Recenze: Silent Hunter 5: Battle of the Atlantic – až na dno

Jeden by neřekl, že něco tak okrajového jako simulátor ponorek z doby Druhé světové války se dočká pokračování. A vida ho, Silent Hunter se dalšího dílu dočkal; a ne jednoho, dvou či snad tří, ale dokonce čtyř! Zatím poslední následník s podtitulem Battle of the Atlantic vás zase jednou postaví na stranu těch panáků s Ritterkreuzy na krku, kteří se v laškování pod vodní hladinou vyžívali asi nejvíc.

Jak se vede, námořníku?

Silent Hunter 5 se prokousal zase o kus dál ve věčném boji simulátorů dostat se hráčům co nejvíce pod kůži, aby se čas od času prostě museli přesvědčit, že jsou stále v nudné realitě, a ne na tom vzrušujícím virtuálním bojišti (kde se ale dají nahrávat pozice). V leteckých simulátorech máme virtuální kokpity, v SH 5 rovnou virtuální interiér ponorky.

Silent Hunter 5 se prokousal zase o kus dál ve věčném boji simulátorů dostat se hráčům co nejvíce pod kůži

Včetně posádky. Všechny fandy podmořského boje musí nadchnout první procházka stísněnými prostorami ocelového žraloka, otevírání masivních poklopů, poslouchání dunění dieselových motorů a pozorování ostatních námořníků na jejich pozicích, či jen tak zevlujících na kavalcích.

S většinou důležitých osob (první důstojník, hlavní mechanik, torpédometčík…) můžete dokonce promluvit o osobních věcech, případně zažehnat jejich problémy nebo je odměnit medailí. Vzhledem k tomu, že tu samou posádku budete mít po celou dobu dynamické (větví se podle vašich úspěchů a neúspěchů) kampaně, se hodí s nimi seznámit a hlavně pracovat. Pokud totiž jejich ukazatel morálky klesne na nejnižší úroveň, přestanou se s vámi bavit, v opačném případě jejich efektivita bude stoupat a věřte, že jejich postupně se zlepšující schopnosti, jako třeba rychlejší nabíjení torpéd, se budou zatraceně hodit.

Oba nové prvky: interiér a posádka, zní sice jako výborný nápad, bohužel v praxi už tomu tak úplně není. Kochat se vnitřkem U-Bootu je sice fajn v dobách klídku, ale uprostřed bitvy, kdy vás jak hladový pes nahání svaz 5 torpédoborců a hlubinné pumy trhají oceán na kusy, asi nenajdete pochopení pro pobíhání z jednoho konce ponorky na druhý a použijete klávesové zkratky. Asi vás i zarazí, že si nějací pohodáři čtou na kavalcích, zatímco trup kvílí drcen nemilosrdným tlakem a vám čvachtají kotníky ve slané vodě. I systém morálky je občas dost nevypočitatelný a námořníka naštvete, aniž naprosto tušíte proč.

Pilovat, pilovat a pilovat

Nevybroušenost a bugy jsou největším zabijákem nového Silent Huntera. Na hře je vidět, že kvapně vycházela, aby spadla ještě do konce loňského fiskálního roku. Česká verze, která před vydáním ještě nabobtnala o první patch, se spoustě chyb vyhnula, ale ani náhodou ne všem. Dost často narazíte na podivnosti všeho druhu, ať už nepochopitelné havárie vaší ponorky, odmítnutí poslechnutí rozkazů, nemožnost ukončit hlídku nebo třeba výpadky AI, kdy doprovodné lodě kašlou na to, že jste právě potopili třetinu konvoje. Nepotěší ani různé historické nepřesnosti.

Zmatené je i samotné uživatelské rozhraní. Tvůrci se ho snažili zkompaktnit a zjednodušit, použili různé vysouvací podobrazovky a podobně, bohužel až na naprosté triviálnosti, jako že máte klikat levým tlačítkem, vás s ovládáním nedokážou dobře seznámit. Ostatně i tutoriál se sestává z naprostého minima, kde se naučíte vytyčit trasu na mapu a vystřelit torpéda. Pro ošlehané mořské vlky naprosto k smíchu, pro nováčky absolutně k ničemu. Hlavně, že si v přístavu můžete vybrat takovou blbinu, jako logo na váš U-Boot.

Dštít síru se dá i na bídnou optimalizaci hry. Nahrávací doby se dají počítat v desítkách sekund, na vyšší detaily je pohyb interiérem podivně zpomalený, hra má občas tendence se sekat, i když potápíte jedinou loď. Hodně se Silent Hunter 5 trhá při cestování s vysokou kompresí času a vůbec nevadí, že jen koukáte na mapu.

Pohled periskopem na vzdálené siluety mnohotunových bitevníků na pozadí vycházejícího slunce je něco pro pravé (válečné) romantiky

Na druhou stranu se jedná zase o větší podívanou, než nabízel předchozí díl. Hlavně voda a světelné efekty se posunuly o kus dál. A takový pohled periskopem na vzdálené siluety mnohotunových bitevníků na pozadí vycházejícího slunce je něco pro pravé (válečné) romantiky.

Kdo si počká, ten se dočká

Zásadní otázka zůstává, proč vlastně investovat do Silent Hunter 5? Novinek oproti třetímu dílu (který se teď prodává za pár stovek) zase až tolik není, jasně, dynamická kampaň, FPS pohled a systém morálky jsou fajn, ale utápí se v hromadě nedodělků, a co jsem ještě nezmínil, k dispozici máte jen U-Boot typ VII. Pokud mocí mermo vždy chcete mít to nejnovější a nejnověji vypadající, o Silent Hunter 5 můžete přemýšlet, přeci je to pořád simulátor jak bič a má skvělou atmosféru. V jiném případě doporučuji zatím zůstat u SH 3 (pokud chcete bojovat za němce), za ty roky je to vypilovaná hra se spoustou modů.

A mimochodem, ani Silent Hunter 5 se nevyhnul nové ochraně Ubisoftu, která vyžaduje trvalé připojení k internetu.