

	vlastnosti kouzel rady do začátku dovednosti znamení frakce rasy



	příšery daedry nemrtví



	předměty místa a města NPC a potvory unikátní trenéry bohaté obchodníky zabavené předměty daedrické brnění daedrické zbraně ebony brnění glass brnění prodejce kouzel



	základní info. hlavní questy ostatní questy screenshoty



	preview rozhovor screenshoty wallpapery hlavní questy



	morrowind tuning morrowind.ini fígl s enchantem co to hrajeme? cestování morrowind team kosmologie obyčejný příběh runové písmo svátky morrowindu



	Tes Arena Tes Daggerfall Tes Morrowind

The Elder Scrolls – Daggerfall – pád legendy

Necelé dva roky po vydání Areny spatřilo světlo světa pokračování – Daggerfall. Hra, na niž se těšilo mnoho fanoušků po celém světě. Hra, která po vydání nadchla kritiku téměř všemi svými vlastnostmi. Hra, která zmizela v propadlišti dějin, jelikož se jednalo o největší fiasko v herní historii. Přesto však nebude nikdy zapomenuta, a to v tom nejpozitivnějším smyslu slova.

Možná bude dobré těm později narozeným a ne tolik zkušeným z vás vysvětlit, proč tomu tak bylo. Jistě jste již narazili na hru, která neprošla řádným betatestingem a obsahovala mnoho chyb. Nepochybuji o tom, že vás takový fakt dokázal bezpečně odradit od dalšího hraní. A teď si představte hru, jíž v původní verzi nebylo ani možné dohrát – kromě zásadních chyb v hlavní dějové linii, díky kterým program bezostyšně padal, Daggerfall nabízel dalších odhadem několik tisíc(!) menších či větších bugů. Pokud se ale podíváte na hodnocení v téměř jakýchkoliv recenzích, nejspíš vás zarazí, že nejhorší se pohybují okolo 80%. Čím to je? Jak je možné, že se nejchybovější hra všech dob stala legendou, a to i přesto, že byla vlastně propadákem? Právě tímto se zabývá druhý díl našeho-vašeho-mého-jejich-ne miniseriálu.

Pěkně od začátku…

Logo Bethesda Softworks. Vichr. Hrom. Nápis. Úderný jako ostří daedrické dýky – Daggerfall. Obligátní Start New Game, následný výběr rasy, pohlaví a povolání. Tady dochází k první příjemné změně. Směrů zaměření vaší postavy je stejně jako v Areně osmnáct, po šesti z oblasti bojové, zlodějské a magické. Ovšem krom toho máte možnost si stvořit povolání vlastní (generace zodpovězením otázek stále zůstává). A tvorba postavy z ničeho je opravdu zajímavá a náležitě složitá. Nejdříve vyvážení základních atributů (síla atd.) dle vašeho zaměření – defaultně jsou všechny na padesáti ze sta. Snížením některých můžete zvýšit jiné a tak akcentovat vlastnosti, které se vám budou hodit nejvíce.

Následuje novinka oproti Areně – schopnosti. Z celkových pětatřiceti vyberete tři primární, stejně tolik důležitých a ještě šest vedlejších. Zbývající jsou na tak malé hodnotě, že se vás v podstatě nebudou týkat. Podstatné jsou pro vás hlavně primární a důležité schopnosti. Vykonáváním činností s nimi souvisejících se tyto zvyšují (stejně jako všechny ostatní – na ty se ale následující informace nevztahuje). Pokud se celkově zvednou o patnáct bodů, dosáhnete větší úrovně a můžete si o jeden bodík zvednout některý z hlavních atributů. Zbývá jen dodat, že takřka stejný systém je použit v TES3: Morrowind.

Fantazie autorů je nezměrná * Character Sheets

Třešničkou na dortu tvoření povolání je pak výběr výhod a nevýhod postavy, jako například zvýšení magických bodů (many), akrobacie, precizní zacházení s některým typem zbraní, ale na druhé straně třeba i fobie z některých nestvůr, zakázání používání určitého materiálu zbraní či zbrojí, nebo dokonce zraňování postavy, pokud je vystavena slunečnímu svitu. Podle vyvážení výhod a nevýhod pak hra určí, jak rychle budete postupovat po úrovních. Nakonec si můžete pohrát s reputacemi u jednotlivých skupin obyvatel (kupci, inteligence, podsvětí…) – jedná se o poměrně důležitou věc, tak nepodcenit!

Konečně příběh?

Ano, i tomuto aspektu je věnováno více pozornosti než v Areně. A o trochu méně než v Areně se bude chtít hlavním příběhem zabývat. Každopádně je však tady, je rozsáhlý, až epický a má, jestli mne paměť neklame, až sedm či osm různých zakončení; zápletka je však jako minule jednoduchá jak seknutí mečem. Z nějakého důvodu v provincii Daggerfall, ve stejnojmenném městě, terorizuje lidi duch zesnulého krále. Sám imperátor Uriel Septim VII vás tedy vyšle do centra dění, abyste zjistili, co a jak. Po cestě však vaši loď zastihne bouře nepřirozené síly, vy skončíte v malé jeskyni a překvapivě se za vámi vchod zavalí, abyste si následně všimli chodby vedoucí do útrob skály. Nu, uchop meč, jdi na zteč!

Wow! … Slint…

Tak takhle nějak byste zareagovali na vizuální zpracování Daggerfallu, kdybyste ho hráli na sklonku šestadevadesátého roku, kdy vyšel. Tentokráte se jednalo o skutečné 3D, poháněné Bethsofťáckým X(N)GINEM, jenž byl použit i u velmi chválené gamesky Terminator: Future Shock a později v jeho pokračování Skynet. Přestože postavy byly pouhými 2D sprity a pixely na obrazovce byly tak velké, že nebylo takřka možné rozeznat aspoň nějaké detaily obličeje, byla grafika vynášena do nebes, a to právem. Přispělo k tomu jistě i na tu dobu naprosto dokonalé zpracování povětrnostních podmínek a změny denní doby.

Unikátní záběr patrně z ruské verze hry * Potkat v koutě ducha - to je horší než pavouk * Chuť si spravíme v příjemné hospůdce

Když už se bavíme o grafice, můžeme se zmínit i o hudbě a ozvučení. Druhé jmenované by dnes už nemělo nejmenší šanci obstát; říkám to proto, že soundtrack Daggerfallu, přestože ve formátu midi, by slavil úspěch i nyní. Jakmile se objevíte na samém počátku hry v ponurém dungeonu, začne vám z hudby běhat mráz po zádech. Když ještě zaslechnete odněkud křik kostlivce, začne se vám třást ruka tak, že sotva udržíte meč… ehm, myš. I když vezmeme v úvahu, o jak mizerné samply šlo. Atmosféra Daggerfallu byla prostě dokonalá.

Opravdu epické dobrodružství!

Už první dungeon vám, pokud ho zkusíte projít celý, dokáže, že TES2 nebude nic malého. Pravda je asi taková: přestože v Daggerfallu je zpracována jen zdánlivě malá část světa Areny – Tamrielu, ve skutečnosti je díky možnosti cestování mezi městy pěšky herní svět větší než byl v prvním díle TES. Pokud jste četli první díl miniseriálu o ELDER SCROLLS, dokážete si snadno představit, že tak obrovský svět je nepředstavitelný:-). A opět můžete přičíst kvantum neuvěřitelně rozsáhlých dungeonů, jež jsou navíc náhodně generovány, podobně, jako třeba jednotlivá patra v Diablu. Sice algoritmus, který stavbu jeskyní obstarával, nebyl zrovna nejideálnější, ale to nic nemění na tom, že v důsledku se jednalo o pozitivum.

Herní svět Daggerfallu * Procházka na čerstvém vzduchu večerním městem *Audience

Herní svět Daggerfallu tvořila oblast okolo rozsáhlého zálivu. Zajímavé bylo rozdělení na jednotlivé menší provincie, jež například z hlediska zákona fungovaly obdobně, jako dříve USA – vaše reputace v jedné neovlivnila reputaci v jiné. Samozřejmostí je pak rozdílnost architektury a dokonce i uspořádání měst. A propos města: k dispozici je nyní více druhů měst v rozdílném velikostním provedení, lišící se šířkou škály nabízených služeb – např. jen ve velkých městech sídlí cechy, můžete navštívit lepší obchody atp. Navíc jen v hlavních městech provincií si můžete koupit loď – ale o tom za chvíli.

Konečně svět, ve kterém můžete cokoli

Možnosti, jaké vám Daggerfall nabízí, jsou skutečně i na dnešní dobu neuvěřitelné. Pokud vás mohl Morrowind či Gothic zaujmout vším, co jste v oněch hrách mohli, pak by vám Daggerfall vyrazil dech. Je toho tolik, že ani nevím, čím začít. Ve hře je úžasně komplexní systém cechů, které zasahují každý aspekt života. Na své si přijdou válečníci a rytíři bez bázně a hany, mágové topící se v horách svitků a nikdy nekončícím studiu, nábožní mnichové trávící veškerý volný čas v modlitbách, dokonce i podlí zlodějíčkové a chladnokrevní nájemní vrazi. Každý z cechů vám otevřel svět netušených možností, ale na druhou stranu si musíte dát pozor, abyste si neznepřátelili některý cech jiný. Když vás někdo opravdu nebude mít rád, nebude váhat poslat vám ve stopách zabijáky, aby mu přinesli vaši hlavu.

S daedric zbraní, co mám v ruce, se snad nemusím bát * Zajímavé srovnání zpracování jedné a té samé postavy v Daggerfallu a Morrowindu * Kouzlení vypadalo báječně

V Daggerfallu funguje perfektní systém bank. Ze začátku vám sice mnoho nepůjčí, ale jakmile jim jednou dluh vrátíte (i s 10% úroku), budou se k vám chovat mile, a hned, jak vaše konto bude zdobit nějaká kulatá sumička, můžete se dočkat i královských půjček. Nepřejte si ale vidět ten průšvih, když peníze nestihnete vrátit včas. Jinak banky také slouží k tomu, abyste si tam objednali loď (může sloužit jako nevyloupitelné skladiště vašeho harampádí a navíc pokud vlastníte plavidlo, je vám umožněno zdarma cestovat mezi provinciemi rychleji) či dokonce dům (ale pozor – ten vám klidně navštíví všeteční lapkové!).

Že by se blýskalo na lepší časy? * Pěkný palác, že? * Další vydřidušský obchodník

Vaše první investice však jistě půjde nejen do lepšího vybavení, ale hlavně do vozíku na věci (uveze až tisíc liber, s nainstalovaným patchem pak jen sedm set padesát) a především sympatického koníka, který výrazně zrychlí vaše putování po exteriérech a mnohdy vám zachrání krk, až budete prchat před monstrem, na něž zatím nemáte. Musíte uznat, že k takovémuto vybavení se ve hrách jen tak nedostanete. Aby toho nebylo málo, tak v Daggerfallu najdete i spoustu obchodů s oblečením, knihami, nebo třeba s klenoty. Spousta cechů vám také umožní přístup do svých knihoven. Dodávat, že knihy můžete číst a mnohdy obsahují krásné příběhy je asi zbytečné. Když ještě jako bonus přidám některé vychytávky, jako např. to, že vám čas od času dojde dopis, musí vám být jasné, že v TES2 určitě vězí něco hodně zajímavého.

Moře fantastických detailů

To, co autoři zanedbali na betatestingu, bohatě vynahrazuje samotný neuvěřitelně propracovaný koncept hry. O dopisech jsem se už zmínil, dále je například skvělé, že pokud spácháte přečin proti zákonu, přiláká to stráž, jež ovšem hned neútočí, ale zeptá se, jestli třeba nechcete do vězení. Tam však jen ztratíte čas, peníze, vybavení… takže můžete stráž zlikvidovat. Jenže jako by nestačilo, že strážní nejsou žádná ořezávátka, půjdou po vás stále další, dokud vás nedostanou. Jsou dokonce schopni obsadit i váš vlastní dům. Bezva, že?

Takhle zanedlouho skončím - s knížkou každý den do noci:-) * Další krásný palác * Jako správný rytíř bez bázně a hany. Hurá do boje!

Pokud se náhodou zrovna budete nudit, můžete přijmout úkol nějakého cechu. Na rozdíl od jiných lineárních her ale úkol nemusíte přijmout – náhodně se vám vygeneruje další, až budete s charakterem questu i s odměnou aspoň trochu spokojeni, abyste ho přijali. Po splnění určitého počtu úkolů dostanete výší hodnost a s tím i všechny její výhody. Postupně se tak dostanete k lepším trenérům, tvorbě magických předmětů, nafasujete dům a dokonce budete moci povolat strašlivou daedru, kterážto vám prozradí umístění nějakého mocného artefaktu.

Autoři opravdu mysleli snad na každičký detail. Musíte kupříkladu stále kontrolovat stav vaší výdrže, neboť pokud klesne na minimum, sesunete se v bezvědomí k zemi, kde si nějakou tu hodinku zdřímnete, než naberete dost sil aspoň vstát. Při toulkách přírodou se rovněž můžete nakazit rozličnými nemocemi, mezi něž patří i lykantropie (jež se neomezuje jen na vlkodlacii) či vampyrizmus. Vyléčit takovéto choroby není vůbec žádná legrace, musíte být v ten správný den na tom správném místě, potkat ty správné lidi a splnit ne zrovna snadnou sérii úkolů. Vrcholem všeho je, že když dostanete zásah šípem, tak se vám tento následně objeví v inventáři – proč byste ho nemohli z těla vytáhnout a následně použít, že ano?

Děsivě ponuré dungeony

Vrcholem všeho jsou pak dungeony. Neuvěřitelně rozsáhlé, spletité, se spoustou zatopených pasáží, obrovských dómů, nekonečně hlubokých propastí a horou krvežíznivých monster. Každý jeskynní komplex je na mnoho hodin náročné hry. Při procházení dungeonu jste bloudili, byli k smrti unavení, zranění, bez zásob many a možnosti se vyspat – tolik všude bylo nepřátel. Byli jste nemocní, otrávení, přetížení předměty, jež jste chtěli odnést (vůz jste samozřejmě museli nechat venku). Skutečně se vám začalo stýskat po denním světle, avšak cíl úkolu vás stále hnal dál, hloub do útrob tmavých chodem, vstříc všem vašim nočním můrám. A nepřejte si vidět ten malér, když jste zlomili svou jedinou pořádnou zbraň. Pak jen kouzlo recall vás mohlo zachránit od jisté smrti.

Co dál?

Daggerfall měl ve své době všechny předpoklady stát se nejlepším RPG v herní historii. Jednalo se o hru, v níž jste mohli žít skutečný život dobrodruha se vším, co k tomu patří. To vše tvořilo s geniálním audiovizuálním zpracováním vskutku děsivé kombo. Své vybavení jste vybírali z neskutečného množství různých materiálů (od prachobyčejného iron přes silver, elven a mnoho dalších až po ultimátní orcish a legendární daedric), do rukou se vám dostalo kvantum rozličných magických předmětů a šperků. Vizáž své postavy jste upravovali pomocí spousty oblečení. Užívali jste si půvabů magie, jež zde skutečně působila jako ohromná věda zahrnující mnoho hodin náročného studia. Vždyť jak jinak zlepšit své magické schopnosti, než sesíláním jednoduchého kouzla z daného okruhu až do zblbnutí?

Proč tedy Bethesda svůj nejnadějnější projekt potopila tak mizerným a nezodpovědným přístupem k betatestingu a tak vůbec? Těžko říct; k dobru jí snad lze přičíst, že po nějaké době se po mnoha opravných prográmcích objevil takový, jenž skutečně vychytal většinu bugů a hra tak přestala padat každou půlminutu a dala se hrát vcelku plynule. Opět však zůstává rozum stát nad pílí autorů vytvořit co nejvěrohodněji žijící svět. Kupříkladu každý obchod má svoji otvírací dobu a mimo ni ho klidně můžete vykrást – pakliže se na to cítíte a nenecháte se chytit. Ovšem pozor! Zelenáči by se neměli toulat po třech hlavních městech hry po setmění – řádí tam duchové. Bu bu bu. A já vás už přestanu strašit, neboť jsem si jist, že jsem vás přesvědčil o kvalitách Daggerfallu – jemu rovná hra se ještě neobjevila (pokud pomineme dávno překonané pravěké grafické zpracování) a jestli jste TES2 hráli, nebo si je zahrajete, dáte mi jistě za pravdu.