nekoná, a to i navzdory k původním vynikajícím předpokladům.

      

    Vývojáři vybavili Vampire Rain jednoduchým systémem ovládání, který po volnosti pohybu přímo volá. Díky němu už nemusíte složitě kombinovat nejrůznější tlačítka na gamepadu jen proto, abyste se dostali přes převrácenou popelnici. Pokud to bude v jejích silách, hra samotná zařídí potřebnou interakci, jakmile se přiblížíte k dané překážce. Půjdete-li přímo proti žebříku, Lloyd po něm sám začne šplhat. Dostanete-li se na okraj střechy, Lloyd přes něj sám skočí a začne ručkovat. A pokud by to nestačilo, k pokračování vám povětšinou postačí stisk jediného tlačítka, které dokoná zbytek (slanění, otevření dveří, puštění okapu atd.).

    Ačkoliv se výtky o kapitolu výše mohou ve světle nových faktů jevit jako prkotiny, je nutno zdůraznit, že zdaleka nejsou posledními. Doposud velmi příjemný systém ovládání je totiž brutálně zmasakrován vskutku odpudivou kamerou, na niž nadávají všichni PC hráči při snaze dohrát konzolový titul. Je smutné, že se tento neduh konverzí projevil již v „základním balení“. Ti z vás, kteří se pro hru stejně rozhodnou, se už nyní mohou těšit na desítky minut strávených klením a tupým zíráním na zkrvavenou obrazovku a velká černá písmena GAME OVER.

    Ochutnejte zahraniční krev

    Kamerou zdecimovaný singleplayer by mohla zachránit jen hra více hráčů, jež bývá u takto ambiciózních počinů samozřejmostí. Mysleli na něj i lidé z Artoon, kteří pro případné fanoušky připravili rovnou kvarteto multiplayerových módů (Deathmatch, Destroy, Capture the Flame a Death or Nightwalker). Ještě se sluší podotknout, že faktor, na který mnozí dozajista mysleli již při přečtení názvu hry, nabývá reálných obrysů teprve skrze online hru – dovolí vám stát se na několik okamžiků dítětem noci. Bohužel očekávání unikátních schopností upírů vede pouze k hořkému zklamání. Rozdíly mezi příslušníky speciálních jednotek a vampýry byly notně potlačeny v rámci „zatraktivnění“ multiplayeru a ulehčení jeho průběhu.

    I když se hra více hráčů zpočátku může jevit jako příjemné zpestření, o jejích budoucích úspěších nejsem nijak přesvědčen. Čtyři módy a ne zrovna ohromující počet map ze slibně vypadajícího úseku titulu dělají jen chvilkovou záležitost, jež brzy omrzí.

    Světlé stránky hry
    • Atmosféra
    • Vizuální zpracování
    • Příjemné ovládání
    Temné stránky hry
    • Příšerná kamera
    • Nevýrazný soundtrack
    • Mizerná AI
    • Osekané pole působnosti

    Se Sluncem v zádech vstříc novým dobrodružstvím

    Co dodat nakonec? Vampire Rain krom neoriginálního, leč zábavného příběhu disponuje také příjemným grafickým zpracováním. Postavy v jeho podání sice připomínají panenky Barbie a jejich neúnavné společníky Keny, avšak rovněž mají jakési osobité kouzlo, které mě zaujalo již na samotném počátku. Bohužel vizuální zpracování je posledním bodem, který jsem si dovolil pochválit. Soundtrack je totiž fádní a nevýrazný, ozvučení jakž takž průměrné a umělá inteligence mizerná. Chápu sice, že v dnes recenzovaném díle bojujeme proti upírům, ale co je moc, to je moc. Lze překousnout, že si mě nevšimnou, když jdu lehce vzdálen, avšak přímo ve směru, kterým se dívají, ale to, že mě hned na to jiný Nightwalker zpozoruje, ačkoliv nás dělí dvacet metrů široká a padesát metrů vysoká budova, to je již příliš i na otrlého upírobijce.

              Grafika: 7/10
              Hudba: 4/10
              Zvuky: 5/10
              Hratelnost: 6/10

    Další snaha o vytvoření kvalitního díla s upíří tématikou selhala. Sice se nedá říct, že na celé čáře, nicméně být vývojářem, do vitríny bych si tento počin nedal. Jste-li fanouškem her s upíry v hlavní roli, Vampire Rain vás potěší. Vy ostatní, kteří si jen sem tam rádi usrknete trochy té cizí krve, raději sáhněte po staré dobré maškarádě z Vampire: The Masquerade - Bloodlines.

              Celkové hodnocení: 5,5/10

    Diskuze (4) Další článek: Galerie: Precursors

    Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,