Recenze: Singularity – se Sovětským svazem na věčné časy

Singularity uhrane už svojí úvodní obrazovkou. Obří srp čnící nad hladinou rozbouřeného moře a podivný pestrobarevný světelný úkaz na pozadí naladí na správnou pochmurnou notu. I tisíckrát omílaný výsadkový úvod, ve kterém chrabří američtí vojáci letí prozkoumat tentokrát tajemný ostrov, jež Sověti v 50. letech změnili v masivní výzkumné centrum mysteriózního prvku E99, funguje na svoji provařenost výtečně.

Následná havárie a odloučení hlavního bijce nepřekvapí, ovšem je bleskurychle zapomenuta pod tlakem svíravé atmosféry. Časem prožrané vybavení, pomalu chátrající stavby, všude spousta propagandistických ruských nápisů a potrhaných rudých vlajek s charakteristickým srpem a kladivem.

Obří srp čnící nad hladinou rozbouřeného moře a podivný pestrobarevný světelný úkaz na pozadí naladí na správnou pochmurnou notu

Následný počáteční průzkum okolí hodně připomíná Bioshock, kde nechybí ani povalující se audio záznamy dávno mrtvých lidí a propaganda masírující místní obyvatelstvo. Ostatně celý ostrov Katorga – 12 představuje takový suchozemský ekvivalent Rapture – samostatně fungující osídlení se školami, přístavem, továrnou na zpracování elementu E99 a dalšími nezbytnými strukturami.

Pravě zničené prostředí a jeho postupné odhalování funguje jako silný hnací motor po celou dobu hry. Tvůrci pestře střídají prostředí co do rozlehlosti i nálady. Otevřená prostranství se míchají s interiéry a prorezlými klaustrofobními chodbami, začínáte za jasné noční oblohy s měsícem velkým jak kolo sýra, aby se později přivalila těžká oranžová mračna vypadlá snad ze sedmého kruhu pekla, či vás bičoval těžký liják.

Klišé v průběhu desetiletí

Druhý, unikátnější, prvek formující jedinečnou atmosféru Singularity, představuje čas. Respektive hrátky s ním. Už pár minut po začátku vás zasáhne podivná anomálie, která vás vrhne zpátky o 50 let, kdy Katorga ještě kypěla životem. Tedy, při první návštěvě kypěla trochu jinak, protože ji zrovna požíraly plameny vážné nehody. Když ještě přidám, že hlavní hrdina kašle na kauzalitu a zachraňuje, koho nemá, nastíním dostatek z příběhové linky. Právě samotný děj není až tak zajímavý, protože tenhle šaskec s časem je průhledný jak výloha pro každého, aspoň začínajícího sci-fistu.

Pro zachování základních příběhových pouček přidali autoři i pár (doslova) archetypálních charakterů, včetně nezbytné fešné ženštiny. Spíš než samotná story potěší zmiňované mini-příběhy dávkované v podobě audio záznamů a povalujících se papírových vzkazů, které se z nějakého důvodu na rozdíl třeba od železných schodišť za těch 50 let nerozpadly. Podobně by se dalo dumat nad tím, proč jsou všechny vzkazy na sovětské základně anglicky, ale budiž. Určitou drobnost, která ztěžuje našincům porozumění příběhu, představuje absence anglických titulků. Naopak potěší hned trojice různých zakončení, i když se chleba láme v posledních deseti minutách. 

Tady jsme vzali to a támhle zase tohle

Zmínka o Bioshocku na začátku nebyla náhodná, protože Singularity ve své nejprostší podobě vlastně představuje slepenec podařených a provařených prvků z různých stříleček poslední doby. Jádrem je to klasická lineární střílečka z prvního pohledu, která vás žene od jednoho konce úrovně k druhému. Ovšem, jak už jsem doufám dostatečně naznačil, nejedná se o žádnou čistě frenetickou akci. Naopak, než se dostanete k první zbrani, kardinálně neúčinné pistoli, uplyne pár desítek minut. A první zmutovaná příšera na vás bafne ještě o něco později.

Teprve až po nějaké hodince hraní narazíte na prvek, který hratelnost zásadně posunuje. Jakmile si hrdina nechá našroubovat na levou ruku TMD – time manipulation device (zařízení na manipulaci s časem), z obyčejné FPS se stává „chytrá“ FPS. Opět by šel použít Bioshock jako vhodný příměr. Kde jste v Rapture bleskovým plasmidem aktivovali zničené spínačové skřínky, tady je zprovozňujete jejich prostým navrácením do nerozbité doby.

Máme čas

Základní funce TMD zvládá v podstatě čtyři. První je vracení času (v obou směrech). Můžete tak opravovat zničené nástěnky a restaurovat zašlé nápisy, zrezlý sud přeměníte v nový nablýskaný atd. Proč to ale dělat naopak? Představte si, že máte před sebou polozavřená vrata, pod kterými se neprotáhnete ani skrčení. Naštěstí se kousek vedle válí hezká velká krabice, takže ji posunete v čase trochu vpřed, kdy se z ní stane zrezlá placatá troska. Tu pomocí gravitační manipulace (druhá funkce TMD) šoupnete pod vrata, vrátíte ji zpátky čas a voilà! Cesta vpřed je volná.

Stejně tak můžete rozdrolit kryt překvapenému Sovětovi, odprásknout ho a následně si betonovou schovku vybudovat pro sebe. A podobných radovánek s časem si užijete spoustu. Posouvání času lze používat i na protivníky, ty lidské promění v hromádku popela do urny, mutanty, kteří se pohybují ve dvou časových oblastech, vytáhne do aktuální a zpomalí. Manipulovat lze pochopitelně (a zároveň bohužel) jen s určitými objekty, ve hře je to vysvětleno hloupou vyprávěčskou berličkou.

Třetí funkci TMD představuje zastavení času, ale ne globální, nýbrž lokální v oblasti velké koule. Opět to lze použít pro překonávání překážek, jako třeba zastavení příliš rychle se zavírajících vrat (Dead Space, hmm?), i v boji. A scény, kdy si chytnete do časového orbu víc protivníku, nasázíte do nich půl zásobníku a oni po zrušení orbu najednou popadají v gejzírech krve k zemi, se neomrzí.

Singularity ve své nejprostší podobě vlastně představuje slepenec podařených a provařených prvků z různých stříleček poslední doby

Poslední funkcí je Impulse, silná tlaková vlna. Slabé protivníky rovnou roztrhá na kusy, ty silnější aspoň odhodí, abyste měli čas přebít. Pochopitelně jsem nevyjmenoval všechny funkce TMD, ale chtěl jsem nechat něco na objevování pro vás a hlavním záměrem bylo si vytvořit mazaný oslí můstek. Protože nabíjí se co?