Recenze: Warhammer Battle March – útočte na zelenou

Platforma: PC
Typ hry: RTS
Výrobce: Black Hole Entertainment
Vydavatel: Namco
Distributor v ČR: Cenega
Minimální konfigurace: procesor 2,4 GHz, 512 MB RAM, 3 GB HDD, 128 MB grafická karta, rozlišení 1024x768
Doporučená konfigurace: procesor 3,2 GHz, 1 GB RAM, 256 MB grafická karta, rozlišení 1280x1024
Homepage: www.markofchaos.com
Datum vydání: 14. listopad 2006 původní hra

Co je to Warhammer? Protože nad Warhammerem trávím docela hodně času, málem bych zapomněl i na ty, jež jím zatím nebyli zasaženi. Sigmar nechť ochraňuje jejich duše a já jim ještě před obětí na oltářích Khaine vysvětlím, o co přicházejí. Roku 1983 se rozhodla společnost Games Workshop vytvořit herní systém taktických bitev s miniaturami zvaný Warhammer Fantasy Battles. Za ta léta, co je hra na světě, si našla miliony fanoušků a příznivců, kteří si cení nejen herní části, ale i zázemí v podobě sběratelských figurek, nebo propracovaného světa. V něm proti sobě neustále válčí různé rasy, Impériem počínaje, přes Orky, Trpaslíky, nemrtvé, Skaveny, až třeba po Temné Elfy. Hráči si rychle zvykli nejen na bitvy, ale i na různé povídky a příběhy, kdy k nejznámějším patří nejspíš série o Gotreku a Felixovi.

Bylo nebylo, jednoho krásného dne asi rok a půl zpátky vyšla strategie na motivy stolní hry Warhammer. Pokud si pod pojmem stolní hra představíte Člověče nezlob se, nahlédněte do tabulky poblíž, která vás seznámí s wargamingem. Ostatní mohou zavzpomínat na marnou snahu autorů převést bitvy ze stolu na počítač, zhacenou hlavně technickými problémy a nedotažeností hry samotné. Nyní přichází datadisk a v něm by mělo dojít k výrazné změně. Jak ale již tušíte, někde vznikla chyba.

Lehká připomínka původní hry snad neuškodí, neboť se nejednalo o zářný titul. Ve dvojici kampaní se prolínaly příběhy čtyř fantasy národů, když jste za dva střídavě hráli. Bohužel se jednalo o postup povětšinou bez možnosti nějaké volby, jediná rozhodnutí tak spočívala ve vedení bitev, sestavování armády a opatrování hrdinů. Na druhou stranu, samotné boje byly dobře zpracované a zachycovaly vhodnou část deskových pravidel na to, aby nalákaly příznivce, ale neodradily ani nové hráče.

  
Orčí šaman je stylový * Zelená, hromada zelené! * Orci proti Orkům

Protože však čtveřice ras byla málo, rozhodli se autoři v datadisku přidat další dva národy a samozřejmě k nim i jednu novou kampaň. Je jasné, že podobná volba by nestačila na samostatnou hru, takže stvořili datadisk, k němuž potřebujete i původní titul. V dnešní době, kdy se již spíše ujmou stand-alone tituly, je to podivný krok, ale bohužel nutný. Čekají vás tak zelené kůže Orků a Goblinů, stejně jako spousta zákeřných hrotů na zbraních a zbrojích temných Elfů.

Pro neznalé světa Warhammer dodám, že zelené kůže nemusejí být pouze zelené, ale převážná část armád se skládá z již zmíněných Orků, kteří jsou rasou geneticky stvořenou k boji. Tedy, abych byl přesný, jistá prastará rasa je stvořila, oni sami se nerozmnožují, ale noví se rodí z výtrusů. Podobně jako houby tak oplývají velkou mírou regenerace a rána, která by člověku byla smrtelná, jim nemusí nic udělat. Na druhou stranu, jejich mozková kapacita je slabší a k taktickým rozkazům se řadí snad jedině „Waaagh!“ Do toho se všude motají menší, chytřejší, ale výrazně slabší a zbabělejší Goblini, jejichž specialitkou je bodnutí do zad (cíl je přitom víceméně libovolný). A aby nebylo jen zeleno, potkáte i squigy, neboli podivné houbovité tvory vyznačující se spoustou zubů, drápů, zubů, špatní nálady, zubů a snad jsem nezapomněl zmínit ani zuby.

  
Naostřete choppy, chlopy! * Přece se nebudu mejt co čtrnáct dní * No to je chaos

Hraní za zelenokožce je přitom kupodivu zábavnější, než se může zdát. Pokud tedy neočekáváte nějaké sofistikované a vyfokusované úkoly (kdo ví, co tato slova znamenají, stejně za zelené kůže hrát nebude). Cílem tažení je samozřejmě přesvědčit co možná nejvíc Orků k tomu, aby se přidali k vašemu Waagh! a vyrazit do středu lidských říší rabovat, plenit a vůbec bojovat za Gorka a Morka. Tomu odpovídají i úkoly jednotlivých misí, kde prostě jdete a zabíjíte vše po cestě. Jednoduché, ale překvapivě zábavné, navíc se přitom musíte i snažit, aby vaše řady rostly, spíše než v bitvách ubývaly a obtížnost od začátku počítá s tím, že za sebou máte celou základní hru.

Pak ale přijde plivnutí do tváře v podobě misí za Druchii. Tento pomalu vymírající národ bojovníků totiž předpokládá, že Orky dovedně zmanipuloval, takže jim pomáhá v jejich snahách o rozpoutání velkého tažení. Z části také proto, aby se utajily plány na ovládnutí všemožných částí světa, které temní Elfové mají, a odlákala se pozornost. To ale znamená, že často budete mít před sebou různé nudné mise, kde třeba s partičkou zabijáků budete otevírat pevnost přívalu Orků, kdy při druhém hraní budete mít objevené všechny fligny a jen zopakujete ověřený postup. Podobně je tomu později, při dobíjení věže elfí konkurence, kdy musíte zabránit unikajícím poslům, ale nevíte to do té doby, než je pozdě. Rozehrát misi znova, projít dlouhou úvodní částí, vychytat čtveřici poslů a pokud se nic nepokazí, můžete doufat, že další bitva bude konečně za Orky.

Paradoxně jsem se přitom na Druchii těšil více, už jen třeba kvůli tomu, že je hraji na stole, nebo kvůli perfektnímu převedení jejich futuristické verze ve Warhammeru 40.000. A není to jen otázka misí v kampani, ale celkově jsou charakterově děsivě ploší a jejich podání jako zvrácených zabijáků odpovídá jen půlce jejich warhammerové historie. Hraní za ně je zkouška micromanagementu s tím, že pokud se vám povede vychytat všechny finty, jste na tom stejně dobře, jako protivník s normální armádou. Proti tomu tvoří druhý extrém v jednotlivých hrách zase Orkové, kteří mají super kampaň, založenou na zabíjení přesily, ale v šarvátkách, nebo boji s jinými hráči, svojí hrubou silou dokáží soupeře dostat téměř bez taktické dovednosti.

Když už jsem u té hry více hráčů, musím datadisku uznat výraznou výhodu oproti původní hře v době vydání. Multiplayer totiž je funkční, což ale už zajistil jeden z prvních patchů pro Mark of Chaos. Výhoda je to tedy značně pochybná, zejména pak proto, že se konečně autorům podařilo nějak vyvážit čtyři původní rasy, ale přidáním dvojice nových jde celá rovnováha do míst temných a okultních, kam slunce nesvítí. Že by nadšení hráči museli čekat zase na patch 158, až bude hra po síti nějak rozumně hratelná?

  
Říšský voják je dobrý ... * ... jako řízek, nebo špíz * Černí Orkové zvaní kamna

Grafika her se za rok a půl taky slušně posunula, tento posun ale Battle March nijak nezaznamenal. Je pravda, že pořád vypadá líbivě a přidává ještě nezanedbatelnou výhodu, že na rychlejších současných mašinách běží lépe a radostněji, oči vám však nevytrhne a bradu také při pohledu na hry nebudete muset ze země sbírat. Tedy malé děti budou možná zírat na temné Elfky a jejich vzdušné brnění (čím méně brnění zahaluje, tím je silnější, ne?), ale ostatní až tak uchváceni nebudou. A i kdyby byli, jakmile milé Elfky promluví, půjdou nejspíš sympatie stranou. Charaktery jsou tak prvoplánovité a průhledné, že většinu dějových zvratů odhalíte ještě před spuštěním hry.

 

Světlé stránky hry

Je to Warhammer Zelená je dobrá Namluvení Orků a Goblinů

Temné stránky hry

Jen jedna nová kampaň Kompletně rozházený multiplayer Temní Elfové jsou k ničemu Zastaralé principy

 

 

Na datadisk jsem se těšil, že konečně pozvedne zástavu Warhammeru i ve fantasy podání, nakonec byl spíš pověstným hřebíčkem do rakve. Snad si autoři uvědomí, že tudy cesta nevede, aby mohli buď hru úplně předělat, nebo se vrhnou do jiného žánru, který by jim mohl jít lépe. S ohledem na skvělé zvládnutí jednoduchých Orků bych to viděl na střílečky. Fanoušci strategií, se snad již stáhli do ústraní a dobře udělali. Tady jim pšenka nepokvete.

Grafika: 8/10
Hudba: 7/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 6/10

Naprosto průměrný datadisk bez jakékoliv invence. Pár (doslova) nových ras, jedna kampaň, kompletní rozházení multiplayeru. Pokud nejste jako já fanatickými příznivci Warhammeru, klidně nechte tento titul vás minout, ani ohlížet se vám nebude chtít.

Celkové hodnocení: 5/10