Recenze: Virtua Tennis 3 – virtuální jako skutečný

Připadne mi hloupé srovnávat virtuální sporty se skutečnými. Mnohdy totiž hry jsou velmi realistické, nicméně ani zdaleka neposkytují takovou porci zábavy jako jejich opravdové předlohy. Virtua Tennis 3 však srovnání bez problémů snese. Možná není z nejrealističtějších, ale zábavy má v sobě dost.

Platforma: PC
Žánr: sportovní
Multiplayer: ano
Výrobce: SEGA
Vydavatel: SEGA
Distributor v ČR: CD Projekt
Cena: 999 Kč
Homepage:
www.sega.com/gamesite/virtuatennis3/

U všech tenisových titulů jsem se doposud setkával se zásadním problémem: ačkoliv bylo po stránce obsahu i vizuální prezentace vše v pořádku, ovládání nestálo ani za starou belu. Virtua Tennis 3 mi moc nadějí v lepší zítřky nepřidal; fakt, že PC verze vychází prakticky zaráz s konzolovou, dával tušit cosi o nedostatku času pro optimalizaci. Výsledek však překvapil. A nejen co se ovládání týče.

   

První minuty s hrou se rovnají jednomu velkému šoku. To prosím myslím pozitivně – doteď nemohu uvěřit tomu, že není problém se vypořádat s ovládáním během úvodního zápasu. Konečně jsme tak dostali „vezmi a hraj“ tenisový titul, který nevyžaduje studování nudných manuálů a absolvování zdlouhavých tutoriálů.

Vystačíte si se třemi tlačítky pro údery (klasický, top spin, lob) a kurzorovými šipkami. Příjemné je, že si můžete ovládání přizpůsobit dle libosti – všechny údery můžete nastavit tak, abyste hraní měli maximálně pohodlné. Tento systém má však jednou zásadní chybu: když si klávesy sami nadefinujete, hra si je při dalším spuštění už nepamatuje. Pokaždé tak musíte údery nastavovat znovu. Řešení snad již brzy nabídne patch. Existuje samozřejmě ještě jedna možnost – gamepad. Ovládání na něm je tradičně výborné a ještě intuitivnější než na klávesnici. 

Série Virtua Tennis byla vždy ryze arkádová a stejně je tomu i v případě třetího dílu. Ten se může pochlubit podobnou chytlavostí, jakou se pyšnili i jeho dva předchůdci – stačí jeden pohled, jeden dotek a kouzlu hry propadne každý. Možnosti jsou oproti o simulaci se snažícím titulům omezenější; hráči totiž méně chybují a ke všem míčkům doběhnou vždy včas, takže jsou výměny většinou dlouhé a většinou se toho v nich nedá moc vymyslet. Na druhou stranu musíte myslet nato, že u jiných sportů je to podobné, ne-li horší. Tady totiž musíte kromě plácání raketou také dbát na to, kam míček umístit – samozřejmě platí, že čím dále od soupeře, tím lépe.

  

Nabídka módů je vesměs tradiční (exhibice, turnaje… klasické rychlovky na několik desítek minut), novinkou je ovšem přítomnost plnohodnotného režimu kariéry. Nečekejte žádné psí kusy ve stylu Top Spinu, kde jste mohli v rámci kariéry dělat prakticky cokoliv. Zde jsou možnosti velmi omezené – kupodivu to ale zase až tak nevadí, i tak je dlouhotrvající hratelnost zaručena.

První kroky v kariéře směřují k tvorbě hráče. Ovlivnit můžete vše důležité, především co se vzhledu týče. Sžití s hráčem je důležité, takže se vyplatí věnovat úpravám obličeje a těla vašeho budoucího svěřence nějaký ten čas – uvidíte, že se vám to vyplatí. Po vytvoření hráče jste vrženi přímo do víru dění v tenisové branži. Dostanete pěknou mapku, pár peněz a dobrodružná cesta „Z třístého místa žebříčku na místo první“ může začít.

Po čas celé kariéry budete muset myslet také na trénink. Každý z hráčů má několik unikátních schopností; rozvíjet je můžete právě pouze prostřednictvím tréninků. Jak to celé probíhá můžete vypozorovat i z okolních obrázků – střídají se minihry. Co už ale ze screenů nevyčtete je fakt, že jsou zábavné. Sice znám i lepší způsoby, jak zabíjet čas, nicméně účel byl splněn – trénink je příjemným zpestřením kariéry. Aspoň se jen neženete z turnaje na turnaj a občas si užijete i jiný druh zábavy. Navíc vás trénink na rozdíl od kariéry celkově staví před jasné cíle (také příjemná změna): musíte dosáhnout něčeho určitého (třeba se pětkrát za sebou trefit do jednoho místa), abyste se dočkali konkrétní odměny. Vylepšení hráčových schopností probíhá automaticky, pozorovatelné změny jsou však patrné až s větším odstupem. A někdy dokonce nejsou patrny vůbec – což je dáno vzájemnou podobností všech hráčů.

   

Co mi na režimu kariéry vadí, je nedostatek motivace. Stále se sice mění povrchy, světadíly a obtížnost stoupá, nicméně chybí další hnací motor. Stačilo by přitom docela málo – třeba kdybyste se museli úvodními pasážemi hry prodrat, aniž byste narazili na některou z hvězd. Aktuální situace je tak nejen velmi divná, ale především také zbytečná – ve snaze co nejvíce uplatnit draze zakoupenou licenci (obsahuje všechna esa současného ženského i mužského tenisu, dokonce i krásnou mladou Češku Vaidišovou) se setkáváte s první desítkou hráčů i na turnajích v nejzapadlejších koutech světa. Celkově je i přes všechny výtky kariéra vítanou novinkou, která hratelnost ještě o nějakou tu hodinu prodlužuje.

Virtua Tennis 3 vychází současně i pro next-gen konzole. Nepochybně na nich bude kvalita vizuálního zpracování lepší, PC verze ovšem vypadá také náramně dobře. Vše je detailní, jak má být, hráči jsou věrni svým skutečným předlohám a při pohledu na diváky v hledišti se nezjevíte. Se zvukovou stránkou je to bohužel horší. Zvuky jako takové jsou v pořádku, ovšem za hudbu je zde označována pouhá jedna melodie hrající v menu. To by v zásadě nevadilo, protože v menu se člověk zas tak často nepohybuje – bohužel i ona jedna melodie nestojí za nic. Na zábavnosti to hře ale neubírá a koneckonců se dá hudba úplně vypnout.

Světlé stránky
  • chytlavá arkádová hratelnost
  • intuitivní ovládání
  • možnost nastavit si klávesy podle libosti
  • pěkná grafika
  • licence všech lepších hráčů současnosti
Temné stránky
  • neukládá se nastavení kláves
  • režim kariéry mohl být propracovanější
  • multiplayer pouze na jednom PC

Virtua Tennis v nejnovější verzi mi připomíná sérii FIFA a její postavení v rámci fotbalových her. Všude se tvrdí, že je Pro Evolution Soccer lepší a FIFA hraje pouze „na efekt“. Ano, je to skutečně tak – PES ani zdaleka nenabízí tak kvalitní vizuální zážitek a soustředí se „pouze“ na hratelnost. Obdobně bych to viděl i při srovnávání Virtua Tennisu s konkurentem jménem Top Spin. Realistické zpracování, propracovaný režim kariéry, desítky variant různých úderů, ke konci ďábelská obtížnost… všechno tyto pojmy jsou pro VT3 cizí. I tak ale má své kouzlo a podobně jako FIFA si najde milióny příznivců. Z prostého důvodu – dokáže zabavit a soustředí se přesně na to, co by mohlo chybět hráčům, kterým se nezamlouval Top Spin. Volba je jen a jen na vás. Já se přikláním na stranu arkádové zábavy!

Grafika: 9/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 5/10
Hratelnost: 9/10

Arkáda? Virtua Tennis 3. Simulace? Top Spin 2. Karty jsou rozdány jasně - a bohužel nemohu vědět, která z nabízených cest je pro vás vhodnější (=zábavnější). To už se musíte rozhodnout sami.

Celkové hodnocení: 8,7/10

Diskuze (5) Další článek: Brněnští Hammerware připravují PC hru Aquadelic

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , ,