Recenze: World of Warcraft: The Burning Crusade – druhá část, high level obsah

Platforma: PC
Žánr: MMORPG
Výrobce: Blizzard Entertainment (http://www.blizzard.com/)
Vydavatel: Blizzard Entertainment (http://www.blizzard.com/)
Distributor v ČR: CD Projekt (http://www.cdprojekt.cz/), Cenega (http://www.cenega.cz/)
Homepage: http://www.worldofwarcraft.com/burningcrusade/
Datum vydání: 16. leden 2007
První dojmy: http://www.doupe.cz/h/PChry/AR.asp?ARI=115754

Každá doba potřebuje nějaký fenomén. V pravěku jím byli mamuti, v temném středověku se lidé mohli utlouct po upalování čarodějnic, před pár lety po upalování těch, kteří nevěděli, co je to Pokémon, a dnes? Dnes je středobodem moderního, mladistvého života Warcraft. Ačkoliv warcraftizace společnosti probíhá již od roku 1995, až jeho online mutace World of Warcraft dovolila problematice nabobtnat do takových rozměrů, aby se z fenoménu stal regulérní vesmír s vlastní historií a ono universum dokázalo pohltit všechny vrstvy hráčstva. Kolega Petr Kolář vám před týdnem přiblížil, co nového nabízí nová expanze WoW začínajícím a příležitostným hráčům na nižších úrovních. Nyní si představíme tzv. high level content, tedy zběsilou honbu za nejvyšší sedmdesátou úrovní a za její hranice, což tvoří tu hlavní náplň datadisku.

  
Z ptačí perspektivy * Zachraňování Thralla. Honem, možná stihneme i čerstvé croissanty! * Tak z tohoto pána se stane něco nepěkného. A nebude to zubař

The Burning Crusade zažila ze strany výrobců mnohaměsíční odkládání. Až dnes je patrný jeho důvod. Nový světadíl Outland určený pro hráče nad úrovní 58 je totiž komplexním a zcela samostatným kontinentem se vším všudy. Rozdílností svých šesti tématicky laděných zón o řád překonává původní Azeroth, a to se netýká pouze grafiky. Úvodní poloostrov Hellfire vře válkou, kdy se z jedné strany na alianční pevnost tlačí nával démonů vyhřeznuvších z prostorových bran a z týlu zase dotírají zmutovaní orkové. Sousední les Terokkar se zase utápí v letargii po explozi obrovské draenejské citadely Auchindoun – stromy jsou sežehnuty a vyvráceny ve směru výbuchu, kolem ústředních kobek se procházejí nebezpeční duchové a pouze záludní kultisté mají něco za lubem a provádějí tajné rituály. Terokkar je zářným důkazem, že při navrhování prostředí designéři nekoukali jedním okem po sekretářkách, ale odvedli profesionální práci. Nejde pouze o nakupení staré architektury známé z původní hry, nýbrž o zcela nové prvky – noční slídění okolo záhadně vymřelého stanoviště druidů Cenarion Thicket za doprovodu jemné varhanní hudby se velmi snadno vrývá do paměti, stejně jako nové hlavní město Outlandu Shattrath.

  
Kam se hrabe Černobyl * Star Wars infiltrovaly i WoW * Interiéry jako z Barbara Conana

Shattrath je obecně osvěžujícím prvkem, ačkoliv i ono má své nedostatky (vedle zoufalé nepřehlednosti zejména absenci aukční síně). Jedná se o neutrální metropoli, takže se běžně stává místem mírového setkání Hordy s Aliancí. Azeroth dříve tyto frakce ostře odděloval, nicméně nyní již svět není tak černobílý. Další novinkou je zahrnutí znepřátelených městských frakcí Aldor a Scryer. Hráč je nucen si mezi nimi ve stylu velkých RPG vybrat a od jeho volby se pak odvíjí další cesta hrou. Tedy tak to zřejmě mělo původně být, v praxi se strany liší pouze odměnami za reputaci a tím, že na nás příslušníci cizí frakce začnou útočit, kdykoliv vstoupíme na jejich území Shattrathu. Ve výsledku titěrný prvek ve srovnání s velikostí hry, ale potěší.

  
Architekty ogrů zřejmě někdo praštil po hlavě. Pokud to neudělali sami *  Murmur, hlavní kápo Shadow Labyrintu * Projít Temným portálem zpět na starý kontinent takřka nemá cenu (kromě závěrečných instancí)

Substancí, na které chtějí autoři vybudovat největší část zábavy pro hráče na vysokých úrovních, jsou instance, které naplňují to, co nám Blizzard sliboval – menší, zábavnější a vyzývavější. Ačkoliv většina z dungeonů sleduje jedno a to samé schéma, tj. postavit do svých zdí dva až čtyři bosse, ke kterým se lineální cestou probojováváme přes tunu odpadních monster, v řadě z nich se dočkáme zajímavých překvapení spojených zejména se souboji s bossy. Obzvláště v pokročilé části hry již nestačí stát na místě a zalévat léčivými kouzly bojovníka, který schytá všechny útoky. Je potřeba ničit pohůnky vyvolávané v průběhu boje, utíkat z dosahu kouzel a obecně mnohem více než dříve spolupracovat se skupinou. Laťka obtížnosti vzrostla, ale je vyvážená, každý dungeon lze s trochou cviku a naučené taktiky pokořit.

  
Chateau de Karazhan, ročník… no, pár století to bude *  Mars? Ne, Netherstorm * Vypadá to tu zvláštně? Jmenuje se to ještě zvláštněji – Arcatraz

Nápadité nejsou pouze potyčky, ale také jejich iniciátoři. Dvě hlavy obra v gladiátorských Shattered Halls se mezi sebou během boje neurvale hádají, zatímco zákeřný sluha kouzelníka Medivha v jeho věži Karazhanu nás typickým, anglicky snobským přízvukem přivítá: „Ah, neočekávaní hosté! Musíme je připravit…“ načež s celou partou dobrodruhů vymete podlahu honosného banketního sálu. A co teprve trio strašáka, plecháče a zbabělého lva, mezi kterými hbitě pobíhá nasupená Dorotka! Těžko říci, zda si ji autor Čaroděje ze země Oz, L. Frank Baum, představoval jako automat na frostbolty, u kterého si navíc nelze vybudovat aggro, každopádně bezaggernatá slečna tvoří jeden z vrcholů návrhářské nápaditosti. Jen se musí hráč nad takovou náplní trochu zamyslet a nejen tupě odmáčknout autoattack a tupě sledovat ubývající životy. Karazhan je obecně velkolepé dílo. Pokud se deseti hráčům podaří získat přístup zvící získání klíče v několika předešlých instancích, mohou se procházet v jeho rozlehlých zdech, mezi které by se dle tvůrců vešlo prý až 20 dungeonů Shadowfang Keep.

  
Jen po skleněné podlaze v okovaných botách moc nedupat * Etherealové atří k novým protivníkům * Podaří se drakům zastavit otevření Temného portálu?

Mezi zajímavé instance se řadí také Caverns of Time. Byť nevybočují z tříbossových jednohubek, milovníkům historie Warcraftu umožní osvobodit ze žaláře Durnholdské pevnosti náčelníka Hordy Thralla (velice atmosférický zážitek) nebo pomoci Medivhovi v otevření temného portálu za dob, kdy Blasted Lands ještě pokrývala bažina (velice zabugovaný zážitek). A co až budou všechny kobky pokořeny? Pak nastoupí heroický mód, na kterém si zatím láme zuby většina gild. Stačí plněním úkolů a chozením instancí nasbírat dostatečnou reputaci u té které frakce (reputace zde stoupá o poznání rychleji než v minulosti) a koupit si od ní klíč. Klíč k heroickým instancím potřebuje každý člen party, až pak lze vejít do starého známého dungeonu, kterému ale rapidně vzroste obtížnost, nepřátelé dostanou nové, dosti nepříjemné schopnosti, ale výměnou také epické předměty, jež mohou po boji upustit.

  
Azerothe, třes se! * Soustředění před bojem * První boss z mnoha padl

Pokud jsme v minulosti mluvili o devalvaci dřívějších magických předmětů oproti těm novým, které nabízí datadisk, situace nakonec není tak krutá. Jistě, zbraně nebo prsteny jsou v Outlandu řádově lepší již v podobě odměn za herní úkoly, nicméně takové tier 3 sety jsou skvěle použitelné i na 70. úrovni, přičemž autor článku dosud nenašel vhodnou náhradu na healování ani za obstarožní tier 1 róbu z módního salónu Cenarion. Pozoruhodné je, že základna předmětů o stejných parametrech se příjemně rozrostla. Dříve existoval jeden typ sekery, kterou nosili všichni lovci, jeden nejlepší palcát pro paladiny, a tak většina postav na 60. úrovni vypadala jako klonovaná armáda. Nyní si lze vybrat – spatřeny byly například hned tři typy magických kladiv, každé s bonusem +226 na léčivá kouzla a regeneraci many a každé se zcela odlišným vzhledem. Sbohem unifikaci, ať žije odlišnost!

  
Bude mejdan, nachystejte mojito, vodku s martini a tanečnice! * Gnómové nejedí ze stolu, ale na stole * Po slavnostní večeři zabijeme hostitele

A odlišnosti je poplatná i hra s drahokamy, nová profese jewelcrafting. Mnoho lidí se nechalo unést tuningem automobilů, tak proč si nevytunit i svou vlastní zbroj nebo zbraň? Fantasy tuner jen požádá zkušeného klenotníka (pokud jím není sám, ovšem získat dobré plánky na broušení nalezených démantů je poměrně drahá záležitost), jenž mu vyrobí požadovaný klenot, a ten se pak pouze osadí do slotu v připravené zbrani. Je libo dodatečné zranění, zrychlení běhu nebo regeneraci životů? Stačí si vybrat z široké škály démantů. V kontextu s povoláním klenotníka lze zmínit i nové specializace povolání ostatních. Alchymista se může zaměřit na mistrovství v lektvarech, elixírech nebo transmutaci, takže má pak šanci, že mu při míchání lahvičky na konci vypadne ne jeden lektvar, ale jako bonus rovnou dva. Užitečné, motivující, ovšem jedině v pokročilé hře, kdy s pohyby barmana mixujeme po desítkách jednu láhev za druhou.

Pokud lze soudit z narážek hráčů na TeamSpeaku typu „Tak jak se vám Outland líbí?“ „Perfektní, není to vůbec špatné, Blizzard to má sem tam zabugované, ale opravdu myslel na hráče, když to dělal.“ „Heal!!!“ „Sakra, promiň…“ nelze expanzi ohodnotit jinak než kladně. Nezainteresovaný divák neocení nádherně stylizovanou grafiku, která nabrala na detailech, a snad ani bezkonkurenční hudbu (typicky diablovské bubnování v instancích Auchindounu vžene do oka nostalgickou slzu rychlostí splašené rakety). Kdo však měl s WoW již tu čest, high level obsah jej jistě unese.

Grafika: 8/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 10/10
Hratelnost: 9/10

Přesný opak nastavované kaše. The Burning Crusade splnila veškeré sliby i očekávání, které v mnoha ohledech předčila. Příznivci Warcraftu se budou spokojeně tetelit, neboť expanze nabízí přesně to, čím je k sobě úvodní hra přikovala. Ostatní nechť si dají bandáž.

Celkové hodnocení: 9/10