Přidušený dech, oči na stopkách a prst na spoušti. Nic se nemůže stát. Kromě toho, že šlápnete do anomálie a váš život skončí ve zlomku vteřiny.
„Podle našich propočtů se emise spolehlivě nevyskytne ještě nejméně týden, dva dny a sedm hodin.“ Možná jsem cynik, ale když jsem uviděl, jak nebe zrudlo a vše kolem začalo hořet, pomyslel jsem pouze na to, že se někdo trošičku spletl. No, stane se. Jenom kvůli tomu holt všichni umřeme. O to víc mě překvapilo, když jsem se probudil v posteli a skláněl se nade mnou velitel frakce Jasná obloha. Prý jsem výjimečný. Emise mě posilují a zabíjí zároveň.
Což je na jednu stranu klika, na druhou prokletí, protože pokud tyhle výboje energie nepřestanou, umřu. A jediný, kdo je může zastavit, jsem já. Zní to jako odporné klišé, ale co mám dělat, nikdo jiný za mě kejhák nastavovat nebude. Musím přijít na kloub tomu, proč se emise začaly vyskytovat a tenhle kloub zničit.
Na nikoho kromě zbraně není v Zóně spolehnutí
Jasná obloha má teorii, že Zóna je něco jako živý organismus a výboje energie jsou něco jako přirozený imunitní systém. Proč se ale začala bránit až teď? Podle všeho někdo pronikl za Vypalovák mozků, až někam ke středu zóny. Přesněji k černobylské elektrárně.
A já mám toho, kdo to dokázal, následovat a zabít. Pokud se pak vrátím, Zóna už by neměla vyzařovat tyhle výboje. Geniální teorie, zbývá ji jenom uvést v praxi. Což může být kapku složité. Pro začátek po mě lidi z Jasné oblohy chtějí, abych jim pomohl ve válce proti odpadlíkům. Zaplatí mi za to a taky se jim musím odvděčit za záchranu, kdyby mě nedovlekli do té postele, prý bych to taky nemusel přežít. Takže naládovat pistolku a brokovnici, je na čase vyrazit.
Nový začátek
Moje první nesmělé krůčky bažinami se nesly v duchu získávání lepšího vybavení. Přeci jen, pažba vojenského samopalu uklidní více, než držadlo slabé pistolky. Výhodným způsobem k získání nových hraček byl útok na sídlo odpadlíků společně se členy Jasné oblohy.
Tip číslo jedna: Investujte své peníze zejména do vylepšování vybavení – vyplatí se to.
Spolubojovníci totiž dokázali zabavit nepřátele, občas je dokonce i sami pozabíjeli, a na mě zbylo jen několik taktických manévrů a následné paběrkování mrtvol. Odměna bez rizika je prostě to nejlepší, co si takový mrchožrout jako já může přát.
Celé to procházení bažin bylo vůbec zábavné. Za prachy jsem pomáhal dobývat nepřátelské tábory, vybíral jsem skrýše dávno mrtvých chlapů a nosil velitelům potřebné zásobníky a granáty. Byl jsem něco mezi nájemným vrahem a poslíčkem, ale nevadilo mi to.
Artefakty se nacházejí přesně uprostřed anomálie a vede k nim jen nejistá cesta
Přišel jsem si na pořádnou hromadu peněz, kterou jsem ale obratem investoval do vyladění svých milovaných pušek. Připevnit puškohled, zvětšit zásobník, vyměnit pažbu, vyladit úsťové brzdy… Je toho vážně hodně a taky je to pořádně drahé. Ale vyplatí se to.
A&B Strugačtí – Piknik u Cesty Kdybychom porovnali původní knihu a herní adaptace, narazili bychom jen na jednu nesrovnalost – Zóna v originále vznikla jako důsledek návštěvy mimozemšťanů. Jinak je vše tak, jak to známe ze zpracování GSC Game World. Armáda hlídá hranici mezi normálním světem a Pásmem, stalkeři překračují tuto hranici a nosí překupníkům artefakty, a jako třešnička na dortu je tajemný Plnič přání. Narozdíl od herní adaptace se zde ale nevyskytují zmutované potvory, ale koncentrace anomálií je ještě větší. Nejdůležitější zbraní stalkera tak není AK-47, ale opatrnost.
Hlavním hrdinům taky nejde o to nějak nechutně zbohatnout, ale přežít. Rovněž myšlenka celé novely je trošku někde jinde – veskrze je Piknik u Cesty spíše filozofický román a ne akcí nabitá kniha plná adrenalinových cest do Zóny. Četbu tak můžu doporučit spíše zádumčivější části herní obce. |
Na nikoho kromě zbraně není v Zóně spolehnutí. Za bažinami se prý vyskytují Stalkeři, kteří nechají člověka vykrvácet jen proto, aby ušetřili obvaz. Proto je nutné mít dobře seřízenou pušku, aby člověk takového vypočítavého hajzlíka dokázal sejmout a vzít si ten obvaz z jeho chladnoucího těla. Zní to hnusně, ale je to fakt.
Končí doba hájení
V bažinách jsem si ještě osvěžil hledání artefaktů. Jsou to doopravdy vzácné mršky a jejich nález je většinou vykoupený balancováním na hraně života. Téměř vždy se totiž nachází přesně uprostřed anomálie a vede k nim jen jedna, pěkně nejistá, cesta.
Tip číslo dva: Pokud se budete chtít zbavit přebytku jídla, rozhodně ho neprodávejte obyčejným stalkerům. Barmani vám nabídnou mnohem lepší cenu.
Do jedné ruky se tak bere detektor artefaktů, do druhé krabice s maticemi a zkouší se, kudy se dá přejít. Po několika šlápnutích vedle a schytání několika nepěkných dávek radiace se většinou poštěstí a stalker si sebere svůj vlastní artefakt.
Ten pak může uložit do speciální schránky na vestě a využívat jeho předností, anebo ho střelit za nějaké ty rubly překupníkům. Osobně jsem radši volil peníze a lepší ochranu v nově koupené vestě, ale postupem času, kdy jsem se dostával ke stále lepším artefaktům, se jejich prodávání přestalo vyplácet, protože jejich vlastnosti se zkrátka nedaly vynahradit ani sebevětší hromadou peněz. No řekněte, kdo by pohrdnul možností unést o dvacet kilo víc?
- Atmosféra
- Frakce
- Dořešení některých otázek z předchozí hry
- Umělá inteligence
- HW nároky
- Staré lokace někdy působí únavně
- Občas stereotypní vedlejší úkoly
